Není sladké jako sladké... | Prameny zdraví

Není sladké jako sladké...

Většina lidí má ráda sladké. Chuť na sladké nebylo však vždy tak lehké uspokojit jako v posledních dvou stech letech, kdy se začal používat rafinovaný cukr.

Není sladké jako sladké...

Rubrika: Výživová poradna | Typ článku: Články

Když si chtěl člověk dříve dát něco sladkého, měl jen dvě možnosti na výběr - med nebo ovoce (čerstvé nebo sušené). V obou případech bylo střídmé uspokojování této chuti na sladké zdravé.

Chuť na sladké dnes

Dnes je naneštěstí situace zcela odlišná. I když můžeme i dnes uspokojovat svoji touhu po sladkém prostřednictvím medu či ovoce, jen velmi málo lidí volí tuto cestu. Většina z nás, a zvláště se to týká dětí, dává přednost sladkému pečivu, bonbónům, čokoládě, přeslazeným limonádám a dalším sladkým výrobkům.

Jednotlivá sladidla se od sebe velice liší svým původem i chemickým složením. Některá, jsou-li užívána střídmě, mají i léčivé účinky. Jiná, jako je např. rafinovaný cukr a umělá sladidla, mohou být potenciálně škodlivá. V nejširším slova smyslu jsou veškerá sladidla přirozené nebo umělé látky, které stimulují chuť vyvoláváním sladkého pocitu. Patří mezi ně např. med, cukr, sirup či některé chemické látky.

Prospěšné účinky medu

Med je nejstarší známé sladidlo, jemuž se přisuzuje nejvíce léčebných účinků. Vytvářejí jej včely z nektaru květů a dalších rostlinných sekretů. Po chemické stránce je med směsí glukózy, fruktózy a malého množství sacharózy, plus řady dalších aktivních složek, mezi nimi vápníku a fosforu. Med je snadno stravitelný, nenarušuje zubní sklovinu a vykazuje antiseptické vlastnosti, které jsou dané obsahem inhibinů, jež při aplikaci na povrch kůže dokážou dokonce zneškodnit bacily stafylokoku či záškrtu.

Med pomáhá při astenii, pří léčbě lidí s podváhou a působí mírně laxativně. Díky antibakteriálním vlastnostem pomáhá při střevních infekcích. Můžeme jej užívat i při onemocnění dýchacích cest, kdy usnadňuje vykašlávání a působí proti kašli, a to zvláště v kombinaci s několika kapkami eukalyptového oleje. Použijeme-li jej v roztoku ke kloktání, přináší úlevu při podráždění hltanu. Při střídmém užívání pomáhá játrům vytvářet zásoby glykogenu. Při aplikaci na pokožku napomáhá léčení ran, vředů a dokonce i spálenin.

Med by se měl užívat s mírou. Výjimečně se můžeme setkat s alergickou reakcí, která se projeví svěděním, problémy v ústí dutině či trávicími potížemi. Ideální je, když odebíráme med z prověřeného zdroje.

Cukr: Sladkohořké potěšení

Cukry jsou součástí přirozeného složení vyšších rostlin a mléka. Po chemické stránce je dělíme na jednoduché či složité sacharidy (uhlohydráty). Pod běžným cukrem rozumíme bílý, rafinovaný produkt, získaný z řepy cukrovky nebo cukrové třtiny, jenž sestává prakticky výlučně ze sacharózy.

Jenom málo potravin je tak kontroverzních jako cukr. Někteří lidé viní cukr z většiny zel moderní společnosti, od zubního kazu přes srdeční onemocnění až po diabetes. Pro jiné je cukr jen neškodným sladidlem, které jim může osladit život - a dodat energii buňkám jejich těla.

Konzumace cukru dokáže utišit únavu či pocity slabosti a úzkosti po nedostatečné snídani, dlouhodobém fyzickém zatížení anebo postu. Cukr je rychlým a nealergizujícím zdrojem energie. Je ovšem mnohem lepší vyhnout se hypoglykémii zdravou stravou založenou na konzumaci kompletních potravin, při jejichž trávení se do krve vylučuje glukózu pravidelně a dlouhodobě.

Cukr je výživově nevyvážený - obsahuje pouze sacharidy, a to prakticky v čisté podobě. Cukr neobsahuje bílkoviny, tuky, vitamíny, minerály ani vlákninu. Jeden gram cukru dodá přibližně 4 kalorie. Metabolismus cukru vyžaduje přítomnost vitamínu řady B (zejména vit. B1) a minerálů (zvláště vápníku). Pokud konzumujeme bílý cukr anebo rafinované potraviny, tělo je nuceno sáhnout do svých rezerv těchto látek. Proto bývá cukr někdy nazýván „zlodějem vápníku". Volné užívání cukru tak tělu škodí.

Cukr zasycuje a snižuje chuť k jídlu. Jeho kalorie nahrazují kalorie z jiných, zdravějších a výživově bohatších zdrojů. Konzumace cukru napomáhá vzniku zubního kazu. Vede také ke zvyšování hladiny krevních tuků, triglyceridů, což má za následek zvyšování rizika aterosklerózy a srdečního onemocnění. Konzumace cukru významně přispívá k současné epidemii obezity u dětí i dospělých.

Existuje určitá souvislost mezi spotřebou cukru a některými poruchami chování, jako je např. hyperaktivita nebo syndrom narušené pozornosti. Bylo prokázáno, že konzumace cukru v kombinaci s některými aditivy mění chování některých dětí. Vědci rovněž upozorňují na souvislost mezi výskytem žlučníkových kamenů, Crohnovou chorobou a vředy v žaludku či dvanácterníku a velkou spotřebou cukru. Roli při tom hraje i současný nedostatek vlákniny.

Studie vypracovaná ve Francii ukázala, že cukr, nasycený tuk a vápník zvyšují riziko rakoviny žaludku. (Naproti tomu strava bohatá na syrovou zeleninu, čerstvé ovoce a rostlinné oleje toto riziko snižuje.) Podle Výzkumného farmakologického ústavu Mario Negriho v Miláně napomáhá konzumace cukru mezi hlavními jídly množení výstelkových buněk ve střevě, což přispívá ke vzniku rakovinného bujení.

Vzhledem k příliš rychlému a příliš velkému vzrůstu hladiny glukózy po konzumaci cukru, vyvolává cukr nadměrné vylučování inzulínu. Výsledkem je nerovnováha v zásobení mozku energií. V kombinaci s nedostatkem vitamínů a minerálů působí tak konzumace cukru v hojném množství nepříznivě na biochemii a fyziologii mozku i na chování člověka.

Jorge D. Pamplona Roger, z časopisu Journal of Health & Healing

Počet přečtení: 3 448 Datum: 13. 11. 2013