Nad rámec programu | Prameny zdraví

Nad rámec programu

Žena, stejně jako každá živá bytost, se může do určité míry stát produktem svého prostředí, a to nad rámec, navzdory a na újmu programu, který do jejího těla vložila příroda.

Nad rámec programu

Rubrika: Zdraví ženy | Typ článku: Články

V řecké mytologii najdeme Amazonky, bájný kmen bojovných mužatek, které jezdily na koni a střílely z luku. Ve snaze soupeřit s muži si obvykle nechávaly uříznout pravý prs. Být ženou mezi Amazonkami znamenalo jezdit na koni, válčit, ovládat střelbu z luku a mít uříznutý pravý prs.

Historie přímo oplývá příklady, které ukazují, nakolik může určitá kultura utvářet ženu a vnutit jí svá pravidla, která ji zotročí a zabrání jí v přirozeném naplnění jejího biologického údělu tak, že útočí na její tělo. Jaký můžeme mít názor na deformovaná chodidla Číňanek, uměle prodlužované krky žen z kmene Burma, na těla drcená elegantními kosticovými korzety módními v 18. století, na minisukně, na obligatorní štíhlost nebo uzounké džíny?

Být ženou za těchto podmínek znamená vyhovovat určitým kritériím neboli být produktem a objektem určité společnosti.

Kulturní obraz ženy naší doby vznikl v době průmyslové a obchodní revoluce. Ten přerod s sebou nesl mnoho traumat. Právě tehdy se dostává převážná část rodinné výroby mimo domov; výroba se začíná soustřeďovat do továren a přichází tak z venkova do měst. Muži ve městech jako by měli vyšší kvalifikaci než ženy, vyrábějí rychleji a ve větších množstvích. Za svoji práci získávají mzdu, která slouží k nákupu základních potřeb k zabezpečení rodiny. Práce vykonávaná mužem a odměna za ni se stávají důležitými, ba dokonce nezbytnými prvky domácnosti, zatímco žena je na svém muži závislá. Závisí na příslušnících mužského pohlaví v základních životních potřebách, jakými jsou potrava a ošacení. Z ekonomického hlediska tím žena ztrácí statut užitečnosti.

Taktéž došlo k podhodnocení ženy jako matky. Práce se stěhuje z domova do továrny, děti se stávají ekonomickou přítěží, neboť se již nemohou účastnit na výrobě statků. Porodnost se snížila a výsledkem toho bylo, že žena se cítila ještě více nepotřebná. Zůstala sama, neužitečná, bez smyslu vlastní existence - ztratila svoji identitu.

Žena je v domácnosti stále méně a méně potřebnou a zároveň dochází k nárůstu míry rozvodovosti. Tento jev byl zaznamenán asi kolem roku 1880. Už v roce 1940 se míra rozvodovosti oproti roku 1879 zvýšila jedenáctkrát. Žena byla stále osamělejší, bez dětí, bez domova, bez zaměstnání, zoufale závislá na muži, jež si byl vědom své nové důležitosti, kterou byl připraven prosazovat.

Vytvořil se nový pojem ženství: pojem kulturní, vycházející z typu a potřeb nové společnosti. Společnosti mužské, v níž se vyrábějí statky, které si lze koupit za mzdu; společnosti, v níž je žena se svými biologickými potřebami pouze přítěží; společnosti, v níž je potenciál práce ženy považován za hrozbu pro muže; v níž jsou její schopnosti odrážející její vztah k životu a zdraví hrozbou pro nezávislost, kterou měli muži za každou cenu udusit.

A tahle žena přichází na trh práce. Musela opustit svůj domov, kde měla rovnoprávné postavení se svým mužem a kde měla vůdčí postavení, a odejít do továrny nebo do kanceláře, kde se setkává s výraznou diskriminací. Zde získává velmi zřetelný pocit méněcennosti, závisti a závislosti ve vztahu k muži a v souvislosti s jejími biologickými funkcemi je jí dáno pocítit pohrdání, obavy, stud a odmítnutí.

V tomto nepřátelském světě byla za hořce vydobytý úspěch nucena platit ještě výraznějším odmítnutím své biologické úlohy; žena s úspěšnou kariérou měla menší šanci vdát se a mít děti než ženy ostatní.

A společnost ve snaze učinit zadost zmatku v duše ženy začíná minimalizovat a opomíjet její biologické potřeby a vynalézat celou řadu prostředků, které jí měly pomoci zapomenout na přirozený rytmus jejího těla. Menstruační krvácení muselo proběhnout zcela nepozorováno a nesmělo vést ke zpomalení aktivit ženy ani ke změně jejích oděvních či sexuálních zvyklostí. Žena musela být den za dnem, bezustání a bez ohledu na svůj přirozený rytmus připravena jednat ve světě mužů.

