Pouštěj svůj chléb po vodě | Prameny zdraví

Pouštěj svůj chléb po vodě

Dobré skutky konané ze sobeckých pohnutek nejsou altruistické. Altruizmus je totiž definován jako nesobecké dávání bez naděje na odměnu. A přesto i dnes lidé skutečně dělají altruistické činy.

Pouštěj svůj chléb po vodě

Rubrika: Životní styl | Typ článku: Články

Altruizmus se však dostal pod palbu kritiky a v současné společnosti bývá zpochybňován. Objevují se argumenty, že opravdu nesobecké jednání neočekávající vlastní prospěch vlastně neexistuje.

Právě tak argumentoval v hodině filozofie na Kentucké univerzitě Erik Roby. Dnes má Roby jiný názor, protože mu život zachránil úplně neznámý člověk – daroval mu svou ledvinu. Jednoho dne projížděl městem muž, který zaslechl, jak se v restauraci hosté baví o Erikovi a o tom, že nutně potřebuje ledvinu od dárce s krevní skupinou 0 Rh+. Ten cizinec, zaměstnaný jako manažer restaurace, o věci nějakou dobu přemýšlel, probral celou záležitost se svou rodinou a přáteli a nakonec se Erikovi ozval.

„Mluvil jsem o tom s tátou a říkal jsem mu, aby se ještě neradoval,“ vzpomínal později Erik. „Nějaký chlápek z ulice, kterého vůbec neznáme a který slyšel, jak si lidé povídají u stolu v hospodě?! Nějak se mi tomu nechtělo věřit.“ Ale Larry to myslel vážně a svou ledvinu Erikovi opravdu nesobecky daroval. Zachránil mu tím život a také ho zcela změnil.

„Musel jsem úplně přehodnotit svůj názor na altruizmus a sobectví,“ pronesl Erik do místních novin. Dodal, že Larryho čin nelze popsat slovy. Jako táta čtyřměsíční holčičky přirozeně toužil po životě. Toužil ji vychovávat a být u toho, až poroste, ale pomalu ztrácel naději. Larryho postoj byl pro Erika jednoduše nepochopitelný a úžasný.

„Nic ode mě neočekával. Ani poděkování,“ popisoval Erik. „Když si na to vzpomenu, chce se mi brečet. Kdyby bylo na světě takových lidí víc, žilo by se nám úplně jinak.“

Larry nemá pocit, že by udělal něco mimořádného. Považuje se za obyčejného chlapa, který udělal, co bylo potřeba. „Přál jsem si, aby Erik dostal šanci na nový život, na lásku své ženy a své dcerky. Šlo přece hlavně o něj.“ Přesto Larry svou odměnu dostal, byť nevědomky. Skrze pomoc Erikovi totiž pomohl svému duševnímu zdraví.

Přínos altruizmu

Existuje množství důkazů, že nesobecké jednání má na zdraví původce pozitivní vliv. Je v pořádku mít dobré vztahy s rodinou a přáteli, ale nesobecké jednání ve vztazích je pro zdraví ještě lepší. Studie upozorňují, že pomáhající člověk se nesmí v práci pro druhé ani „utopit“. Pokud se mu to podaří, získá za své nesobecké chování a myšlení větší pocit pohody, zdraví, štěstí a delší život. To potvrzuje i rozsáhlý výzkum provedený na mnohatisícovém vzorku na Stanfordově univerzitě. Například dobrovolnictví, ale i jiné druhy nesobeckého jednání mají na zdraví člověka velmi příznivý vliv.

Ukázalo se totiž, že Američané ve věku nad 70 let pomáhající druhým umírají mnohem později než jejich vrstevníci. V některých zkoumaných skupinách mortalita klesla až o 60 %.

Šťastný a zdravý

Ještě výraznější vliv než na fyzické zdraví má nesobecké jednání na tzv. „index štěstí“. Altruisté tedy žijí déle a navíc mají mnohem větší šanci prožít šťastný život.

Němečtí vědci nedávno zjistili, že smysl života lidem ve věku 60 let tvoří nejvíce dva prvky – altruizmus a zdraví. Jiná zajímavá studie po- užila pro měření altruistického chování škálu. Jedinci s vyšším skóre byli aktivnější, šťastnější, společenštější a celkově spokojenější. Ta samá studie se snažila vnést světlo do otázky, jestli má vliv na život lidí, kteří se chovají nesobecky, také jejich náboženství. Zjistili, že mezi těmi, kdo dosahovali podobně vysokého skóre v altruizmu, se u věřících lidí objevovalo „vyšší sebevědomí, sebedůvěra i otevřenost do budoucna“, než tomu bylo u jejich ateistických vrstevníků.

Yunqing Li je vědkyně, která vypracovala přehled odborné literatury na téma dobrovolnictví a zdraví. Zjistila, že neplacená práce pro druhé snižuje stres a zvyšuje pravděpodobnost, že jedinec bude také žít zdravým životním stylem. Podobné výsledky přinesl i vlastní výzkum doktorky Li provedený mezi vdovami. Po ztrátě manžela pomáhaly ženám dobrovolnické aktivity snižovat riziko deprese, a naopak vytvářely pocit kontroly nad okolnostmi života.

Je jasné, že ne každý dobrovolník je motivován altruisticky. Studenti například často podnikají neplacené stáže, aby zlepšili své schopnosti a zvýšili svou šanci na zaměstnání.

K zajímavým závěrům dospěl jiný výzkum dobrovolnictví. Lidé zahrnutí do studie, kteří byli aktivní v pomoci druhým, prožívali nejlepší kvalitu života. Pozitivní vliv altruistického jednání se nejvíce projevoval u lidí nad 60 let, jak zjistil tým z East Carolina University vedený Dr. Van Willingenem.

Van Willingen své bádání shrnul takto: „Rozdíl spočívá v kontextu, v němž se dobrovolnická práce děje v mladém nebo pokročilém věku, a také v tom, jaký smysl přisuzují konkrétní lidé dobrovolnictví.“ Jinými slovy lidé, pro které je neplacená práce především cestou ke kariéře, získávají méně než ti, kdo ji vykonávají z čistě altruistické motivace.

Podobná studie provedená na lékařské fakultě univerzity v Massachusetts zkoumala 2000 členů presbyteriánské církve a došla k závěru, že „pomoc má pozitivnější vliv na duševní zdraví pomáhajících než příjemců pomoci“. Vědecké poznání potvrzuje biblický výrok o tom, že „blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.“

Pro naše zdraví je důležité, abychom se nesoustředili sami na sebe, ale spíše na potřeby druhých. Moudrý muž před mnoha staletími řekl: „Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.“ Pomocí druhým pomáháme sobě.

Z knihy Neila Nedleyho Ztracené umění myslet. Vydal Advent-Orion.

Počet přečtení: 339 Datum: 5. 8. 2021