Pane, zachraň nás

Tato událost je popsána ve všech evangeliích. Bouře a v ní učedníci na lodi. Přírodní živel byl tak velký, že loď mizela ve vlnách. A v takové situaci Ježíš spal. Nic neviděl, neslyšel, nevnímal, nenabízel pomoc, ale spal. Učedníci, jako profesionální rybáři, nejdříve pracovali na své záchraně sami. Potom uznali, že problém je větší, než dokážou zvládnout. A v té chvíli znervózněli: „Pane, hyneme, zachraň nás!“

Dá se říct, že učedníci k Ježíši promlouvali až pod tlakem okolností, když zjistili, že sami si pomoci nemohou. Probudili ho a prosí. Blízko smrti tito profesionálové prosí o záchranu svého života. Řekli to přímo a bez obalu. Evangelista Marek dokonce zaznamenává jejich slova: „Pane, tobě je jedno, že hyneme?“ Ježíš na jejich prosbu reagoval slovy: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ (v. 26). Byli vylekaní a ani jejich víra nebyla taková, jakou bychom čekali od následovníků Ježíše. Doposud jako by Ježíše nepotřebovali. Ale když šlo do tuhého, hledali u něho pomoc. Ježíš „vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho“ (v. 26). Ježíš projevil svoji moc bez ohledu na nedostatek víry.

A ještě jeden postřeh stojí za pozornost: On nejdříve utěšuje učedníky (v. 26) a teprve potom tiší bouři. Utišení učedníků je důležitější a podstatnější než utišení bouře, která je vyděsila. Pokoj v srdci totiž není vždy vázán na vyřešení našeho problému. Ježíš pomohl i přes pohnutky a postoje lidí. A dokazuje, že vedle uzdravující moci má také moc nad přírodními silami. Žádný problém pro něho není příliš velký. A lidem zůstává pouze obdiv nad zásahem a zázrakem.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.