Obezita

Vliv kouření a nadváhy na zdraví přitom můžeme velice snadno měřit. Sledujeme-li dlouhodobě kuřáky a nekuřáky, zjistíme, že kuřáci ve středním věku trpí hlavními civilizačními chorobami (například rakovinou nebo infarktem myokardu) zhruba dvakrát častěji než nekuřáci. Stejně tak můžeme sledovat, jak často jsou nemocemi a předčasnými úmrtími postihováni lidé v závislosti na své tělesné váze.

Sledujeme-li velký počet obyvatel a rozdělíme-li je do skupin podle toho, jak hodně jsou štíhlí (na základě údajů o jejich váze a výšce), zjistíme, že nejnižší úmrtnost, nejnižší postižení nemocemi mají osoby poměrně velmi štíhlé. Tak, jak se tělesná váha zvyšuje, zvyšuje se i úmrtnost. Vliv zvýšené tělesné váhy je však nepatrný. Většinou bylo pozorováno zvýšení úmrtnosti pouze o několik procent. V řadě studií se dokonce vůbec nepodařilo zpozorovat zvýšení úmrtnosti v závislosti na stoupající tělesné váze.

Pouze osoby s extrémně zvýšenou váhou již mají výrazně zvýšenou úmrtnost. Velice zjednodušeně bychom mohli říct asi tolik, že osoby, které váží třeba dvakrát více, než je tzv. ideální váha, jsou skutečně častěji postihováni nemocemi a předčasnými úmrtími v porovnání se štíhlými lidmi. Lze však těžko říci, zda jsou více nemocní, protože jsou obézní, anebo zda jejich metabolismus je porušen, a proto jsou jak obézní, tak i více trpí nemocemi. Protože však takto extrémně obézních osob je poměrně málo, lze říci, že v měřítku celé populace obezita zvyšuje úmrtnost jen o několik procent.

V závislosti na nesprávném a nezdravém, tedy jinými slovy našem současném běžném průměrném složení stravy se oproti tomu úmrtnost na hlavní civilizační choroby zvyšuje desetkrát, dvacetkrát i vícekrát, to znamená o tisíc i více procent. Obezita v měřítku celé populace, jak jsme si právě řekli, však zvyšuje úmrtnost pouze o několik procent. Její vliv je tedy, velmi zjednodušeně řečeno, řádově neporovnatelný s vlivem složení stravy.

I poměrně malá pozitivní změna složení stravy veškerého obyvatelstva by přispěla více ke zlepšení zdravotních poměrů, než kdybychom mávnutím kouzelného proutku dokázali, aby všichni lidé po celý život nikdy netrpěli nadváhou.

Běžná obezita tedy představuje jen malé zdravotní nebezpečí. Záporný vliv běžné nadváhy na zdraví je poměrně velmi malý. Naproti tomu úsilí nutné ke změně této váhy je nesmírné. Mimochodem, je prokázáno, že 98 procent lidí, kteří se pokusí, třeba i úspěšně, o snížení své váhy nějakou odtučňovací kúrou, tuto váhu do jednoho roku poté opět získají a často i překročí.

Usilujeme-li o dosažení zdraví (v celé jeho celistvosti, tak jak o něm mluvíme na stránkách tohoto časopisu) potom nemá velký smysl soustředit se na změnu své váhy.

To však naprosto neznamená, že nemá smysl úpravou svého jídelníčku zlepšit své celkové zdravotní poměry i vyhlídky do budoucna. Případné pozvolné dosažení optimální váhy (která je samozřejmě pro každého jiná) může být potom jednou ze změn, které ozdravný proces doprovázejí, jedním z druhotných příznaků správnosti nastoupené cesty.

ODTUČŇOVACÍ KÚRY

Již dávno se přišlo na to, že váhu lze prakticky u každého rychle snížit v podstatě o libovolný rozumný počet kilogramů.

Při jedné z prvních takových hromadných odtučňovacích kúr v USA se shromáždili v soukromém zdravotním ústavu lidé s velkou nadváhou. Nejprve byli podrobně vyšetřeni a potom společně zahájili hladovku, v průběhu jejíhož celého trvání dostávali pouze aminokyseliny, vitaminy, minerální látky a různé léky. Již druhý den začal pocit hladu slábnout a v dalších dnech zcela vymizel. Tito lidé mohli tedy hladovět v podstatě neomezeně dlouho, tak dlouho, až by ztratili veškerá nadbytečná kila, veškerý nadbytečný tuk. Výsledkem hladovky bylo, že všichni ke své spokojenosti shodili alespoň deset kg, mnozí desítky kg. Za dva roky všichni vážili alespoň tolik jako na začátku hladovky.

