Plod chlebovníku | Prameny zdraví

Plod chlebovníku

V 18. století se chlebovníky převážely z Polynéských ostrovů do karibské oblasti, kde se vysazovaly. Jejich plody sloužily jako zdroj živin a energie pro lidi, kteří vykonávali namáhavou práci při sběru cukrové třtiny.

Plod chlebovníku

Rubrika: Ovoce | Typ článku: Encyklopedie

Chlebovník se zapsal do historie jako příčina vzpoury na lodi Bounty. V roce 1792 vezla tato loď z Tahiti do britské kolonie v Karibiku 1 000 chlebovníků, jejichž plody měly sloužit jako potrava otroků. Ke vzpouře, která skončila na pustém ostrově v jižním Pacifiku, došlo proto, že kapitán lodi Blight použil část vody určené pro námořníky k zalévání převážených stromů.

Dužina čerstvých plodů chlebovníku obsahuje přibližně 70 % vody; když se ale usuší, má podobné složení jako pšeničná mouka, která obsahuje velké množství proteinů a méně tuků, minerálů a vitaminů. Díky tomu se tyto plody mohou v tropických oblastech, kde je nedostatek obilnin vhodných k pečení chleba, použít jako náhrada za pšeničnou mouku. I když neobsahují všechny živiny, v kombinaci s fazolemi a jinými luštěninami bohatými na proteiny tvoří důležitou složku stravy obyvatel tropů.

Nejvíce zastoupenou živinou v plodu chlebovníku je škrob, který v něm tvoří většinu sacharidů. Během trávení se zvolna mění na glukózu, nejdůležitější zdroj energie buněk v těle.

Dužina je šťavnatá, plná jemných vláken a má neutrální chuť. Může se jíst za syrova, anebo vařená, pečená či smažená. Plody některých druhů chlebovníku obsahují hodně semínek, která se jedí opečená jako kaštan jedlý. Mouka se vyrábí ze sušených plodů chlebovníku. Před pečením, např. chleba, je nutné ji smíchat s obilnou moukou.

Dr. George D. Pamplona-Roger, z knihy „Encyklopedie léčivých potravin“. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Počet přečtení: 4 900 Datum: 21. 1. 2009