Příležitost začít nově

S tajeným strachem se tohoto období děsí a jakmile se objeví první příznaky, vzdávají se hned naděje - i sebe samých. Zanedbávají se pak i na vnějším vzhledu. Krátce: stárnou, místo aby zrály. A jsou jen tyto dvě možnosti.

Aby se žena stala zralou -.a co je krásnějšího, než zralé ovoce? - vynořuje se ještě jednou se vší vážností úloha sebepřijetí a sebepřitakání. Teprve nyní, na vrcholu.života, je doopravdy důležité a možné být vědomě a ráda ženou. Tak to také vyjádřila Dr. Marion Hilliardová: "Přechod začíná v pětačtyřiceti, ale život v padesáti!"

"Vy jste ale krásná!" řekl jeden mladý muž bělovlasé dámě. "Proč také ne?" zněla odpověď. "Vždyť už je mi 73!" Jako každý věk, má i doba po přechodu svoji zvláštní krásu.

Nejprve je třeba vědět, co se v nás ženách tělesně odehrává. Produkce "ženského" hormonu klesá a produkce "mateřského" hormonu přestává téměř úplně. Naproti tomu dochází ke zvýšenému vyměšování jiných hormonů, což ostatně vede ke zvýšené pohlavní oslovitelnosti.

Tento děj nastává nejčastěji mezi 45 a 50 lety. Některé ženy - jsou jich asi dvě třetiny - o tom vůbec nevědí, jiné více či méně trpí trudnomyslností, nespavostí, bolestmi hlavy a změnami pokožky, objevují se mezery ve vzpomínkách a citové reakce jsou silnější.

Především jsou však mnohé ženy zachváceny velikou únavou. Jsou tři období života, v nichž je žena obzvlášť unavená: v době puberty, v prvních třech měsících těhotenství a v přechodu.

Přechod není žádnou ztrátou a tedy ani důvodem k trudnomyslnosti, která vždy nějak s pocitem ztráty souvisí. "Všechno je jako předtím," řekla mi jedna žena v klimaktériu, "jen ještě krásnější, protože nepřichází perioda."
K tomu, co se v tomto období může stát krásnějším, patří i manželské vztahy. Sexuální touha nemá nic společného s ukončením produkce hormonů. Naopak, jak už bylo řečeno, může být mnohem silnější. Jsou ženy, které prožívají plnou radost při aktu lásky až po přechodu.

Tato radost - nejen při aktu lásky, ale z života vůbec - přirozeně závisí na postoji, který žena k tomuto období života a k sobě samé zaujme, a to nejen během přechodu, ale i po něm. Na tomto postoji se vyplatí pracovat. Co žena v tomto okamžiku potřebuje nejméně, je soucit, a už vůbec ne sebelítost. Naopak potřebuje mnoho humoru, hravou veselost a schopnost smát se - i sama sobě. Musí si být vědoma, že smí dosáhnout vrcholu spolehlivosti, kdy se může spolehnout na své tělo, sílu vůle a své nálady jako nikdy předtím.

K této práci na sobě patří především to, že se žena "nenechá být", ale "přijde k sobě", chytí se a obejme se. K tomu patří i to, že se vkusně obléká a pěstuje si zdravou sebeúctu. Anna Morrow Lindbergová říká: "Snad by člověk mohl být sám sebou aspoň ve zralých letech, když už ne dříve. Jak osvobozující by to bylo!"

Především musí dbát na svoji váhu, a to závisí na třech faktorech: na jejím založení, na množství a druhu přijímané potravy a tekutin, a na její fyzické činnosti. Zvlášť velké je v této době pokušení méně pracovat a více jíst. Proti srdečním nemocem jsou denní procházky a plavání lepší ochranou, než užívání hormonálních preparátů.

S únavou se musí bezpodmínečně vyrovnat - dopřát si více spánku a klidu, i když je zaměstnaná. Musí si uvědomit, že prochází určitým druhem převrácené puberty, v níž může počítat jen se dvěma třetinami energie, kterou byla zvyklá využívat. V boji mezi náročným duchem s vysokými cíli a vyčerpaným tělem vítězí vždy tělo - je to proto, aby byla uspokojena jeho potřeba odpočinku.

K tomu je nutný nejen spánek, ale také tu a tam den naprostého uvolnění (třeba někde úplně jinde), sauna, dobrý kadeřník, posezení v pěkné restauraci, vzrušující večer s přáteli nebo koncert. To je pomoc, jejíž význam nesmí být podceňován a zaměstnaná žena by si jej na konec týdne měla svědomitě naplánovat.

Největší pomocí však je nějaký úkol, k němuž je jí potřeba, jemuž se může cele vydat a který jí dá pocit, že je potřebná a že roste. Takovou úlohou může být například, když si vezme mladou ženu, a sdělí jí své zkušenosti, jak to píše apoštol Pavel v listě Titovi: "Starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a své děti." (Tit 2,3-4). Měla by otevřít své srdce a své oči pro okolí a vědět, že čím je ona starší, tím důležitější se stává člověk vedle ní.

Když si žena zadá nějaký úkol, který plní, pak náhle slovo "přechod" ztrácí svůj hrozivý přízvuk. Klimaktérium se stává možností začít znova. Roste pocit plného života - právě proto, že nyní je žena schopna posuzovat život střízlivěji a realističtěji, nepřeceňovat ho a sebe nepřepínat.

Dr. Agathe Burkiová říká ve svém článku "Životní změna". Krize je přechod, změna, narození se k něčemu novému. Budoucnost, kterou dává Bůh, se rozšiřuje, musí v ní být uskutečněna nová, další část. Je nabídnuto nové, ale něco to stojí: staré musí být opuštěno. Už nejde o šířku, ale o hloubku. Musí převážit jiná dimenze.

Z knihy Ingrid Trobischové "Radost být ženou (a čím k tomu může přispět muž)". Knihu vydala společně nakladatelství Signum unitatis a Křesťanský život.