Etické léčení

Mohu vás ubezpečit, že to nemá význam. Nejen proto, že s „nafouknutou" hlavou, prskajícím nosem a slzícími oči toho mnoho neuděláte (a děti se nic nenaučí), ale navíc jste zdrojem nákazy pro všechny okolo. Takže v průběhu prvních dnů onemocnění, případně v průběhu období zvýšené tělesné teploty - kdy jste nejinfekčnější - vám doporučuji:

Zůstaňte doma a léčte se (i zaměstnavatel nakonec ocení - i když jste nepřišli do práce - že nemá za týden dalších deset nemocných lidí).

Pokud už musíte jít do práce, omezte kontakt s jinými lidmi na minimum (žádné postávání ve společné kuchyňce, žádné kýchání po chodbách, žádné podávání rukou, ale umývejte si je co nejčastěji). Vaše viry a bakterie to asi nepotěší.

Kýchejte a kašlete do kapesníku, umývejte si ruce a vyžadujte to i od svých dětí.

Připravte si řešení pro situaci, že děti onemocní. To se přece stává, nedejte se zaskočit. Přece je nemusíte posílat do školky a školy, kde jsou zdrojem infekce pro ostatní děti. Ani vás to nepotěší, když dítě donese domů nemocné tělo.

Nenavštěvujte starší a opuštěné příbuzné, když jste nemocní, protože jejich imunitní systém je slabší a infekce jim může vyvolat zápal plic a vážně zkomplikovat život (i „zlaťoučká vnoučata" jsou infekční!).

Dejte si pozor i sami na sebe - umývejte si ruce, nenadechujte vzduch, do kterého právě vyletěla někomu z hrdla a nosu řádná dávka virů, omezte přímý kontakt s nemocným člověkem, jak je to možné.

Zkusme se po dobu nemoci učit nové etice. Do společenské hry „utřu si nos, podám ti ruku, utřeš si nos a chytíš moji rýmu" se přece nemusí zapojit tolik hráčů!

Igor Bukovský