Ukážou testy, které mi můj lékař naplánoval, jak vážně jsou mé cévy aterosklerózou poznamenány?

Počáteční vyšetření pacienta, který trpí podobnými bolestmi na prsou jako vy, představuje obvykle – vedle zaznamenání dosavadních příznaků – fyzické vyšetření, které sestává z klidového EKG a testů pro určení hladiny cholesterolu, triglyceridů, cukru, kyseliny močové a thyroidních hormonů v krvi.

Dalším častým vyšetřením, které lékaři ordinují pacientům s bolestmi na prsou, je vyšetření při fyzickém zatížení, kterému se říká ergometrické vyšetření. V podstatě se jedná o EKG, které se natáčí, když je pacient fyzicky aktivní. Tuto fyzickou aktivitu obvykle představuje chůze na běžícím pásu (případně jízda na kole). Zátěžové testy při diagnostikování koronární nemoci srdeční příliš nepomáhají; přispívají totiž jen málo k tomu, aby byl lékař schopen přesně vymezit příčinu potíží – a jejich výsledky jsou často nepřesné.

Ve většině případů je u člověka, u kterého existuje podezření na onemocnění srdce, možné provést diagnózu pouze na základě informací o dosavadních příznacích a z klidového EKG. Ergometrické vyšetření zřídkakdy diagnózu upřesní; přitom ovšem přidává několik set dolarů k celkové výši poskytnuté lékařské péče. Je-li na základě dosavadních příznaků a na základě klidového EKG diagnóza srdeční nemoci nepravděpodobná, pak zátěžový test poskytuje jen velmi málo dodatečných informací. V případě jeho pozitivního výsledku mohou potom vzniknout nové problémy, zahrnující i nesprávné určení příčiny pacientových potíží.

Pokud se stane, že je výsledek testu pozitivní, i když pacient ve skutečnosti nemocí srdce netrpí (jinými slovy, když je výsledek mylný), může to pro něj znamenat značné narušení jeho duševní rovnováhy – bude si dělat starosti s nemocí, kterou podle příznaků a klidového EKG zřejmě netrpí. Pozitivní diagnóza pak často vede k dalším nebezpečným a nákladným testům.

Mylné pozitivní výsledky jsou mnohem častější u žen než u mužů. Podle jedné velké studie bylo 54 procent výsledků u žen mylně pozitivních, v porovnání s 12 procenty chybných výsledků u mužů. Zjišťování koronární nemoci srdeční ergometrickým vyšetřením u někoho, kdo je bez příznaků, nijak nesnižuje riziko náhlého úmrtí na infarkt ani riziko srdečního záchvatu, který by pacient přežil. Lidé, kteří se cítí být relativně zdraví a u nichž je nízké riziko, že by onemocněním srdce trpěli, by se raději měli zátěžovému testu vyhnout.

Někteří lékaři mají pocit, že by se zátěžové testy měly provádět i u mužů, kteří nemají žádné příznaky koronární nemoci srdeční, ale objevují se u nich určité rizikové faktory. Těmito rizikovými faktory jsou výskyt srdečního onemocnění v rodině, vysoký krevní tlak, kouření a zvýšený cholesterol. Počet a závažnost těchto faktorů, které podle názoru lékařů opravňují k dalšímu vyšetření zátěžovým testem, se značně různí. Někteří lékaři doporučují tento test téměř každému jako součást tzv. screeningového vyšetření, zatímco jiní si jej nechávají v rezervě pro pacienty, u nichž je riziko srdečního onemocnění velmi vysoké. Ještě nebyla vypracována žádná studie, která by určila, jestli existuje nějaká korelace mezi nenuceností, s jakou lékař pacientovi zátěžový test naordinuje, a počtem splátek, které ještě chybí k zaplacení 20 000 dolarů na vybavení ordinace běžícím pásem. Bez ohledu na výsledek zátěžového testu ovšem platí, že by se mělo důsledně vycházet z rizikových faktorů a z negativního výsledku testu by se neměla vyvozovat předčasná útěcha.

Ačkoliv zátěžový test na běhátku (či na kole) má při odhalování závažného onemocnění koronárních tepen jen okrajový význam, o prognóze nemoci tento test poskytuje důležité informace, které mohou ovlivnit průběh léčby. Výsledek, který ukazuje závažné změny i při nepatrném zatížení, může naznačit přítomnost vážného onemocnění srdečních cév a vyžádat si provedení dalších testů. Relativně normální výsledek zátěžového testu u někoho, kdo má typické bolesti na prsou, pak může být jednou ze známek toho, že srdeční onemocnění není ještě příliš vážné a že další testování je možné odložit. Mnoho lékařů se kromě toho shoduje v tom, že pacienty, u kterých se při zátěžovém testu projeví jenom málo změn, lze velmi bezpečně léčit i bez použití chirurgického zákroku.

Dr. John A. McDougall, odborník na prevenci a léčbu civilizačních chorob