Co máte?

Znovu jsme u nasycení množství lidí Ježíšem. Ježíš vybízí učedníky, aby dali lidem jíst. A oni naprosto logicky argumentovali tím, že to není možné, protože nemají tolik jídla ani finančních prostředků, aby je šli koupit.

Nemáme, nemůžeme, neumíme… Jak často těmito slovy argumentujeme ve chvílích, když jsme o něco požádáni! Jak často my sami o sobě přemýšlíme právě v těchto souvislostech! My? To určitě ne. My přece neumíme mluvit, neumíme zpívat, nemáme čas, není to naše parketa, naše obdarování… Ten druhý je lepší, obdarovanější, zkušenější, vhodnější atd. A může to jít až tak daleko, že o sobě začneme pochybovat. Porovnáváme se s ostatními, co oni mají, a my nemáme. To nám samozřejmě nepřidá na našem sebevědomí a osobní hodnotě v našich očích. Co na to Ježíš? Když učedníci vypočítávají, co všechno nemají a nemohou, Ježíš se jich ptá: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Ježíše nezajímá, co nemáme, ale jeho zajímá, co máme. A když dáme jemu do rukou, co máme, On je schopen to rozmnožit do potřebné kvality i kvantity.

Neporovnávejme se s jinými. Nakonec Bůh dává dary, jak sám chce, a počet hřiven rozděluje stejně tak, jak sám chce. Nedívejme se na to, co nemáme, ale spíše na to, co máme, co můžeme, a věřme, že to Bůh vždy doplní tak, jak to vidí za potřebné. Díky, že takového Boha máme. Boha, který od nás nežádá, co nemáme, ale pouze to, co máme, byť by to bylo v našich očích sebemenší.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.