Nic si s sebou neberte

Je zvláštní vyslat někoho na dalekou cestu, a přitom mu říct, aby si s sebou nic nebral. Když my sami někam jedeme, sbalíme si kufr potřebných věcí, možná sepíšeme i seznam, a ještě přemýšlíme, zda jsme na něco nezapomněli. A to přitom, pokud nejedeme mimo civilizaci, máme k dispozici obchody a hotely. Proč to Ježíš říká učedníkům a co bychom si v této souvislosti měli uvědomit?

Nic si s sebou neberte, říká Ježíš. Proč? Protože mám obavu, že to, co byste si s sebou vzali, není to, co budete potřebovat. A naopak to, co budete potřebovat, byste mohli opomenout. Vy v tom „kufru života“, který si nabalíte, můžete mít všechno, dle nejsvědomitějšího seznamu. Obávám se ale, že vám to pro život stačit nebude. Nespoléhejte na svoji výbavu, na svoje zabezpečení. Uvědomte si, že v prvé řadě jste závislí na mé pomoci. Že vaše cesta kupředu je možná pouze na vlně mých darů a váš život stojí na pilířích, které jsem zbudoval já. To není věc mé pýchy, ale vaší potřeby.

Při rozhovorech s lidmi vidíme nejistotu pramenící z nemoci, ztráty zaměstnání, krátkosti života, politické situace. „Kufr“ mají sbalený řádně, a přesto něco schází. „Ježíš… dal jim sílu a moc…“ Jakou sílu a moc máme my? „Nestydím se za evangelium, je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří…“ (Ř 1,16).

Moc evangelia, radostné zprávy, naděje. To je moc, která vyhání démony strachu, beznaděje a nejistoty. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.