Petrova tchyně

V tomto případě nikdo za Ježíšem nepřichází, nikdo jej neupozorňuje, nikdo neprosí. Dokonce ani jeho učedník Petr neprosí za svoji tchyni. Možná nestačil nic říct, možná, že ani sám nestačil nemoc tchyně zaregistrovat, možná nechtěl Ježíše obtěžovat… Jestliže předcházející dva mužové — malomocný a setník — dávali najevo svoji víru a nějakým způsobem upozornili, že stojí o uzdravení, v tomto případě Matouš ukazuje, že Ježíš dokáže pomoci i tam, kde člověk neprojeví slovy žádnou víru, a dokonce ani nic neřekne a o nic nepožádá.

Ježíš vstoupil a viděl. Sám si všiml. Měl zájem o lidi kolem sebe. Sám byl aktivní ve vyhledávání potřebných. Mohl čekat, až jej osloví, požádají nebo alespoň dají najevo svůj zájem. Nic takového se nestalo. Jen jediné bylo zřejmé: že existuje potřeba. A právě proto se něco stalo. „Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho“ (v. 15).

Vždy poprosíme? Vždy si uvědomujeme, že máme…, že můžeme…, že by to bylo dobré? Vždy se odvážíme? Je úžasné, že nás někdy Bůh předbíhá ve své péči o nás.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.