Slyšel jsem, že Česká republika má světové prvenství v četnosti výskytu některých civilizačních nemocí. Je to pravda? Proč je tomu tak? | Prameny zdraví

Slyšel jsem, že Česká republika má světové prvenství v četnosti výskytu některých civilizačních nemocí. Je to pravda? Proč je tomu tak?

Je to pravda. Světové prvenství máme například ve výskytu nemocí srdce a cév způsobených sklerózou cév, ve výskytu koronární nemoci srdeční, infarktu myokardu. V zemích s nejnižší spotřebou živočišných potravin, resp. v zemích s nejnižší spotřebou živočišných bílkovin, je úmrtnost na tyto nemoci 10x nižší.

Slyšel jsem, že Česká republika má světové prvenství v četnosti výskytu některých civilizačních nemocí. Je to pravda? Proč je tomu tak?

Rubrika: Další nemoci | Typ článku: Poradna výživy

Čili jinými slovy, tam, kde je spotřeba živočišných bílkovin, resp. živočišných potravin rovná pouze desetině výše, která je u nás, resp. která u nás byla doporučena, tam je i úmrtnost na tyto nemoci rovná pouze desetině výše, která je u nás. V rukopisu mé knihy Infarktu zabráníš či v mé knize Lidstvo před rozhodnutím je uvedeno dohromady přes tisíc šetření, která potvrzují tuto závislost.

Ve všech těchto pozorováních, ve všech těchto souborech shromážděných údajů se ukazuje zhruba toto: tam, kde je spotřeba živočišných potravin, resp. živočišných bílkovin 2x vyšší, tam je i úmrtnost na koronární nemoc srdeční, na infarkt myokardu 2x vyšší. Tam, kde je spotřeba živočišných potravin 5x vyšší, tam je úmrtnost 5x vyšší, tam, kde je úmrtnost o 10% vyšší, tam je i spotřeba živočišných potravin o 10% vyšší.

V knize Lidstvo před rozhodnutím dokumentuji i to, že tam, kde je spotřeba živočišných potravin zanedbatelná, tam koronární nemoc srdeční, infarkt myokardu prakticky neexistuje. Lze odhadnout, že při zanedbatelné či dokonce nulové spotřebě živočišných potravin by úmrtnost na koronární nemoc srdeční, na infarkt myokardu, byla rovná jen jedné setině, tedy jednomu procentu, její současné výše u nás.

Představme si, že by se lidé stravovali přesně tak, jak jim odborníci na výživu doporučují. Pokud by se stravovali tak, jak jim doporučovali oficiální odborníci ministerstva zdravotnictví od roku 1948 až do roku 1990, tak bychom měli rekordní úroveň úmrtnosti, které jsme dosáhli koncem osmdesátých let. Kdybychom měli ještě více finančních prostředků a mohli spotřebu masa a dalších živočišných potravin ještě zvýšit, pak bychom měli úmrtnost ještě vyšší.

Kdyby se naši lidé stravovali podle doporučení přijatých hlavními vládními i odbornými organizacemi v USA, čili kdyby měli spotřebu živočišných potravin podstatně nižší, měli by i nižší nemocnost a úmrtnost. Pokud by se naši obyvatelé stravovali na horní hranici amerických doporučení (62 kg masa na dospělého ročně), tak by jejich nemocnost a úmrtnost na koronární nemoc srdeční, na infarkt myokardu, byla zhruba poloviční v porovnání se stravou, kterou označovali za zdravou odborníci Ministerstva zdravotnictví ČR (100-130 kg masa na obyvatele ročně). Pokud by se naši obyvatelé stravovali na horní hranici doporučení, které Američané sami označují jako progresivní (30 kg masa na obyvatele ročně), tak by měli nemocnost a úmrtnost pouze čtvrtinovou (25%) v porovnání s tím, kdyby se stravovali tak, jak odborníci MZ ČR považovali za žádoucí.

V této knize se ovšem uvádí, že optimální spotřeba masa je v pásmu 0-10 kg masa na obyvatele ročně. Pokud by se u nás lidé takto stravovali, tak by jejich úmrtnost byla rovna pouhé jedné desetině naší současné úmrtnosti na koronární nemoc srdeční, na infarkt myokardu, možná, že by byla ještě menší. Samozřejmě za předpokladu, že bychom také spotřebu mléka, mléčných výrobků a vajec snížili na desetinu, dvacetinu současné výše. Toto snížení úmrtnosti a nemocnosti by samozřejmě neproběhlo okamžitě. Největšího zlepšení by bylo dosaženo během prvního roku, pak by zlepšování rychle pokračovalo, ale plného poklesu nemocnosti a úmrtnosti, plného uchování výkonnosti kardiovaskulární soustavy by dosáhli pouze lidé, kteří se takto stravují celoživotně. Uvedené soubory dat také odpovídají rozdílům v nemocnosti a úmrtnosti v závislosti na celoživotní rozdílné výši spotřeby živočišných potravin, živočišných bílkovin.

