Chcešli

Matoušova osmá kapitola je zvláštní tím, že v ní nacházíme popis pěti Ježíšových zásahů do života lidí. Je „vzorkem“ způsobu Ježíšova jednání s lidmi.

Ježíš sestupuje z hory a jde s ním velký zástup. Přichází k němu malomocný. To je něco neslýchaného. Malomocný, který se měl držet v uctivé vzdálenosti od lidí, se odvážil přijít až k samotnému Ježíši, přímo do davu lidí. Vzhledem k tomu, že Ježíš potom žádá, aby o uzdravení nikomu neříkal, je jasné, že zástupy a možná také učedníci v obavách o své zdraví a život utekli do předepsané vzdálenosti a zůstal u něj pouze Ježíš. A to je první dobrá zpráva.

Ať jsme sebevíc „nečistí“, a to až tak, že od nás lidé „utíkají“, můžeme přijít k Ježíši. On neutíká. Chce to jen naši odvahu a důvěru. Je možné k Ježíši přijít v jakékoli situaci. A to i v takové, kdy ze strany lidí to není přípustné. Jestliže všichni utečou, Ježíš zůstává.

Problém malomocného je jasný. Jeho přání se dá snadno vytušit: je jím touha po uzdravení. Ale zvláštní je forma jeho prosby. Malomocný neprosí, on Ježíši oznamuje (tam není otázka, ale oznámení), že ho může vyléčit, pokud bude chtít. Věří, a to až tak, že na jedné straně plně důvěřuje, a na druhé straně nechává na Ježíši, co udělá. Je tam ono „buď vůle Tvá“. Chceš-li! A tady je druhá dobrá zpráva. Ježíš chce. Vztáhne ruku a dotkne se ho (v. 3). Nepřijímá izolaci tohoto člověka od lidské společnosti, ale podává mu ruku k pomoci. I když vlastně nezazněla žádná prosba.

Ježíš vidí do srdce, vidí potřebu, vidí touhu a chce pomoci. I když všichni utečou, i když v očích lidí nemáme šanci a ani právo, On zůstává a dotýká se. Chce pomoci.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.