Je bezpečné konzumovat ryby? | Prameny zdraví

Je bezpečné konzumovat ryby?

Ubohá malá Andini je mrtvá. Její tatínek Andi dříve pracoval pro firmu Newmont Mining Corporation (se sídlem v americkém Denveru), která je největší společností na těžbu zlata na světě.

Je bezpečné konzumovat ryby?

Rubrika: Mýty a omyly | Typ článku: Články

Otec dostal výpověď. Obvinil totiž obrovskou důlní společnost, že způsobila otravu jeho malé dcerky rtutí. Bylo mu řečeno: „Vezmeme vás zpátky do práce, pokud přerušíte kontakt s ochranáři životního prostředí."

Společnost Newmont nicméně přiznala, že do životního prostředí v oblasti zátoky Buyat v Indonésii vypustila 37 tun rtuti. Ministerstvo životního prostředí hlásilo zvýšenou hladinu rtuti v mase ryb žijících v zátoce. Dalším problémem se stal arzén. Vesničané se stěžovali na podivné bulky a vyrážky na kůži, pocity motání hlavy, úmrtí. Další dítě se narodilo se svraštělou kůží na zádech a na čele. Vypadá podobně jako Andini, která zemřela o rok dříve.

Následovaly soudní žaloby. A protižaloby. Zveřejnění případu v časopise New York Times vyvolalo mezinárodní pozornost. Nejde nicméně o žádnou novinku. Například Japonci ztratili mnoho životů v důsledku otravy rtutí po katastrofě, která postihla zátoku Minimata. V Iráku prodávali zrno, které bylo ošetřeno rtutí kvůli zajištění ochrany před plísněmi a poté namleto na mouku. Stovky lidí zemřely, tisíce byly postiženy.

Co se vlastně děje? Je to jednoduché. Zlato se z rudy nejlevněji vymývá rtutí. A rtuť nakonec skončí ve vodě, ve které žijí ryby. Nenasytnost v kombinaci s ignorancí a politickými zájmy otravují v konečném důsledku ryby vysokými dávkami rtuti, a to zejména v podobě metylrtuti.

Výsledek? Navzdory vysokému obsahu omega-3 mastných kyselin a jódu i celkově výhodnější sestavě tuků představuje dnes spotřeba rybího masa obrovský problém. Ryby ve svém těle kumulují obsah rtuti. Otravy rtutí jsou stále častější. Ryby žijí směrem dolů po toku od velkých dolů, které se zbavují rtuti nejlevnějším dostupným způsobem - vypouštěním do vody. Veškerá voda nakonec odtéká do oceánů, které se stávají jakousi velkou odpadní nádrží.

Rtuť se přirozeně ukládá v tukové tkáni živočichů. Když se drobné rybky živí zooplanktonem, koncentrace toxických látek v jejich mase je mnohonásobně vyšší než v potravě, kterou spořádaly. Větší ryby se živí malými rybkami. Koncentrace toxických látek se dále zvyšuje. Čím větší ryba, tím větší problém.

Rtuť je enzymatickým jedem, který je toxický zejména vůči rozvíjejícím se mozkům malých dětí. Rtuť je toxická i pro samotné ryby. Kladou méně jiker a jejich reprodukční schopnost klesá. Fakta z laboratoří jsou jasná. Rozvíjející se mozek myší, krys, vyder, psů a dokonce i opic je zranitelný otravou rtutí.

Jeden ze čtyř obyvatel New Yorku má problém!

Je jasné, že vysoké dávky rtuti jsou smrtelné, jak je tomu však s nízkými dávkami tohoto jedu?

Mezi různými vládními i nevládními organizacemi neexistuje shoda o tom, jaké koncentrace rtuti jsou pro miminka, malé děti i dospělé osoby toxické.
Např. z newyorského oddělení hygieny přicházejí důkazy, že každý čtvrtý Newyorčan má v krvi zvýšenou hladinu rtuti. Tato zvýšená hladina úzce souvisí se spotřebou rybího masa. Mezi obyvatelkami New Yorku ve věku od 20 do 49 let je průměrná hladina rtuti v krvi trojnásobná oproti Američankám žijícím mimo toto město. Asi čtvrtina Newyorčanek v této věkové skupině má v krvi takovou hladinu rtuti, která se pokládá za toxickou. Ty ženy, které mají vyšší příjem, mají vyšší hladinu rtuti v krvi než ženy z nižších socioekonomických skupin.

Rtuť a duševní rozvoj

Rozvíjející se nervový systém je zvlášť zranitelný otravou rtutí. Nerové buňky v mozkové kůře, centra sluchu a vidění i malý mozek poškozují i nízké hladiny rtuti. Výsledkem je poškození paměti, problémy se soustředěním, učením se a chováním, dokonce i snížení IQ. K těmto poškozením nepřispívá pouze rtuť, ale také olovo a polychlorované bifenyly.

Organizace pro ochranu životního prostředí EPA uvádí, že jedno dítě ze šesti nově narozených je v USA ohroženo nějakou vývojovou poruchou, která je důsledkem vystavení rtuti v těle matky. To představuje více než 600 tisíc ohrožených dětí za jediný rok! Problém je ještě složitější, když si uvědomíme, že relativní koncentrace rtuti mohou být u miminka mnohem vyšší. Např. krev z pupeční šňůry vykazuje hladinu, která je 1,7x vyšší než hladina rtuti v krvi matky. V souvislosti s tímto problémem je důležité si uvědomit, že elektrárny jen ve Spojených státech ročně vypouštějí skoro 50 tun rtuti.

Příznaky otravy rtutí

Rané příznaky otravy rtutí jsou poměrně nenápadné, patří mezi ně nespavost, nervozita, mírný třas, poruchy úsudku a koordinace, snížená duševní výkonnost, emocionální labilita, bolesti hlavy, únava, ztráta zájmu o sex a deprese.

Mezi další příznaky patří například žaludeční křeče, dermatitida, průjem, kovová chuť v ústech, bolesti kloubů, nateklé dásně, abnormální slinění a poškození ledvin (až nefrotický syndrom).

Mezi mozkové příznaky patří nenormální řeč, nenormální motorické chování, zúžení zorného pole, ztráta sluchu, slepota, paralýza a dokonce i koma. „Prevence je mnohem efektivnější než jakákoliv léčba."

Bernell E. Baldwin, přetištěno z časopisu Journal of Health & Healing

Počet přečtení: 3 511 Datum: 23. 9. 2014