Prevence před havárií při přistávání

K úžasu inženýrů, kteří ve snaze navrhnout autonomní přistávací systémy pro létající roboty neúspěšně vyzkoušeli lasery, radary, sonary a technologii GPS, je strategie navádění včel překvapivě jednoduchá. Experimenty ukazují, že včely přistávají bezpečně jednoduše zajištěním toho, že přibližující se povrch se v jejich zorném poli zvětšuje stejnou rychlostí. Jedná se o formu monitorování optického toku.

Jak vysvětluje Mandyam Srinivasan, profesor zrakové neurovědy na australské univerzitě v Queenslandu: „Pokud se přibližujete při přistávání konstantní rychlostí, pak s přibližováním se jakoby zvětšuje i obraz přistávací dráhy. Ale pokud udržíte rychlost zvětšování obrazu v závislosti na přibližování, pak automaticky zpomalíte a ve chvíli dosedu se pohybujete téměř nulovou rychlostí.“

Matematické modelování ukázalo, že jednoduchá vizuální technika včelího autopilota fungovala na téměř každém typu povrchu – včetně stěn a květin – a nepotřebovala žádné informace o vzdušné rychlosti nebo vzdálenosti od cíle.

Profesor Srinivasan uvedl, že s pomocí jednoduché a lehké videokamery mohou být robotická letadla brzy vybavena tak, aby napodobovala strategii přistávání včely. Stejně tak může být tato technika přistávání aplikována také na vojenská letadla typu stealth (která nepřítel nedokáže detekovat) a na kosmické lodě (navádění při přistávání na jiných planetách bez GPS). Nicméně je nanejvýš pochybné, že počítač potřebný pro toto programování bude stejně malý jako mozek včely!

Je evidentní, že tato naváděcí strategie nevznikla sama od sebe. A od Toho, kdo navrhl včelu, jsme i my dostali „naváděcí strategii“, abychom se vyhnuli konečné „havárii při přistání“ (viz Koloským 1:16–20, Římanům 10:9, Zjevení 20:15).

David Catchpoole, Creation.com