Trpělivost, útěcha, povzbuzení, naděje…

Mnozí lidé a mnohdy i my se ptáme, jaký je Bůh. Určitě to není nepatřičná otázka, protože jakého Boha si představujeme, takoví jsme, podle toho posuzujeme druhé a tak se také k nim i chováme. Pokud vnímáme Boha jako despotického vládce, něco to s námi i v nás dělá, nehledě k tomu, že máme tendenci posuzovat druhé právě takovým úhlem pohledu. Jeli pro nás Bůh bezmocný stařeček, opět se to odrazí na našem vztahu k němu. Mnohdy slyšíme věty pronesené až v útočném duchu: „Proč Bůh nezasáhl, proč to dopustil, proč nám chce mluvit do života, proč jeho jakési nařízení“. I tyto otázky vyplývají z představy některých lidí o Bohu.

Když pročítáme Bibli, nesetkáme se s tím, že by Bůh byl spojován s nesvobodou, útlakem, panovačností a jinými negativními přívlastky. I v dnešním verši se jedná o Boha trpělivosti, povzbuzení, útěchy, naděje, který naplňuje radostí a pokojem. A pokud je takový Bůh, potom i my bychom měli být takoví vůči jiným lidem kolem nás.

A tak děkujme Bohu, že je právě takový. Že je ten, který se vůči nám projevuje přes všechny naše přešlapy trpělivě, že je naopak ochoten nás povzbuzovat a potěšovat, že nám přináší naději, která je v dnešní době tak nedostatková, a že nás chce naplnit radostí a pokojem. A stejně tak děkujme Bohu za to, že těmto postojům učí i nás, a tím činí náš život šťastným.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.