Co jíme - a nevíme... | Prameny zdraví

Co jíme - a nevíme...

Snídaně z cereálií jsou učebnicovým příkladem úspěšného vykrádání našich peněženek. Když v 19. století hledal lékař John H. Kellog náhradu za maso, vynalezl kukuřičné vločky.

Co jíme - a nevíme...

Rubrika: Stravování | Typ článku: Články

Tehdy to byl poměrně čistý produkt - jednalo se o téměř neupravovaná a nezpracovaná kukuřičná zrna, která byla pomleta, zkapalněna, zahřívána a vysušena. Dnes by dr. Kellog asi hanbou, rozpaky a zlostí zrudnul, kdyby zjistil, jak se cereálie prodávané pod jeho jménem zpracovávají. M. H. Diamond popisuje v knize „Jak mít své tělo pod kontrolou" výrobní postup v USA:

Kukuřičná zrna se namočí do louhu (ano, jde o onu žíravinu, která spálí kůži na těle). Potom se zrna vystaví agresivní páře a namočí v sirupu, který sestává zejména z rafinovaného cukru. Následně se suší a procházejí soustavou válců, jež je lisují pod tlakem 75 tun. Po této proceduře se opékají, nahřívají a vločkují, až jsou připravené na koupel v chemikáliích konzervačních látek a přísad.

To, co na počátku bylo skutečným a živým kukuřičným zrnem, se přeměnilo na mrtvou, ochucenou látku, konstatuje tento americký lékař.

Jak se vyrábějí džemy a marmelády?

Vzhledem k tomu, že továrny musí vyrábět po celý rok, skladují ovoce do zásoby. Meruňky, jahody a rybíz se ošetří chloridem vápenatým, jenž zaručí, že v džemu cítíme a vidíme celé kousky ovoce. Ovocná složka však bývá často nadstavena želatinou a barviva dodají bledému ovoci žádoucí odstín.

Proč jsou rozinky v müesli šťavnaté?

Je to tajemství některých výrobců. Rozinky se namočí do horkého roztoku kyseliny fosforečné, díky čemuž se potom dají naimpregnovat roztokem glycerínu. Jsou pěkně kulaté a šťavnaté.

I hranolky se máčí v louhu. Když si děláme doma hranolky sami, je to jednoduché. Ty, které koupíme hotové ve zmrazené podobě, však předtím prošly náročnou úpravou.

Brambory se musí vykoupat v parních strojích, kde jim popraskají slupky, potom se oškrábou kartáči. V některých výrobnách, jak nedávno napsal časopis Týden, se dosud používají na loupání brambor koupele v koncentrovaném sodném louhu, který rozloží slupky. Po nakrájení na hranolky se předvaří ve vodě obohacené siřičitanem sodným a fosfátem. Obě chemikálie zabraňují tvorbě tmavých míst a dodávají bramborům zlatožlutou barvu.

Když šunka není šunka

Trocha masa, odřezky, želatina, dusitany, fosforečnany, rostlinné gumy, aromatické a konzervační látky, stabilizátor, zahušťovadlo a voda. Tak to je šunka, kterou si můžete koupit v obchodě.

Kdo si dělá domácí šunku, ví, že do ní dá kvalitní maso, sůl a koření. To, co zákazníci kupují v obchodech, má do takového receptu daleko. Pod názvem šunka se totiž často prodávají nejrůznější výrobky z kusů masa a odřezků, éčka potom pomohou z této nevábné hmoty vyrobit požadovanou šunku.

Díky fosforečnanům, které v masných výrobcích váží vodu, může voda představovat až 30 procent váhy šunky. Podobné je to i u ostatních uzenin.

Počet přečtení: 3 741 Datum: 25. 3. 2013