Živoucí superlativy | Prameny zdraví

Živoucí superlativy

My velryby jsme živoucí superlativy. Očekávali byste to od nás? Tak Vám chci vysvětlit, co za schopnosti a zvláštnosti, které jinak nikde ve světě zvířat nenajdete, nám velrybám Stvořitel propůjčil.

Živoucí superlativy

Rubrika: Mýty a omyly | Typ článku: Články

Věděli jste například, že jsou velryby, které se mohou sytit při rychlosti 10 kilometrů za hodinu, pohybovat trvale rychlostí 35 km a tu - když to musí být - zvýšit až na 65 kilometrů?

Že jsou velryby, které podobně jako tažní ptáci nastupují každoročně cestu dlouhou 10 000 kilometrů?

Že jsou velryby, které dokážou komponovat? Že jsou velryby, které vydechnou až 15 metrů vysokou fontánu vodní tříště?

Že jsou velryby, které třemi tisící metry drží rekord v hloubce ponoření? Že jsou velryby s pohybovým výkonem přes 850 kW (Vaše auta střední třídy mají z toho jen desetinu)? Že jsou velryby, které mají objem plic přes 3 000 litrů (Vy se zmůžete na čtyři, a nanejvýš sedm litrů)?

Že jsou velryby, které hodnotou 42 % drží rekord v tučnosti mateřského mléka (kdežto u Vašich matek je to 4,4 %, tedy asi desetina této hodnoty)?

Že jsou velryby, jejichž jazyk je tak velký jako dva dospělí koně? Že jsou velryby, jejichž hlavní tepna (aorta) má průměr 50 centimetrů, čímž odpovídá rouře kanalizace?

Proč to všechno vypočítávám? Nejedná se nám o to, abychom si zajistily místo v Guinnesově knize rekordů. Důležité je pro nás něco jiného: Třeba Vás při čtení zprávy o stvoření ani nenapadlo, že jsme jediná zvířata, která tam jsou jmenovitě zmíněna: „I stvořil Bůh velryby veliké, a všelikou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podle pokolení jejich." (Gn 1,21; Kral. př.). Proč asi? Věnoval Bůh našemu stvoření zcela mimořádnou péči? Měl z nás obzvlášť radost? Připusťme, že je zde hlubší důvod - abychom sloužily jako skrytý odkaz na Ježíšovo zmrtvýchvstání. Když jednou kritici Pána Ježíše od něho žádali znamení, odkázal je na příběh proroka Jonáše:,,Nebo jakož byl Jonáš ve břiše velryby (řecky ketos) tři dni a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci" (Mt 12,40).

V řeckém Novém zákoně je pro „ryby" v zásadě používáno slovo „ichtys". Jenom na tomto jediném místě (Mt 12,40) čteme „ketos". Toto slovo je v jiných překladech překládáno přesněji jako „velryba" (Žilka), „velká ryba" (Petrů), podobně anglicky „huge fish" (New International Version) a německy „Riesenfisch" (Schlachter). Ekumenický překlad používá výrazu „mořská obluda".

Tím Pán Ježíš poukázal na své vzkříšení. Už jste někdy uvažovali o tom, které mořské zvíře má žaludek takové velikosti, aby se tam vešel člověk? To zůstává vyhrazeno jenom našemu druhu. Když jsme ve zprávě o stvoření tak bezprostředně vyzdviženy, tak se ve výše uvedeném smyslu považujeme za znamení, které poukazuje na vzkříšení Ježíše a které kromě toho vydává svědectví o Boží velikosti. Tak chci nyní trochu vyprávět o našem životě a o mnoha podivuhodných podrobnostech, abyste si odůvodněně mohli udělat své vlastní závěry.

Vaši vědci nepožili k systemizaci různou velikost našeho těla, našich životních zvyků, metod lovu a hledání potravy nebo životního prostoru v mořích. Spíše jsme rozděleny do dvou velkých skupin (zoolog, „podřádů") podle druhu našich čelistí: Mystacoceti (velryby bezzubé) a Odontoceti (velryby zubaté). K velrybám bezzubým patří tři čeledi: velryby (velryby grónská, velryby biskajská, velryby japonská, velryby malá, velryby jižní), plejtvákovcovití a vráskavci (plejtvák obrovský, plejtvák severní, plejtvák myšok, plejtvák Brydeův, keporkak dlouhoploutvý). Podřád velryb zubatých tvoří čeledi: vorvani, vorvaňovci (např. anarnak zubatý), narvali, sviňuchy a delfíni.

