Z horní místnosti na Olivovou horu

Jidáš opustil horní místnost a Kristus zůstal se zbývajícími jedenácti učedníky sám. Chystal se jim oznámit, že již brzy od nich odejde. Věděl, že nepřítel na ně bude útočit a že satanova moc nejsnáze přemůže lidi sužované těžkostmi. Proto obracel jejich pozornost od „viditelného“ k „neviditelnému“. Řekl: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků… A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já“ (J 14,1–4). Zatímco jim bude chystat příbytky, mají pracovat na své povaze a přetvářet ji k Božímu obrazu.

V rozhovoru s učedníky Kristus neučinil ani jednu truchlivou poznámku o svém utrpení a smrti. Než opustil horní místnost, zazpíval Spasitel s učedníky chvalozpěv. Když dozpívali, vyšli ven. Prodírali se rušnými ulicemi k městské bráně a odtud pak směřovali k Olivové hoře. Šli pomalu, každý byl ponořen do svých myšlenek. Ježíš se ubíral s učedníky do Getsemane, na odlehlé místo na úpatí Olivové hory, kam se často sám chodil modlit a rozjímat.

Laskavý Pane, jak těžce se odpoutáváme od viditelných věcí. Vlastně to ani nedokážeme. Prosíme, pomoz nám.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.