Před Herodem

Krista doprovázela k Herodovi velká skupina kněží a starších. Herodes měl ruce poskvrněné krví Jana Křtitele. Když se poprvé doslechl o Ježíši, vyděsil se a řekl: „To vstal Jan, kterého jsem dal stít.“ I přesto si Herodes přál Ježíše vidět. Naskytla se mu příležitost zachránit tomuto prorokovi život a doufal, že tím navždy vymaže ze své mysli hroznou vzpomínku na to, jak mu na podnosu přinesli krvavou hlavu.

Herodes umlčel dav. Se soucitem hleděl do klidné tváře Vykupitele světa, v níž se zračila moudrost a čistota. Herodes došel stejně jako Pilát k přesvědčení, že kněží obžalovali Krista ze zášti a nenávisti.

Herodes kladl Kristovi otázky, ale Spasitel mlčel. Kristovo mlčení však bylo nejpřísnějším trestem, jaký mohl krále stihnout. Herodes odmítl pravdu, kterou mu zvěstoval největší z proroků, a žádné jiné poselství už mu nebylo určeno. Majestát nebes už pro něho neměl ani slovo. Herodes se od něj pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zpět k Pilátovi.

Velký Bože, nechceme zajít tak daleko jako Herodes. Smiluj se, prosím, nad námi a pomoz nám.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.