Nesedněte lepku na lep | Prameny zdraví

Nesedněte lepku na lep

Asi jste už slyšeli o autoimunitním onemocnění jménem celiakie, jež se pro­jevuje negativní reakcí organismu (včetně zažívacích problémů) na lepek ob­sažený v potravinách.

Nesedněte lepku na lep

Rubrika: Výživová poradna | Typ článku: Články

Lepek označuje skupinu bílkovin, která se vyskytuje v některých obilovinách včetně pšenice, ječmene a žita. Celiakie je poměrně vzácná choroba postihující méně než 1 % populace. Ale jak je to s námi, zbývajícími 99 %, kteří touto chorobou netrpíme? Je pro nás lepek bezpečný, nebo dokonce prospěšný jako jiné rostlinné bílkoviny?

V roce 1980 vědci v Anglii zjistili, že skupina žen trpících chronickými průjmy byla vyléčena bezlepkovou dietou, ačkoli u žádné z nich nebyla diagnosti­kována celiakie. Zdálo se, že mají jinou než celiakální citlivost na lepek. V té době se zdravotníci k takové možnosti stavěli velmi skepticky a i dnes ješ­tě existují odborníci, kteří něčemu takovému nevěří. Lékaři dokonce běžně zařazují potíže pacientů, kteří si stěžují na neceliakální alergie na lepek, mezi problémy psychického rázu, protože věří, že mohou být projevem skryté psy­chické choroby.

Lékaři žel mnohdy odbývají i vážná onemocnění slovy: „Je to jen ve vaší hla­vě.“ Stává se to například u posttraumatické stresové poruchy, ulcerózní kolitidy, migrény, vředů, astmatu, Parkinsonovy nemoci, lymeské boreliózy a roztrouše­né sklerózy. Navzdory přesvědčení lékařů, že jde o psychosomatické poruchy, se později ukázalo, že se u těchto případů jednalo o skutečné choroby. Na druhou stranu je internet plný neopodstatněných tvrzení o bezlepkových dietách, která se dále dostala do lifestylových časopisů a z lepku udělala nepřítele číslo jedna. Pochopitelně se v matení veřejnosti odrážejí i finanční zájmy firem vyrábějících bezlepkové potraviny, což je dnes miliardový byznys. Jakmile jde o peníze, ne­ní radno nikomu věřit, raději se jako vždy držte vědeckých důkazů. Jaké důkazy máme o tom, že jsou alergie na lepek opravdu tak rozšířené?

První placebem kontrolované, dvojitě slepé, randomizované testování lep­ku bylo zveřejněno v roce 2011. Byli testováni pacienti, kteří si stěžovali na symptomy dráždivého tračníku a tvrdili, že jim bezlepková dieta dělá dobře (přitom netrpěli celiakií). Zkoušelo se, zda poznají, jestli chleba a pečivo, kte­ré dostávají, obsahuje lepek, nebo ne. Všichni testovaní první dva týdny dostá­vali bezlepkovou stravu a žádné symptomy se u nich neobjevily, po této době jim vědci zkušebně dali dva druhy chleba a muffinů. Dokonce i ti, kteří dostali bezlepkové placebo, se cítili hůř (ač s bezlepkovou dietou začali a stále na ní byli) a tvrdili, že trpí nadýmáním a křečemi. Tomuto jevu se říká nocebo efekt. Placebo efekt označuje stav, kdy pacient dostane neškodnou látku a cítí se lé­pe; k nocebo efektu dochází, když mu dáte něco neškodného a pacientovi se přitíží. Ovšem druhá skupina, která dostávala skutečně potraviny s lepkem, se cítila podstatně hůř. Vědci došli k závěru, že neceliakální intolerance lepku asi skutečně existuje

Jednalo se však o malou studii, a přestože vědci tvrdili, že bezlepkové pro­dukty byly nerozeznatelné od těch, které lepek obsahovaly, je možné, že pacienti dokázali poznat, co je co. Proto v roce 2012 italští vědci provedli dvojitě zaslepený test s 920 pacienty, u nichž byla nalezena neceliakální přecitlivělost na lepek. Každý dostával tobolky naplněné buď pšeničnou moukou, nebo pla­cebem. Více než dvě třetiny testovaných ve zkoušce propadly: těm, co dostá­vali placebo, se udělalo hůř; ti, kdo snědli pšeničnou mouku, se cítili lépe. Ale u těch, kteří testem prošli úspěšně, bylo vidět, že bezlepková dieta jim skuteč­ně prospívá, což potvrdilo „existenci neceliakální přecitlivělosti na pšenici“. Všimněte si, že ho označili jako přecitlivělost na pšenici, ne na lepek. Jinými slo­vy, lepek sám o sobě možná žádné střevní problémy nezpůsobuje.

Většina lidí, kteří jsou citliví na pšenici, trpí alergickými reakcemi na různé další potraviny. Například dvě třetiny těch s citlivostí na pšenici mají zároveň problémy s bílkovinami obsaženými v kravském mléce. Na další příčce problematických potravin jsou vejce. Když lidé konzumovali stravu obsahující malé množství spouštěčů syndromu dráždivého tračníku a potom dostali lepek, nedo­šlo k žádné reakci, což vyvolává otázku, zda neceliakální přecitlivělost na lepek skutečně existuje.

