On spasí…

Čteme biblickou pasáž, která hovoří o narození Pána Ježíše. Marie, matka Ježíšova, byla zasnoubena Josefovi, ale „dříve než se sešli [než se vzali; ČSP], shledalo se, že počala z Ducha svatého“ (v. 18) Zvláštní početí a zvláštní narození. Je zajímavé, že pisatel Matouš nijak složitě nevysvětluje zázračné početí, jako by se tím nechtěl zdržovat. Místo toho uvádí, že Ježíš patří do davidovské linie, a je tedy zaslíbeným Mesiášem. Ale to Matoušovi nestačí. On necharakterizuje Ježíše tím, kdo je, ale kým bude. Bude Spasitelem, protože právě On vysvobodí svůj lid od hříchů. Spasí ne od římských okupantů, ale od hříchů, což bylo podstatně důležitější. A tak evangelista hned na počátku svého evangelia dává najevo, že nejde o to, jak se Ježíš narodil, ale jaké má poslání.

Možná nerozumíme všem událostem a jejich průběhu, které se v biblických dobách staly. Ale tomu důležitému porozumět můžeme. Ježíš jako Mesiáš přišel proto, aby nás zbavil hříchu. Tuto myšlenku ještě zdůrazňuje příběh o přinesení nemocného k Ježíši, který jej nejprve zbavil hříchů tím, že mu je odpustil, a teprve potom, k podivení celého zástupu, jej uzdravil (Mt 9,1–8).

Tíží nás něco, co máme v sobě a nemůžeme se toho zbavit? Vzpomínám na moji návštěvu jednoho bratra, který pravidelně chodil do shromáždění, byl činný v životě sboru, a přitom v sobě nosil velkou bolest způsobenou svým nesprávným jednáním. Toužil po pokoji a klidu v sobě samém. A právě proto přišel Ježíš, aby nás zbavil takovéto bolesti a nepokoje a nastolil v našem srdci klid, dal nám čisté svědomí a možnost prožívat jeho odpuštění. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.