Grafy, které ukazují závislost mezi spotřebou živočišných potravin, resp. jejich složek (živočišných bílkovin, živočišných tuků nebo bílkovin, tuků), a mezi nemocností a úmrtností na rakovinu tlustého střeva, na rakovinu prsu, na rakovinu prostaty, jsou zcela obdobné. Čím vyšší je spotřeba živočišných potravin, resp. čím vyšší je spotřeba bílkovin a tuků, tím vyšší je nemocnost a úmrtnost na rakovinu tlustého střeva, prsu, prostaty. Čili jinými slovy, čím nižší je spotřeba živočišných potravin, bílkovin, tuků, tím nižší je úmrtnost na většinu typů rakoviny.

Živočišné potraviny tedy zvyšují nemocnost a úmrtnost na choroby srdce a cév i na rakovinu. Jen tyto nemoci samy o sobě způsobují tři čtvrtiny veškeré úmrtnosti. Živočišné potraviny ovšem přispívají i k některým chorobám dalším. Celkem tedy lze propočíst, že pokud bychom se řídili jediným doporučením této knihy, a to snížili co nejvíce spotřebu živočišných potravin, tak jen díky tomu odstraníme 40%, a možná až 50%, život ohrožujících nemocí a jimi způsobených předčasných a proto zbytečných úmrtí. Téměř každý člověk ovšem umírá předčasně. Lidí, kteří vyčerpali celou svou potenciální délku života, je nesmírně málo. Mohli bychom tedy odstranit jen zásadním snížením spotřeby živočišných potravin 40-50% všech život ohrožujících nemocí a úmrtí.

Pokud by se tedy lidé stravovali dle nesprávných doporučení ministerstva zdravotnictví z konce osmdesátých let (hodně živočišných potravin), pak by na následky stravy dle těchto doporučení zemřela možná až polovina všech našich obyvatel. Ten počet úmrtí by byl ještě vyšší, kdybychom měli větší finanční prostředky a mohli realizovat tu údajně nejžádoucnější výši spotřeby (100-130 kg masa na obyvatele ročně). Pokud by se lidé řídili podle současných doporučení ministerstva zdravotnictví (61 kg masa na obyvatele ročně), tak by tato strava způsobila úmrtí, řekněme 30% všech obyvatel, možná jen jedné čtvrtiny všech obyvatel, možná třetiny všech obyvatel, tady záleží na spoustě dalších okolností. A v celém tomto textu máme na mysli, že nejde pouze o výši spotřeby masa, ale o výši spotřeby všech živočišných potravin, tedy i mléka, mléčných výrobků a vajec.

Teď už si můžeme zodpovědět otázku, proč máme na celém světě prvenství v úmrtnosti na hlavní civilizační choroby, konkrétně v úmrtnosti na nemoci srdce a cév, na koronární nemoc srdeční, na rakovinu a konkrétně třeba na rakovinu tlustého střeva. Nejprve musím poznamenat, že se o toto nelichotivé prvenství dělíme. Ve většině případů se o první místo dělíme s Maďarskem. Našimi konkurenty jsou dále všechny státy bývalého sovětského bloku, tzn. bývalý SSSR, Polsko, zmíněné Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko.

Jak jste si již jistě sami všimli, to nelichotivé prvenství máme v četnosti nemocí, ke kterým přispívá vysoká spotřeba živočišných potravin. Ve všech státech bývalého sovětského bloku se doporučovala vysoká spotřeba živočišných potravin. Ve všech těchto státech se tvrdilo, že živočišné bílkoviny mají zcela mimořádnou hodnotu pro zdraví. V Československu i v ostatních státech bývalého sovětského bloku nás státní propaganda učila, že v zájmu svého zdraví máme jíst co nejvíce živočišných potravin. Stát řídil hospodářství tak, aby zajistil co největší výrobu a spotřebu živočišných potravin. V porovnání k naší ekonomické úrovni tedy jejich výroba byla neproporčně vysoká.

Všude jinde ve světě, tedy jmenovitě v západní Evropě a v Americe, lidé takto zkreslené informace nedostávali. Podobně mylné, ale ne tak přehnaně mylné údaje, sice dostávali ještě krátce po druhé světové válce. Od té doby však probíhal nepřetržitý proces, v němž hodnocení živočišných potravin se stávalo stále negativnějším a v USA již mnoho mnoho let a také v západní Evropě již mnoho let lidé stále jasněji slyší, že v zájmu zdraví je snížit spotřebu živočišných potravin.

