Už nechci živořit

Pověst o tom, že Ježíš může uzdravit jakoukoliv nemoc, se šířila celým Izraelem a jeho okolím. Lidé vyprávějí o Učiteli, který bude nejspíš tím dlouho očekávaným Mesiášem. Jeho zázraky se podobají tomu, co kdysi dávno dělal Eliáš. Vlastně je ještě předčí.

U cesty vedoucí do Jericha v té době sedává slepý muž. Je to místo, kudy chodí hodně lidí, a on vždy, když uslyší, že se k němu někdo blíží, prosí o almužnu. Nevidí ty, kdo jdou kolem, a jen podle cinknutí mince v klobouku před ním pozná, kdy se nad ním někdo smiluje a dá mu pár drobných.

Slepec tu takto sedává každý den. Jakmile ale uslyšel, že se blíží Ježíš, uvědomil si, že má šanci na změnu. Už nechce žebrat, nechce být závislý na milodarech druhých a teď by se to mohlo změnit. Volá na Ježíše a prosí o smilování. Nechce milodar, ale chce vrátit zrak, aby tu nemusel sedět a žebrat.

Každý člověk občas zatouží po změně. Důležité je, co v takové chvíli udělám. Budu dál naříkat nad tím, co se mi děje? Budu se zlobit na celý svět a nespravedlnost, která vládne? Tak to dělá spousta lidí.

Slepec svůj problém předkládá Ježíši. Ví, že jeho touha po změně je dobrá, ale samotná touha nestačí. Proto volá: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Stejnou prosbu mohu k Ježíši vyslat i já. Pokud bude upřímná, Ježíš se smiluje.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.