Stejně tak musela žena drasticky snížit i počet svých těhotenství. Muži pro ženy vynalezli mechanické a chemické prostředky, které jim umožnily, aby začali využívat tento nový objekt, ženské pohlaví, bez jakýchkoli závazků či odpovědnosti za své jednání.

Žena už propříště nebyla schopna ani sama porodit. Povinně musela využívat mužského umu, musela přijmout nástroje a drogy, které příslušely muži. Aby muž mohl pracovat, žena musela zůstat nevědomá. Nejdůležitější okamžik v životě ženy, kdy je zřejmé, že zrod nového života je v její odpovědnosti, se stal okamžikem, v němž triumfuje muž. Žena již netlačí - naopak: dítě vytahuje muž a pod záminkou, že ji chce zbavit bolesti, ji připravuje o jeden z nejšťastnějších okamžiků jejího života.

A zároveň muže uvádí do rozpaků tvorba mléka, které i přes to všechno vytvářejí její plné prsy*3. Tato část jejího těla mu v této chvíli ještě nepatří. Prsy je třeba zbavit mléka a vzít je dítěti. Novorozeně najednou potřebuje elektrické teplo, živočišnou nebo umělou potravu (tedy výrobky muže), ošetřovatelskou péči. Ženské prsy jsou majetkem muže a dítěti jsou zapovězeny. Na jedné straně jsou stavěny na odiv v odvážných výstřizích, ale když jsou nabízeny dítěti, je to potají a jsou považovány za něco potupného.

Žena zůstává sama a bezradná. Pochopila, že její sexualita je metlou, znevýhodňuje ji, představuje pro ni nebezpečí, které je třeba utlumit, překonat nebo přecházet. Smutnou cestou nabytá zkušenost se jí vryla do paměti. Uvěřila, že její sexualita nachází výraz v jediném: v pohlavním aktu. Musela se mu věnovat ve všech jeho podobách, bez výhrad, bez požadavků, bez záruk.

Mužům se podařilo podrobit si ženu tím, že zúžili její sexualitu jen na jedno jediné. Žena se musela vžít do role muže, u kterého má pohlaví jen jedinou biologickou funkci, a to plození. A z toho dlouhého tunelu se tak pomalu vynořuje nový obraz ženy, ženy postrádající vlastní identitu.

Když se zamyslíme, uvědomíme si, že v časopisech je dodnes prezentovaným vzorem ženskosti žena, která je pro muže co nejpřitažlivější. Její ženské rysy jsou stavěny na odiv a zdůrazňovány pouze v případě, kdy jsou atraktivní pro opačné pohlaví: plné boky a ňadra, štíhlá postava, dlouhé nehty, umně nalíčený obličej, bohaté vlasy… Ale, kde zůstala matka? Sexuální přitažlivost ženy je stavěna na piedestal, avšak mateřství přísluší jen pohrdání. Za ženskou je považována žena, která je pasivní, poddajná a nonšalantní. Ale žena průbojná, vzdělaná, tvořivá, žena, jež aktivně utváří svůj život, je považována za mužatku.

Avšak je žena skutečně svobodná? Na trhu práce ji tento zakořeněný vzor ženství poškozuje. Je považována především za sexuální objekt, a tak je pro ni těžké získat řídící funkce, postavení, v němž by měla určitou zodpovědnost. Je vydána na milost muži, musí mu být hotova sloužit. Podřizuje se příkazům mužů s více či méně otcovským nebo donjuánským přístupem uprostřed bezduché společnosti, kde je vystavena jejím nelítostným tlakům, požadavkům a stereotypům. Je v područí lékaře, který léčí její bolestivou, tabuizovanou nebo příliš silnou menstruaci; kontroluje její plodnost a snaží se zastřít vedlejší účinky plynoucí z užívání antikoncepčních prostředků, tak hojně předepisovaných, aniž by to bylo doprovázeno patřičným varováním; kontroluje její nevyhnutelná těhotenství; pomáhá jí při dlouhých a bolestivých porodech; zbavuje ji nehodnotného a znevažovaného mléka. Přirozené funkce jejího těla ji učinily zcela závislou na muži - můžeme tedy ještě hovořit o osvobození ženy?

Sex je nyní pro muže a ženu synonymem využití pohlavních orgánů k autoerotickému ukájení. Avšak žena bohužel trpí i tentokrát. Bytostně nemůže přijímat sexualitu, jejímž cílem je pouhé ukojení sexuálního pudu, a tak jejímu tělu začíná zvonit hrana: stává se frigidní.

Z knihy "Le cing dimensions de la sexualité feminine", jejíž autorkou je Daniele Starenkyj.

Počet přečtení: 1 876 Datum: 23. 3. 2006