Vyhněte se syndromu propadu půdy | Prameny zdraví

Vyhněte se syndromu propadu půdy

Jednoho časného rána se obyvatelům jakéhosi činžovního domu na Floridě naskytl úděsný pohled.

Vyhněte se syndromu propadu půdy

Rubrika: Různé | Typ článku: Články

Když po probuzení vyhlédli z okna, čekal je šok v podobě téměř apokalyptické reality. V těsné blízkosti domu se otevřel jícen obrovské prolákliny. Do jejího nitra se nořila auta, chodníky, silnice i zeleň, zdálo se, že každou chvíli musí přijít na řadu i celá budova. Půda pod silnicí před jejich domem se doslova propadla. Celý zážitek v mnoha lidech zanechal obtížně smazatelný nepříjemný pocit, který by se dal popsat slovy, že se již nemohou spolehnout ani na pevnou půdu pod nohama.

Geologové tvrdí, že podobné propady půdy vznikají, když v období sucha vyschnou podzemní prameny. Za určitých okolností může svrchní část půdy ztratit svou spodní opěrnou vrstvu a najednou se bez jakéhokoliv varování všechno propadne. Na povrchu se do poslední chvíle může všechno jevit jako naprosto dokonalé až do okamžiku, kdy se narušená půdní struktura začne hroutit.

Osobní realita mnoha lidí se podobá těmto floridským proláklinám. Největší část svého času, úsilí a energie věnují péči o život na jeho viditelné rovině na povrchu. Snad se mohou vykázat spoustou vynikajících aktiv, usilují o úspěch, budují společenské vztahy, vzdělávají se, aby stačili nárokům trhu. Ale najednou objevují, že existuje ještě jakýsi vnitřní obtížněji uchopitelný svět, o němž dříve nevěděli, který, pokud je zanedbáván, stále s větším vypětím snáší tíhu tlaků, jimž je vystaven.

Lidé často až příliš pozdě zjistí, že se jejich soukromý svět nachází v chaosu a ve stavu zchátralosti. V takovém případě se pak může dostavit „syndrom propadu půdy“. S pocity rozčarování a následnou snahou o otupení vnitřního hlasu se pak mohou snažit přehlušit svou prázdnotu, ale bez obnovení zhrouceného jádra je to jako lepení záplat na zvetšelý plášť.

Chceme-li prožívat svůj život na vyšší kvalitativní úrovni, potřebujeme si stále uvědomovat, že existují tyto dva velice odlišné světy. Ten první z nich – náš veřejný svět – je snadněji měřitelný, dá se lépe uchopit a naprogramovat, je součástí naší skutečnosti, kterou jde snadno hodnotit podle hlediska popularity, úspěšnosti nebo krásy. Náš vnitřní soukromý svět je naproti tomu výrazně duchovnější povahy, v jeho středu jsou naše základní hodnoty, řídící principy, v něm se odehrávají klíčové životní volby, setkáváme se s bohatstvím ticha i přítomného okamžiku, objevujeme svůj vlastní jedinečný smysl života.

Mnoha lidem připadá, že tyto světy jsou vzájemně neslučitelné. Vždyť náš veřejný svět vyžaduje tolik času, prostředků i energie, že je jen zákonité, když náš vnitřní svět přichází zkrátka. Nekřičí totiž tak hlasitě. Je možné ho neustále opomíjet, dokud se jeho vnitřní struktura nezhroutí a nepropadne se jako půda na Floridě.

Naštěstí nemusíme čekat, až nás zastaví „syndrom propadu půdy“. Stále větší procento lidí si dnes začíná uvědomovat potřebu udržovat rovnováhu ve svém soukromém světě a snaží se proto hlouběji proniknout do spirituální roviny svého života. V bohatých společnostech přibývá lidí, kteří jsou unaveni plytkostí pouze materialisticky orientovaného životního stylu a hledají nové hodnoty, které by dokázaly lépe ovlivňovat jejich život. Touží po nové kvalitě života, který ducha tolik nevyčerpává, ale naopak sytí.

John Naisbitt, autor Megatrendů 2000, provedl výzkum, z něhož vyplývá, že poprvé v historii civilizace je ve vysoce rozvinutých společnostech počet lidí, kteří se stěhují z velkých měst do předměstí a odtud dál na venkov, vyšší, než počet lidí proudících do měst. Své chování zdůvodňují často tím, že potřebují obnovit kontakt sami se sebou, s přírodou a smyslem pro lidské společenství, které ve městě postrádají. Říkají, že „chtějí znovu nalézt svou duši“.

Když začneme dávat do pořádku svůj vnitřní soukromý svět, záležitosti našeho života se dají do pohybu. Najednou před sebou spatříme bohatství, které sice stále leželo u našich nohou, ale které jsme dosud při svém bezhlavém úprku životem nechávali bez povšimnutí. Posléze pochopíme, že ony dva dříve soupeřící světy veřejného a soukromého vesmíru spolu nemusí být v protikladu, ale naopak se mohou propojit v jednu inspirující spirituální rovinu.

Z knihy Mojmíra Voráče Kreativní management nejen pro ženskou duši. Vydala Pyramida Time System.

Počet přečtení: 1 853 Datum: 26. 6. 2016