Svědomí – naše výstražné světlo

Lidé nejsou bez poznání, a proto ani bez odpovědnosti. Každý člověk ví, jak se vůči tomuto zákonu chová, zda se mu podřizuje nebo ne. Tímto vnitřním hlasem – svědomím – rozpoznáváme nejen, jací jsme, ale také jací máme být. Svědomí je snad nejjednodušší a nejzřetelnější znak zvláštní důstojnosti člověka.

Žádný „normální“ člověk nemůže zabránit tomu, aby na něho nepůsobilo svědomí. Zda půjdeme cestou dobra nebo zla, to už záleží na naší vůli – hlas svědomí na ni apeluje. Je na nás, abychom se rozhodli, zda dovolíme svědomí plnit jeho funkce. Jestliže se úmyslně stavíme proti tomu, k čemu nás svědomí vede, ono potom slábne. Každá neposlušnost na ně působí, může tedy časem ztratit schopnost jasně a zřetelně k nám promlouvat.

John Bunyan, známý křesťanský spisovatel, znázornil tuto skutečnost tak, že svědomí přirovnal k trojúhelníku, který se roztočí, když je třeba, a jeho vrcholy pak působí v nitru člověka bolest. Pokud člověk neodstraní příčinu, trojúhelník svědomí se točí stále, a nakonec se jeho rohy tak otupí, že otáčení nevnímáme. Už „nepíchá“ – svědomí je otupené.

Zpočátku snad ani není možné hlas svědomí přeslechnout. Pokud jednáme podle něj, obklopuje nás pokoj a klid. Jestliže se stavíme proti jeho hlasu, pak bolest, jejímž zdrojem je „špatné“ svědomí, bývá velká a palčivá.

Člověk se mnohdy snaží své svědomí umlčet – aby jej stále neobtěžovalo svým varováním a aby jej netrápilo nesnesitelným neklidem. Je mnoho možností, jak svědomí otupit. Alkohol a drogy vyřazují svědomí z činnosti. Jiní se pokoušejí otupit své svědomí tím, že se vrhnou do práce a utíkají před každou příležitostí být sami a přemýšlet.

Každé otupování svědomí je však krajně nebezpečné. Když se nám nepodaří mravně ospravedlnit své jednání (tedy odstranit příčinu neklidného svědomí), snažíme se zpravidla rychle a usilovně najít nějaké zdánlivé důvody. A tak začíná sebeklam. Místo, abychom připustili a vyznali svou vinu, snažíme se něco si nalhávat – a tak své svědomí oklamat. Člověk je mistr v tom, jak dovede nacházet výmluvy: zděděné vlastnosti, partner, se kterým je těžké vyjít, nadřízení bez porozumění, nepříznivé okolnosti atd. Na vině je všechno ostatní, jen ne my sami.

Je velmi nebezpečné otupovat své svědomí, umlčovat je, aby nás už nevarovalo, aby už nemohlo mluvit. Svědomí hraje velmi důležitou roli v tom, aby se člověk mohl vrátit k Bohu; člověka obviňuje a ukazuje mu, že potřebuje záchranu.

Svědomí je naše výstražné světlo. Neměli bychom je ignorovat.

Svědomí – naše výstražné světlo (Ethos, 1/92) kráceno