Muž bolesti

Když členové velerady Ježíše odsoudili, přišli za Pilátem, aby jejich rozsudek potvrdil a vykonal. Pilát se podíval na muže, kteří Ježíše přivedli, a potom zkoumavě pozoroval Spasitele. Měl již před sebou různé druhy zločinců, ale ještě před ním nestál člověk, v jehož tváři nebyl ani náznak viny, strachu, troufalosti či vzdoru. Ježíš udělal na Piláta zvláštní dojem a Pilát se jej neodvážil odsoudit bez výslechu. Ježíš stál a mlčel. Jeho mlčení bylo výmluvné.

Boží Syn stanul před lidmi v zesměšňujícím rouchu s trnovou korunou na hlavě. Na obnažených zádech byly vidět stopy po krutém bití, z otevřených ran stékala krev. Ježíšova zkrvavená tvář svědčila o vyčerpání a nesmírné bolesti. Nikdy však nebyla krásnější než v této chvíli. Výraz Spasitelovy tváře nepřátelé zničit nemohli. V jeho projevu byla síla a důstojnost. Stejně jako krutost snižovala ty, kdo Krista mučili, pod lidskou úroveň a přibližovala je satanovi, tak tichost a trpělivost povznášely Ježíše nad úroveň člověka.

Při pohledu na ubitého Božího Beránka Židé volali: „Krev jeho na nás a na naše děti!“ Jejich strašlivý řev vystoupil až k Božímu trůnu. Soud, který nad sebou vyřkli, byl zapsán v nebi. Jejich volání bylo vyslyšeno. Krev Božího Syna se stala trvalou kletbou pro jejich syny i vnuky.

Pane, přemýšlím, co vyjadřuje moje tvář. Ať je prosím svědectvím o spojení s Tebou.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.