Posloucháš svého Pána?

Petr, Jakub a Jan asi prožívali zklamání. Možná se zlobili sami na sebe, protože zaspali rozhovor Ježíše s Mojžíšem a Eliášem. Mohli dokonce zazlívat Ježíši, že je nevzbudil. Výstup na horu je stál tolik sil — a všechno zbytečně.

Bůh ale měl něco připraveno i pro ně. Věděl, že se nepotřebují setkat s Mojžíšem a Eliášem jako jeho Syn. Pro ně bylo daleko důležitější, aby konečně pochopili, kdo je jejich Mistr. Zatím se na něj dívali očima židovské tradice a stále věřili, že se z něj už brzy stane nový izraelský král, který vrátí jejich národu slávu z doby kralování Davida.

Učedníci se ještě dívají vzhůru, hledí na nebe, do míst, kde zmizeli Mojžíš s Eliášem. Zůstal po nich už jen zářivý oblak. Najednou se z něj ozval majestátní hlas samotného Boha. Ježíšův nebeský Otec jim nejprve potvrzuje Ježíšovu totožnost. Je to jeho Syn. A pak jim přikáže, aby Ježíše poslouchali.

Bůh ví, proč to říká. Mají-li se učedníci stát pilíři církve, musí se vymanit z tradičního pohledu na Mesiáše a Ježíše musí přijmout jako svého Spasitele — Zachránce. Dokážou to jen tehdy, když mu budou naslouchat a uvedou vše, co od něj uslyší, do své každodenní životní praxe.

Tento příběh mne vede k tomu, abych si položil několik otázek: „Kdy se Ježíš stává mým Pánem? Když to říkají má ústa, nebo když je to možné rozpoznat na mém jednání?“ Pokud jsem skutečně přijal Ježíše za svého Pána, pak i já poslechnu hlas z nebe, který říká: „Poslouchej mého Syna!“

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.