Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Siréna záchranky

Srdečně cévní nemoci jsou v naší rodině dědičně zakořeněny. Problémům jsem se nevyhnula ani já. Břemeno zdravotních problémů by tlačilo mnohem méně, kdybych riziko dědičných dispozic preventivně a včas eliminovala zdravým přístupem k životu.
Rubrika: Srdce a cévy
|
Typ článku: Články

Nedávala jsem důraz na to, jak se stravuji, ani na ostatní faktory ovlivňující mé zdraví. Až jednou, bez ohlášení... jsem zaslechla kvílivý zvuk záchranky, cítila zběsile bijící srdce za hrudním košem a k tomu již málem neměřitelný tlak. Najednou jsem se ocitla v nemocnici. „Jak se mi to mohlo stát? Co se to se mnou děje?" Následovala vyšetření a léčba. Samozřejmostí mého denního života se stala spousta léků.

Ani tato událost mě nepřinutila změnit svoji životosprávu, a tak jsem dostala cukrovku a s ní další léky. Cítila jsem se hrozně, omezovaly mě různé předepsané diety, bolely mě játra a ledviny. Nadváha byla dalším faktorem ztěžujícím již tak složitou situaci. Lékař se snažil mě uklidnit: „Jestliže si udržíte tlak v normě, infarkt by vás neměl postihnout." Tak šly roky. Počet léků a jejich dávky se zvyšovaly, stejně jako rostly mé zdravotní potíže. Tlak býval 230/100, jindy byl dokonce neměřitelný. A je to tu zas. Záchranka, srdce, lékaři, vyšetření... a nové léky.

Po této druhé zkušenosti se ve mně něco vzbouřilo. Takhle to přece nejde! Již dříve jsem slyšela o vhodnosti změny jídelníčku s převahou rostlinných produktů a zdravějšího režimu. Při hledání určitého vyváženého stravovacího režimu jsem narazila na časopis Prameny zdraví a jiné zdroje, které mi daly nový směr.

A jak to se mnou vypadá teď? Pouze měsíc zdravé výživy stačil k tomu, aby se tlak normalizoval natolik, abych mohla snížit dávky léků. Léky na cukrovku jsem mohla omezit na minimuma nejsem už tak unavená jako předtím. Při dodržování racionálního režimu jsem za tři týdny shodila 6 kg, což oproti pokusům v minulosti považuji za zázrak. Časté procházky a práce na zahrádce mi zajišťují dostatek pohybu. Pomáhá mi také činorodá práce pro lidi v našem sdružení, stejně tak (a někdy i více) zdravotě postižených.

Zodpovědnost za své zdraví jsem vzala vážně, žel, až ve svých 57 letech. Nečekejte na to, až uslyšíte sirénu záchranky. Před vámi jsou krásné roky, které můžete prožít ve zdraví.

Jarmila Dolejší, předsedkyně Klubu Zvonek - sdružení zdravotně postižených, Králův Dvůr

Počet přečtení: 2861
Datum: 14. 5. 2012