Co by se stalo, kdyby lidé v zemích bývalého sovětského bloku i v západní Evropě a v Americe dostávali stejné informace o vztahu živočišných potravin ke zdraví? V tom případě by spotřeba živočišných potravin v zemích bývalého sovětského bloku, a konkrétně v ČR, byla nižší, protože máme celkově nižší ekonomickou úroveň, čili musíme mít nižší spotřebu drahých složek stravy. Čili, tak jako jsme měli a máme nižší spotřebu, nižší počet moderní elektroniky, automobilů, tak bychom měli i nižší spotřebu živočišných potravin. Kdyby zůstalo jenom u tohoto, tak bychom měli i nižší výskyt civilizačních chorob a vyšší průměrnou délku života. Jak se zmiňujeme v předchozí kapitole, úmrtnost závisí však také na úrovni zdravotní péče a hygieny. Ta je dík vyšší ekonomické úrovni v západní Evropě a v USA vyšší. To samo o sobě by u nich úmrtnost na civilizační choroby snižovalo a jejich průměrnou délku života prodlužovalo. Oba tyto účinky by se pravděpodobně přibližně zrušily a měli bychom s nimi zhruba stejnou délku života a zhruba stejný výskyt civilizačních nemocí.

Protože však u nás se živočišné potraviny doporučovaly a v Americe a v západní Evropě se před nimi ve stále větší míře varovalo a varuje, tak u nás (v ČR i v ostatních zemích bývalého sovětského bloku) je spotřeba živočišných potravin neproporčně vyšší, úměrně tomu je i neproporčně vyšší úmrtnost na hlavní civilizační choroby a úměrně tomu je kratší i průměrná délka života.

Můžeme si to pro názornost velice schematicky zjednodušit. Kdyby se u nás o vztahu živočišných potravin ke zdraví říkalo totéž co v USA, tak bychom měli, řekněme, poloviční spotřebu živočišných potravin oproti USA. To znamená, že bychom v potravě měli polovinu cholesterolu, polovinu živočišných tuků, polovinu saturovaných tuků atd. My však máme, resp. v osmdesátých letech jsme měli příjem cholesterolu z potravy dokonce vyšší než v USA. To souvisí s tím, že ve spotřebě vajec, jedné z nejnezdravějších složek stravy, jsme byli neustále na jednom z prvních míst ve světě. USA jsme předstihli.

Je třeba si uvědomit, že USA mají před námi obrovský náskok v celkové vědeckotechnické vyspělosti. Čili i ve vybavení zdravotnictví moderní technikou, komplexním know-how a kvalitou péče o pacienta, tohle bychom mohli vyrovnat jedině tehdy, kdybychom měli výrazně nižší spotřebu živočišných potravin. A to bychom automaticky měli, kdybychom spotřebu živočišných potravin neměli uměle zvýšenou díky nesprávné propagaci šířené ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem vychovávanými lékaři. Jakmile jsme se ve spotřebě živočišných potravin jen přibližně vyrovnali USA, tak již vzhledem k právě zmíněným skutečnostem, automaticky musíme mít vyšší úmrtnost na civilizační choroby a musíme mít nižší průměrnou délku života.

Poměr mezi spotřebou živočišných potravin v USA a u nás byl uměle změněn v náš neprospěch, u nás je spotřeba živočišných potravin vyšší, než by bylo možno očekávat vzhledem k ekonomické úrovni, v USA je nižší, než by bylo možno očekávat vzhledem k jejich ekonomické úrovni, protože jejich obyvatelstvo dostává informace o tom, jak jsou živočišné potraviny nezdravé.

Spotřebu živočišných potravin vůbec nelze hodnotit třeba tak, že vezmeme počet kg masa. V Americe se nejvíce požívá drůbež, u nás nejvíce vepřové. V celkové energetické hodnotě jeden kilogram vepřového vydá třeba za čtyři kilogramy kuřecího masa. Nemocnost a úmrtnost nezáleží na počtu kilogramů požitého masa, taková závislost v žádném grafu není uvedena. Záleží na celkovém energetickém obsahu požitých kilogramů masa, resp. dalších živočišných potravin, záleží na množství cholesterolu a tuku, v nich obsaženém. Nemůžeme proto srovnávat spotřebu masa u nás a v USA a vyjadřovat ji jen v kilogramech. V USA také mnohem větší podíl nakoupeného masa odřežou a vyhodí, protože se jim jeví tučné.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu

Počet přečtení: 3 522 Datum: 5. 7. 2010