V mnoha zemích světa byla u tisíců lidí dlouhodobě sledována jejich váha a také další faktory ovlivňující jejich zdraví, nemocnost a úmrtnost. Šetření ukázala, že lidé, jejichž váha nejvíce kolísala, tedy hlavně ti, kteří úspěšně absolvovali odtučňovací kúry, měli výrazně vyšší nemocnost a úmrtnost než ti, jejichž váha nekolísala, čili než ti, kteří žádné úspěšné odtučňovací kúry nepodnikli.

Detailní matematická analýza ukázala například, že lidé, jejichž váha postupně a vytrvale dlouhodobě neustále mírně stoupala, byli na tom zdravotně lépe než lidé, kteří váhu opakovaně shazovali a zase nabírali, avšak dlouhodobě u nich k růstu váhy nedocházelo.

V mnoha ohledech nejrozsáhlejší šetření bylo provedeno ve Framinghamu, kde od roku 1948 každé dva roky celkem po dvaatřicet let sledovali 5127 osob. Ukázalo se, že muži, jejichž váha nejvíce kolísala, měli celkovou úmrtnost o 65 % vyšší než muži, jejichž váha kolísala nejméně.

K podobným závěrům dospěly i další studie. Na základě těchto údajů můžeme odhadnout, že ti, jejichž váha často kolísá, mají úmrtnost řekněme o dvě třetiny vyšší než ti, jejichž váha kolísá nejméně.

V naprosté většině případů ke změnám váhy dochází v důsledku vědomého úsilí, v důsledku různých odtučňovacích kúr. Na základě toho bychom mohli odhadnout, že lidé, kteří pravidelně podstupují tyto kúry, zvyšují nebezpečí předčasného úmrtí o dvě třetiny, což je již velmi závažný zdravotní vliv.

Prudké změny váhy dosahované v průběhu úspěšných odtučňovacích kúr tak jsou pravděpodobně příčinou asi 5 % všech úmrtí. Platí, že čím rychleji tělesnou váhu snížíme, tím menší je naděje, že toto snížení váhy bude trvalé. Zdá se, že největší zdravotní nebezpečí představují radikální a úspěšné odtučňovací kúry (které bývají paradoxně doporučovány jako cesta ke zlepšení zdraví).

Proč jsou lidé, kteří úspěšně shazují kilogramy, za to dlouhodobě „odměňováni“ tím, že jsou častěji nemocní a častěji předčasně umírají?

Možných vysvětlení by bylo mnoho – snad jsou škodlivé samy rychlé změny váhy, snad je příčinou stres, který je spojen s úsilím o snížení váhy a snahou o její udržení, možná jsou příčinou některé nezdravé stravovací zvyklosti, které bývají doporučovány (např. bezuhlohydrátová dieta), anebo jsou příčinou látky, které se požívají proto, aby se „chemicky“ zahnal hlad.

Podstatné je to, že lze zjednodušeně říci, že s každým rychlým úspěšným snížením váhy se zvyšuje naše pravděpodobnost, že v budoucnu předčasně zemřeme.

Z faktů, které jsme právě uvedli, vyplývá, že odtučňovací kúry jsou pravděpodobně škodlivější než obezita sama o sobě. Hlavní zdravotní škodlivost obezity je podle všeho dána tím, že obézní lidé se opakovaně (a mnohdy úspěšně) snaží snižovat svou váhu, po úspěchu svého pokusu váhu znovu nabývají a to se mnohokrát opakuje.

Dříve než se tedy rozhodneme pro nějakou odtučňovací kúru, měli bychom se zamyslet nad tím, jak mnoho stresu (například překonáváním hladu) si tím způsobíme a jak je pozitivní výsledek našeho úsilí nejistý. Měli bychom si uvědomit, že si pravděpodobně zdraví naopak poškodíme.

Naším cílem by mělo být celkové a dlouhodobé zlepšení zdraví, jehož dosáhneme lepším dodržováním pravidel zdravé životosprávy – zdravější výživou, zařazením pohybu, dostatkem odpočinku, pobytem v přírodě, dodržováním správné míry ve všem, co děláme. Jedině tímto způsobem získáme i dlouhodobě lepší naději na přiblížení se k ideální váze.

Tomáš Husák