Je zajímavé, že ačkoliv se účastníci testů dozvěděli, že vyhýbání se lepku jejich střevní problémy nezlepší, hodně z nich si i nadále zvolilo bezlepkovou dietu, protože se při ní prý „cítili lépe“. To vedlo vědce k otázce, zda vyloučení lepku ze stravy nezlepšuje náladu pacientů citlivých na pšenici, a skutečně se ukázalo, že krátkodobé vystavení se lepku u nich začalo vyvolávat depresivní stavy. Ať už je neceliakální přecitlivělost na pšenici psychickým, nebo střevním problémem, nepovažuje se už za něco, nad čím by se dalo mávnout rukou.

Další otázkou tedy je, jak velká část populace by se měla vyhýbat pšenici a dalším obilovinám obsahujícím lepek. Přibližně jeden člověk z tisíce je aler­gický na pšenici, téměř jeden ze sta trpí celiakií (v ČR zřejmě asi jeden z dvou set), jejíž výskyt se zjevně zvyšuje. Přesto pravděpodobnost, že vám bude v daném roce diagnostikována celiakie, je 1:10000. Nejpravděpodobnější odhad četnosti přecitlivělosti na pšenici se pohybuje ve stejném rozmezí jako celiakie: něco přes 1 %. Takže se zdá, že pouze 2 % obyvatelstva mohou mít závažné pro­blémy s pšenicí. Pořád ale jde o miliony lidí, kteří třeba celá léta trpí, a přitom by jim pomohla jednoduchá změna jídelníčku – ovšem zdravotnictví jejich stav donedávna neuznávalo a nepomáhalo jim.

U zbylých 98 % lidí, kteří s pšenicí nemají problémy, neexistují důkazy potvrzující přínos bezlepkové diety. Naopak jsou k dispozici údaje, podle kterých bezlepková dieta může mít negativní vliv na trávení těch, kteří celia­kií nebo alergií na pšenici netrpí. Ukázalo se, že měsíční bezlepková dieta ne­gativně ovlivnila střevní flóru a imunitní funkce, což může vést u těch, kteří se lepku vyhýbají zbytečně, k přemnožení škodlivých bakterií ve střevech. Je to způsobeno tím, že sloučeniny, s nimiž mají problémy osoby s alergií na pšenici (například fruktany FODMAP, které mají prebiotické účinky a slouží jako potrava užitečných střevních bakterií) nebo na lepek, u ostatních imu­nitní funkce zlepšují. Po méně než týdnu diety se zvýšeným přísunem lepku byla zjištěna výrazně vyšší aktivita přirozeně zabijáckých buněk, což může zlepšovat schopnost našeho organismu odolávat nádorovým a virovým cho­robám.

Největší nebezpečí, které mohou bezlepkové diety představovat, spočívá v tom, že znemožní správnou diagnózu celiakie, skutečně vážné formy alergie na lepek. Lékaři celiakii zjišťují tak, že u pacientů sledují zánětlivost vyvolanou lepkem. Ale když k lékaři přijde někdo, kdo ze svého jídelníčku už většinu lep­ku odstranil, a stále si stěžuje na zažívací problémy, lékař si tohoto onemocnění nemusí vůbec všimnout. Proč je důležité mít formální diagnózu, když už jíte jen bezlepkovou stravu? Jednak se jedná se o genetickou chorobu, takže budete vědět, že máte nechat otestovat i svou rodinu. A především, mnoho lidí, kteří jedí takzvaně bezlepkově, ve skutečnosti nemá opravdu bezlepkovou stravu. Pro osobu s celiakií může být toxická i koncentrace 20 částí z milionu. Někdy nejsou ani potraviny označené jako „bezlepkové“ pro celiaky zcela bezpečné.

Co dělat, máte-li podezření, že trpíte alergií na lepek? Zaprvé, zapomeňte na bezlepkovou dietu. Pokud vás chronicky trápí symptomy dráždivého trač­níku: nadýmání, bolest břicha a nepravidelná stolice, požádejte svého lékaře o formální vyšetření celiakie. Pokud se celiakie potvrdí, musíte začít jíst přísně bezlepkovou dietu. Pokud celiakii nemáte, v současnosti se doporučuje, abyste nejprve zkusili začít jíst zdravěji (víc ovoce, zeleniny, celozrnných obilovin, luš­těnin, méně průmyslově zpracovaných potravin). Důvod, proč se možná lidé na bezlepkové dietě cítí lépe – a tudíž vyvozují, že měli s lepkem problém – je v tom, že najednou přestali jíst potraviny z rychlého občerstvení a další průmyslově zpracovaná jídla nevalné kvality. Jinými slovy, když si dáte koblihu se šlehačkou a začne vás bolet žaludek, nemusí to být zaviněno lepkem. J

Když nepomůže zdravá strava, pak vám doporučuji vyloučit další příčiny chronických gastrointestinálních obtíží. Když vědci podrobili zkoumání lidi, kteří se vyhýbali konzumaci lepku nebo pšenice, zjistili, že přibližně jedna tře­tina z nich netrpěla alergií na lepek, ale jinými obtížemi – například přemno­žením bakterií v tenkém střevě, alergií na fruktózu nebo laktózu nebo neurosvalovými problémy (gastroparézou nebo dysfunkcí pánevního dna). Když vyloučíte všechny tyto problémy a podezřelé chronické příznaky trvají, teprve pak vyzkoušejte bezlepkovou dietu.

V současné době neexistují žádné důkazy toho, že by se lidé měli lepku obecně vy­hýbat; ovšem těm, kteří mají diagnostikovanou celiakii, alergii nebo přecitlivělost na pšenici, může bezlepková dieta zachránit život.

Z knihy Michaela Gregera Jak nezemřít. Vydalo nakladatelství Noxi

Počet přečtení: 83 Datum: 8. 11. 2018