Trvá však naděje

Dnešní dobu ovládá strach a obavy z toho, co bude, jaká bude budoucnost. Důvodem je to, že schází naděje, schází otevřená budoucnost. Apoštol Pavel tuto skutečnost vykresluje velmi detailně. Celé tvorstvo vyhlíží a čeká. Proč? Protože bylo vydáno marnosti. Slovo marnost nám připomíná biblickou knihu Kazatel, kde moudrý Šalomoun říká: „marnost nad marnost a všechno je marnost“ (PBK). Marnost jako bezúčelnost, zbytečnost; něco, o co se snažíme nebo v to doufáme, a nemá to naději na úspěch. To není příliš optimistické. Ale Pavel tam ten optimismus vnáší. „Trvá však naděje.“ Naděje, že tvorstvo bude vysvobozeno od zániku. Není to úžasné?

Žijeme ve světě, kde se hovoří o tom, že „všichni tam musí“, myšleno do hrobu. Ve světě, kde se vedou války a lidstvo hovoří o zániku civilizace. Ve světě, kde sice naděje umírá poslední, ale v současné době, pokud neumřela, tak má „na kahánku“. Pouze Bůh nás ubezpečuje, že naděje stále trvá.

Máme pocit, že náš život ztratil smysl? Máme dojem, že se modlíme za naše milé, kteří ještě nejdou za Bohem, a „nic se stále neděje“? Běží nám hlavou myšlenky, že náš život nám tak nějak prokluzuje mezi prsty? Díky Bohu, trvá však naděje, že budeme vysvobozeni z otroctví zániku, marnosti a beznaděje. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.