Bůh s námi

„… a hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“ – Mt 28,20

V životě je tomu tak, že jednou jsme nahoře a podruhé dole. Ve chvílích, kdy jsme nahoře, si jasně uvědomujeme, že Bůh je s námi. Pociťujeme vděčnost a rádi se dělíme o zkušenosti, protože chceme povzbudit i ostatní.

Ale pak přijdou chvíle, kdy se ne všechno daří tak, jak si přejeme. Modlíme se, ale máme pocit, že nás Bůh neslyší, že je daleko, že s námi není. Vzpomeňme si na Jóba a jeho životní úděl. Všechno bylo v jeho životě v naprostém pořádku, a náhle přišly zlé události. Jób to nesl zpočátku velmi statečně, ale pod tlakem životních okolností a pod tlakem slov svých přátel nakonec přece vysloví: „Kéž bych měl někoho, kdo by mne vyslyšel“ (Jb 31,35). Jinými slovy: všichni mě opustili, moje žena, moji přátelé a nakonec i Bůh. Byla to pravda? (V úplném závěru Jób říká: „Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl.“)

Může se stát, že jsme na tom v našich očích stejně? Možná ne v životních okolnostech, jaké prožíval Jób, ale v reakcích na ně? Bůh mne opustil. Co ale čteme v Matoušově evangeliu? „… jeho jméno je Immanuel, což přeloženo znamená s námi Bůh.“ Tímto ujištěním Matouš začíná své evangelium a tímto ujištěním je také končí. „Já jsem s vámi až do skonání světa.“

Není chvíle, kdy by Bůh s námi nebyl. On je s námi „od počátku až do konce“, i když se nám to nemusí tak jevit. Nebojme se, i dnes je a bude Bůh s námi. Stejně jako ve všech dalších dnech našeho života.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.