Postoj a výkon
Na závěr semináře o řízení mi jednou jistý mladý muž řekl toto: „Nevěřím tomu, že by tyto principy mohly v mém oddělení fungovat.“ „Asi máte pravdu,“ odpověděl jsem. Překvapeně na mne pohlédl: Vždyť jste nám před chvíli řekl, že se dají uplatnit kdekoliv. A teď tvrdíte pravý opak. Řekl jsem: Já si nijak neprotiřečím. Tyto principy u vás asi fungovat nebudou – protože vy tomu nevěříte. A proto pravděpodobně nevyvinete dostatek úsilí potřebného pro to, aby skutečně fungovaly.
Jednou z nejnázornějších studií, která nám ukazuje, jakou moc mají myšlenky nad lidským konáním, je jeden známý bliblický příběh. Mojžíš vyslal dvanáct zvědů do země kenaanské, do země zaslíbené, aby zjistili, jaká je to země, jaký lid v ní sídlí, velikost a sílu jejích měst, jaké plody tato země dává. Zvědové přinesli sice zprávu, že země oplývá mlékem a medem, většina z nich však rychle přenesla svou pozornost na popis vojenské síly jejích obyvatel. Čím déle o tom mluvili, čím více trvali na negativní stránce, tím zápornějšími se sami stávali. A čím déle naslouchali vlastním negativním závěrům, tím více byli přesvědčeni, že tuto zemi nemohou napadnout, protože její obyvatelé jsou mnohem silnější než oni. Dokonce řekli: „A zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví.“
Negativní myšlení vždycky produkuje negativní závěry. Protože si zvědové mysleli, že jsou ve srovnání s nepřítelem jako kobylky, domnívali se, že i nepřítel si to myslí. Biblická kniha Jozue nám však ukazuje, že to byl falešný závěr vyvolaný pouze jejich negativním způsobem uvažování.
Všichni jsme už asi slyšeli pořekadlo: „Od jedné jiskry může shořet celý les.“ Postoje jsou velmi nakažlivé. Negativní postoj jednoho člověka může nakazit celou organizaci. Netrvalo dlouho a záporné postoje deseti zvědů nakazily celý národ.
A výsledkem záporných postojů jsou záporná činy. Dalších osmatřicet let bloudili tito lidé, kteří podlehli zápornému způsobu myšlení, pouští, tak dlouho, až všichni zemřeli. Nikdy se nedostali do země, kterou jim Bůh přislíbil, protože nevěřili, že by se o to vůbec mohli pokusit.
Moc negativního myšlení je zrovna tak velká jako moc pozitivního myšlení. Naše myšlenky a postoje mají velký vliv na to, co děláme a kým jsme.
Udržujeme-li si kladné postoje, věříme, že Bůh vyplní každou naši potřebu. Hledíme-li však na okolnosti, místo na Boha, a spoléháme-li více na pocity než na Boží slovo, můžeme dojít k závěru, že většinu našich potřeb nelze uspokojit.
Jak však pěstovat pozitivní myšlení a postoje v praxi? Nestačí si jenom říct, že ode dneška budu pozitivně myslet. Je třeba znát nástroje, jejichž prostřednictvím lze tohoto cíle dosáhnout.
Nemysleme na sebe nebo na okolnosti. Důvěřujme Bohu.
Hleďme do budoucnosti, ne do minulosti. Když se apoštol Pavel soustředil na Boha a Boží prostředky, stala se pro něj náhle budoucnost vzrušující výzvou. Pavel odmítal prodlévat v myšlenkách v minulosti, ať už u svých úspěchů či neúspěchů. Místo toho se soustředil na současnost a dychtivě očekával, co s ním a skrze něj Bůh ve svém Božím plánu učiní.
Mějme vždy jasně definovaný cíl. Cíl nás orientuje k dosahování úspěchu – je důležitou ingrediencí pro udržování pozitivního myšlení. Cíl dává životu i práci smysl. Lidé, kteří mají cíl, se zřídka ptají: „Kdo jsem a proč tady jsem?“
Hleďme na problémy jako na příležitost ke zdokonalování. Čím je cesta nerovnější, tím více příležitostí k růstu se nám na ní dostává. Při vývoji žárovky se potýkal T.A. Edison se svým týmem s celou řadou problémů, zakusil mnoho neúspěchů. Každý nový neúspěch Edisonovy spolupracovníky stále více znechucoval, až u nich postupně vůči projektu převládl zcela negativní postoj. Jednoho dne přišli za Edisonem se slovy: „Proč už toho nenecháme? Provedli jsme stovky experimentů a ani jeden z nich nebyl úspěšný. Pohlédněme pravdě do očí – je to naprostý neúspěch.“ Edison odpověděl: „Není to neúspěch. Známe nyní stovky cest, které nikam nevedou, jsme tedy mnohem blíže správnému řešení.“
Bůh si je velmi dobře vědom, jaký vliv může mít jeden záporný postoj na celou skupinu. Proto, když dával synům Izraele zákon o vojenské službě, uvedl v něm, že dříve, než půjdou do boje, měli by se důstojníci mužstva zeptat: Bojí se někdo? Jestli ano, nechť jde domů, dříve než svým strachem nakazí i nás ostatní!
Rush