Přežýkavci starostí | Prameny zdraví

Přežýkavci starostí

Dělat si starosti vytváří stres. Ustaranost, která je u některých lidí automatická, je vlastně opakem důvěry. Jistý autor napsal, že „starosti jsou úrokem, který platíme dříve, než se dostaví těžkosti“.

Přežýkavci starostí

Rubrika: Stres a psychika | Typ článku: Články

Jedna žena byla tak zvyklá dělat si starosti, že když odjel její manžel na služební cestu, poslala mu na mobilní telefon vzkaz: „Prosím, řekni mi, co se děje, abych věděla, kvůli čemu si mám dělat starosti!“ Ojedinělým způsobem popsal pustošící moc starostí britský spisovatel Arnold Bennett: „Ustaranost je důkazem o mozku, který není pod kontrolou; jedná se o hloupou ztrátu času v nepříjemnostech.“

Lidé trpící úzkostnými stavy mají sklon být jakýmisi přežvýkavci – podobně jako krávy, které celý den přežvykují. I tito přežvýkavci v duchu přemítají o skutečných nebo představovaných obtížích tak dlouho, až prakticky nejsou schopni myslet na něco jiného – pokud to není nějaká jiná starost. A starosti skutečně mění chemii mozku a mozkové funkce – zvyšují hladinu stresového hormonu noradrenalinu a snižují hladinu uklidňujícího hormonu serotoninu.

Díky starostem mívají i malé problémy dlouhé stíny. Mozek přestává být schopen vypořádávat se s řešením skutečných problémů v případě reálné krize. Stejně jako cokoli jiného se může i ustaranost stát zvykem; naštěstí ji však lze podobně jako jiné návyky vykořenit. Chce to jen se rozhodnout, že nahradíme staré úzkostlivé pocity myšlenkami vděku a vyjádřením důvěry a vděčnosti.

Pěstování důvěry rovněž pomáhá „zchladit“ nadměrně aktivní oblasti mozku, které hrají roli při úzkostných stavech, ustaranosti, negativním myšlení a strachu. (Těmito oblastmi jsou hluboký limbický systém, cingulinní záhyb a bazální ganglia.)

Je snadné domnívat se, že když máme dostatek vnějších věcí, jako jsou peníze, vzhled, talent a moc, budeme šťastní, budeme mít vše pod kontrolou a nebudeme si muset dělat žádné starosti. Myslíte si, že je to pravda? Lidé mohou mít jakoukoli přednost, a přesto si dělají starosti. Tento návyk však je možné překonat – a naučit se důvěřovat životu.

Můžeme aktivně posilovat svoji vděčnost, optimismus, pracovitost a odolnost vůči stresu. Sami neseme odpovědnost za volby, které činíme, včetně toho, jak reagujeme na lidi, situace a problémy. Jestliže budeme za své špatné volby a reakce obviňovat druhé, nemůže nikdy dojít k růstu nebo ke změně. Převzetí osobní zodpovědnosti je osvobozující – člověk je připraven jednat – nikoliv jen reagovat.

Z knihy kolektivu autorů Cesta ke svobodě. Vydal Advent-Orion.

Počet přečtení: 1 962 Datum: 19. 11. 2020