Povzbuzení a posílení slovy

V rané církvi nastal určitý problém, který byl řešen na konferenci v Jeruzalémě. Shromáždění se shodlo na řešení, napsalo dopis se závěry a poslali ho těm, kterých se věc týkala. A oni byli tou zprávou velice potěšeni. Velmi se zaradovali a uklidnili se. A to nejenom samotným dopisem, ale také díky tomu, že ti, kteří písemnou zprávu přinesli, je velmi povzbudili a posílili svými slovy.

Musím přiznat, že tyto texty udělaly radost i mně. Jak je úžasné, že v církvi se hledá řešení, a to takové, které bere ohledy na jinak smýšlející. Jistě v tom musí existovat hranice. Názorově se řadím k určitému společenství, a pokud je překročím, potom si musím hledat společenství, které je mým názorům blíž. Ale v církvi byla, je a bude rozmanitost názorů. Ne všichni „jedeme pouze v pravém pruhu dálnice, někteří jedou v levém pruhu“. Pokud je však někdo již „mimo svodidla, potom už není na dálnici, po které jedeme“. Není tady diktát, přísný hlas a zvednutý prst, ukazující nemožnost jiného vidění věci. Je tady pouze radost z jednoty v rozličnosti, radost ze snahy domluvit se a respektovat se, anebo lítost, když někdo „překročí svodidla“ a svými názory se natolik vzdálí, že se od společenství oddělí.

A to je něco, co nás může uklidňovat, z čeho se můžeme radovat a čím jsme povzbuzeni. V dnešním rozhádaném světě, názorově roztříštěném, ve světě, kde lidi rozdělují nejenom názory, ale i pocity, se můžeme pohybovat ve společenství lidí, kteří hledají jednotu v různosti a snaží se jeden druhého povzbudit a posílit.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.