Naším životním prostorem jsou oceány, ale pamatujte přitom, že „velryby nejsou ryby, nýbrž savci". Na svět přivádíme živá mláďata. To dělá sice i mořský okoun, ale přirozeně neexistuje žádná ryby, která by své potomky kojila. Ačkoliv žijeme výlučně v moři, jsme celou svou bytostí praví savci a tedy i dýcháme vzduch plícemi. Naši tělesnou tepotu udržujeme na pevné hodnotě 36,5 °C - nezávisle na tom, zda se nacházíme v ledových vodách Antarktidy nebo v oblastech teplovody jako u Azorských nebo Bermudských ostrovů. Umíte si představit, že tyto podmínky sebou nesou nikoli zanedbatelný počet zvláštních problémů, ty však náš Stvořitel pro nás perfektně vyřešil.

Naše narození a dětství

My velryby žijeme v monogamním manželství. K početí a porodu mláďat dochází ve vodě. Maminka velryby přivádí na svět mládě přibližně každé dva roky. Těhotenství netrvá tak dlouho, jak by se snad vzhledem k naší velikosti dalo očekávat: pouze deset až dvanáct měsíců; u mne, vorvaně, je to však přes 16 měsíců. V porovnání s nosorožci (18 měsíců) a slony (22 měsíců) je to u nás překvapivě rychlé. Když se přibližuje porod, vyhledáme si místo, kde nehrozí bouře. Naše nejdůležitější pokoje pro děti jsou laguny v oblasti „Baja" v Kalifornii pro plejtvákovce (Estrichtius robustus), Cortézovo moře pro plejtváka obrovského, pobřeží havajského ostrova Maui a některé ostrovy Baham pro keporkaka dlouhoploutvého, okolí Galapág či Azor a západní pobřeží Stí Lanky pro mne. Zatímco tuleni odcházejí k porodu svých mláďat na pevninu, my „odbýváme" všechno ve vodě. Představte si, že by se naše děti začaly rodit hlavou: při déle trvajícím porodu by se poprvé musely nadechnout pod vodou a přitom by utonuly. Na to Stvořitel pamatoval, a proto vše zařídil jinak než u všech ostatních savců: Všechny velryby se rodí v obrácené poloze, tj. velrybí mládě se objevuje ocasem napřed. Tak zůstává mládě po maximálně možnou dobu napojeno na životně důležitém zásobovacím zařízení - pupeční šňůře.

Pro novorozeně zde není žádné ochranné doupě a žádný bezpečný útulek; místo toho je zde vedle laskavé péče matky starostlivý zájem členů stáda. Už od narození jsme nepřehlédnutelní obři. Novorozeně plejtváka obrovského je už 8 metrů dlouhé a váží 8 tun. To je o 2 000 kg více, než když si na váhu stoupne dospělý slon, a tři takoví sloni by se museli postavit do řady za sebou, aby to dalo porodní délku. Také děti ostatních velryb si co do délky a váhy s plejtvákem příliš nezadají: velryba grónská - 6 m, 6 t, velryba biskajská - 5 m, 5 t, keporkak dlouhoploutvý - 4,5 m, 2,5 t a plejtvákovec šedý - 4,5 m, 1,5 t.

Kojení pod vodou je spojeno s určitými problémy. A tak Stvořitel připravil podivuhodné zařízení. Matka stříká mláďatům mléko z bradavek přímo do úst. To se děje pod takovým tlakem, že na vodní hladině by fontána mléka stříkala dva metry vysoko. Bradavka leží v mírné prohlubni, aby tvar proudu nebyl ničím ovlivňován. Velrybí mládě musí rychle růst, aby bylo dostatečně silné, pro brzkou cestu do polárních vod. Velrybí mléko je proto nejvýživnější mléko vůbec; obsahuje 42 % tuku a 12 % bílkovin (srovnání s člověkem: 4,4 % tuku a l % bílkovin) a je proto značně vazké a krémovité. Tato kalorická bomba, která odpovídá stonásobku vyživovací dávky dospělého člověka, má za následek takřka závratný růst. Zatímco lidské dítě potřebuje 180 dní, aby zdvojnásobilo svoji porodní váhu, u mláděte velryby k tomu stačí jen sedm dní. Mládě přijímá během sedmiměsíčního období klidu denně 90 kg mléka. Za každých 24 hodin povyroste o tři až čtyři centimetry a zvýší přitom svoji váhu do slova a do písmene o 80 kg. To znamená za hodinu 3,3 kg! 18 až 19 tun tohoto nanejvýš výživného mléka způsobí během celého období klidu přírůstek váhy 17 tun. To je přece senzační stupeň účinnosti!

Tady právě kolem mne plave můj příbuzný, plejtvák obrovský. O svých udivujících rozměrech bude velice rád vyprávět sám. Pokud máte rádi mimořádnosti, tak si ho poslechněte - někdy příště.

Z knihy Wernera Gitta a K.-H. Vanheidena „Kdyby zvířata uměla mluvit". Vydalo nakladatelství Ethics.

Počet přečtení: 3 537 Datum: 19. 7. 2012