Ten, jenž ohlašuje pokoj

Nacházíme se v době rozpadu asyrské říše, která okupovala severní Izrael. Zdá se, že prorok píše právě této uzurpátorské říši, konkrétně jejímu hlavnímu městu Ninive. Popisuje tresty za to, že se postavili proti Božímu lidu. Boží milost, která byla odezvou na pokání obyvatel Ninive před sto padesáti lety, pominula, protože se opět vrátili do „starých kolejí“ nepřátel Boha i jeho lidu. Prorok tedy popisuje negaci a zlo, kterého se dopustila tato říše, a Boží odpověď na to.

A přesto má Nahumova kniha ještě jiný účel: potěšit Boží lid. Jméno Nahum totiž znamená těšit, potěšovat, dokonce napravovat. Bůh sice vyhlašuje nad Asýrií soud, ale stejnými slovy zároveň potěšuje svůj lid. A tak můžeme číst vždy v úzké návaznosti slova: „Hospodin je shovívavý a velkorysý, ale viníka nenechá bez trestu“ (1,3). „Kdo odolá jeho hroznému hněvu… Hospodin je dobrý, je záštitou v den soužení, zná se k těm, kteří se k němu utíkají“ (1,6.7). „Hle, po horách přichází zvěstovatel radosti, jenž ohlašuje pokoj… Ninive, už na tebe táhne ten, který tě rozmetá…“ (2,1.2).

Kolika nepřátelům musíme v životě čelit. Ale kolik zaslíbení z knihy proroka Nahuma patří i nám! Bůh nás nikdy neopouští, pokud my neopustíme jeho. Boží moc a jeho spravedlnost porazí veškeré zlo. A tak jde v tomto proroctví o „špatnou“ zprávu pro Asýrii a všechny, kteří ji následují v jejím postoji vůči Bohu, a na druhé straně je dobrou a povzbuzující zprávou pro Boží lid v každé době. Děkujeme, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.