Petr

Když učedníci v zahradě opustili svého Mistra, dva z nich se odvážili zdálky jít za zástupem, který doprovázel Ježíše. Byli to Petr a Jan. Jan si našel klidné místo, odkud mohl sledovat celý průběh výslechu.

Petr se připojil ke skupině lidí na nádvoří. Doufal, že se ztratí v davu. Když i potřetí zapřel, že zná Ježíše, kohout opět zakokrhal. V tom okamžiku si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo: „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“ Petr zvedl zrak ke svému Mistru a jejich pohledy se setkaly. Z Ježíšovy laskavé tváře vyzařovala lítost a smutek, nebyl v ní však ani náznak hněvu. Cítil se, jako by jeho srdcem pronikl ostrý šíp. Petr už to déle nevydržel a se zlomeným srdcem utíkal pryč. Octl se v Getsemane. Živě si představil, co se tam před několika hodinami odehrálo. S výčitkami svědomí vzpomínal, jak Ježíš plakal a sám zápasil na modlitbách, zatímco oni, místo aby jej v hodině zkoušky podpírali, spali. S bolestí v srdci si uvědomoval, že poníženého a ztrápeného Spasitele nejvíce ranil on sám. Na místě, kde Ježíš v nesmírném utrpení vyléval Otci svoji duši, padl Petr na tvář a přál si zemřít.

Kdyby učedníci v zahradě bděli s Kristem v jeho mučivém zápase, nezapřel by Petr svého Pána a všichni by byli připraveni na jeho utrpení na kříži.

Pane Ježíši, velmi často se podobáme Petrovi. Prosím, smiluj se nad námi.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.