Pět jazyků omluvy | Prameny zdraví

Pět jazyků omluvy

Milostný příběh - známý film ze sedmdesátých let - obsahoval slavnou větu: „Láska znamená, že se nikdy nemusíš za nic omlouvat." Přesný opak je pravdou.

Pět jazyků omluvy

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Láska znamená, že se budete omlouvat často. Ke skutečné lásce patří omluva toho, kdo se provinil. Patří k ní i to, že druhá strana odpustí. Tato cesta vede k obnově vztahů a k růstu lásky.

Náš výzkum nás přivedl k závěru, že omluva se skládá z pěti základních prvků. Říkáme jim pět jazyků omluvy. Většina lidí má pocit, že jeden či dva z těchto základních rysů dosvědčují upřímnost více než ostatní. Má-li být vaše omluva účinná, nemusíte hovořit všemi pěti jazyky. Druhý bude ochoten vaši omluvu přijmout, pokud budete mluvit jedním, případně dvěma jazyky, které poškozené straně svědčí u upřímnosti.

Vyjádření lítosti

Prvním jazykem omluvy je vyjádření lítosti. Většinou řekneme: „Je mi to líto." Vyjádření lítosti je emocionální aspekt omluvy. Poškozené straně vyjadřujete pocit viny a zahanbení i svou vlastní bolest nad tím, že jste druhého zranili.

Chceme-li poškozeného přesvědčit o upřímnosti své omluvy, musí být řeč našeho těla v souladu s tím, co říkáme slovy. Pro někoho mohou být důkazem slzy v očích, pro jiného pohled do očí. Omluva je účinnější, je-li konkrétní. Jsme-li konkrétní, sdělujeme druhému člověku, že chápeme, jak moc jsme mu ublížili. Čím více podrobností uvedeme, tím lépe. Upřímná lítost musí také zaznít odděleně od všeho ostatního. Nesmí následovat žádné „ale...". A pokud se někomu omlouváme, naším skrytým cílem by nemělo být, aby se i on omluvil nám.

Přijetí zodpovědnosti

Proč máme někteří takový problém přiznat, že jsme udělali chybu? Neochota přiznat chybu mívá co do činění s vědomím vlastní hodnoty. Uznání chyby vnímáme jako slabost.

Zralí lidé se učí, jak překonat škodlivé vzorce chování, které si osvojili v dětství a přijmout zodpovědnost za svá selhání. Nezralý dospělý si neustále zdůvodňuje, proč jednal tak, jak jednal. Při takovém zdůvodňování se zpravidla pokoušíme přesunout zodpovědnost na někoho jiného.

Pro mnoho lidí je nejdůležitější částí omluvy uznání, že určité jednání bylo špatné. Chcete-li, aby vycítili, že vaše omluva je upřímná, můžete užít následujících výroků: Vím, že jsem udělal chybu. Nechci se vymlouvat - nemám na co. Prostě jsem jednal sobecky. - Neměl jsem s tebou tak mluvit. Bylo to hrubé a nespravedlivé. Mluvil jsem ve vzteku a snažil se ospravedlnit. Doufám, že mi odpustíš. - Opakoval jsem chybu, o které jsme již mluvili. Opravdu jsem šlápl vedle. Vím, že je to moje chyba.

Náprava škody

Myšlenka odškodnění za učiněné příkoří má své kořeny hluboko v lidské duši. Představa nápravy škody je založena na vrozeném lidském mínění, že pokud někdo spáchal něco zlého, měl by za to „zaplatit". Když např. maminka vidí, že její čtyřletý syn vyrval své šestileté sestřičce z rukou panenku, vede ho jednak k tomu, aby se omluvil, jednak k tomu, aby panenku vrátil.

Pro některé lidi je náprava škody primárním jazykem omluvy. Tito lidé potřebují, aby po přiznání, že druhá strana s nimi neměla takto jednat, následovala slova: „Jak ti mohu dokázat, že tě mám stále rád?" Je velmi důležité, abyste svůj pokus o nápravu vyjádřili tím jazykem lásky, kterým daná osoba hovoří. Někteří manželé jsou přesvědčeni, že nejlepší způsob, jak se pokusit o nápravu, je věnovat ženě květiny. Ovšem ne všechny ženy hovoří tímto jazykem lásky. Některým manželům se tak může stát, že jim kytka přistane na hlavě a manželka znechuceně odejde se slovy: „On si snad myslí, že kytka všechno vyřeší!"

Měli bychom tedy použít při pokusu o nápravu primární jazyk lásky svého partnera. V podstatě existuje pět základních jazyků lásky - slova ujištění, skutky služby, dárky, soustředěná pozornost a tělesné doteky (viz kniha dr. Chapmana Pět jazyků lásky). Bez pokusu o nápravu škody s využitím primárního jazyku lásky partnera nepovede omluva ke kýženému výsledku, tedy k odpuštění a smíření.

Upřímné pokání

„Pořád se hádáme o tytéž věci," řekla mi jistá žena, vdaná již téměř třicet let. „Myslím, že ve většině manželství je to stejné. Nerozčiluje mě ani tolik to, co manžel udělá, jako spíše to, že se tatáž věc opakuje stále znovu. Manžel se mi omluví, slíbí, že už to víckrát neudělá, a pak... pak to udělá znovu. Může to být maličkost - třeba že nechá v koupelně rozsvícené světlo nebo jiná drobná mrzutost. Já nestojím o jeho omluvy! Chci, aby už nikdy neudělal to, co mi vadí!"

Tato žena chce, aby její muž činil pokání. Slovo pokání znamená „obrátit se" nebo „změnit své smýšlení". V kontextu omluv to znamená, že si daný člověk uvědomí destruktivnost svého jednání. Lituje bolesti, kterou druhému působí, a rozhodne se své jednání změnit.
Během svého výzkumu jsme opakovaně naráželi na prohlášení typu: „Očekávám, že najde způsob, jak zajistit, aby se to neopakovalo. Vím, že nikdo z nás se nezmění přes noc. Pro mě je důležité, když dá najevo, že je připraven na změně pracovat." Tyto výroky - a tucty dalších - ukazují, že pro mnoho lidí je jádrem omluvy pokání.

Prosba o odpuštění

Proč je prosba o odpuštění tak důležitá? Některým lidem nejpřesvědčivěji ukazuje, že opravdu stojíte o to, aby se vztah plně obnovil. Pokud jeden druhému ublížíme, ihned vzniká emocionální bariéra. Dokud ji neodstraníme, nelze ve vztahu pokračovat. Prosbou o odpuštění současně dokazujete, že jste si vědomi svého pochybení. Je přiznáním viny. Touto prosbou dáváte najevo, že si zasloužíte odsouzení nebo trest.

A konečně: Prosbou o odpuštění kladete budoucnost vašeho vztahu do rukou toho, jemuž jste ublížili. On stojí před volbou, zda odpustí či neodpustí. Tím se ovšem zříkáte kontroly nad celou situací - a právě to je pro některé lidi nesmírně těžké, zvláště pro ty, kteří jsou silnými osobnostmi se sklonem k ovládání situace i druhých.

Z knihy Gary Chapmana a Jennifer Thomasové Pět jazyků omluvy. Vydalo nakladatelství Návrat domů.

Počet přečtení: 8 131 Datum: 14. 12. 2013