Cibule a HDL cholesterol

HDL cholesterol, lipoproteinový tuk vysoké hustoty, je blahodárnou frakcí cholesterolu, která v krvi zachycuje zpětný LDL cholesterol (tuková frakce o nízké hustotě) a odnáší jej do jater, kde je ničen. Je známo, že lidé s vyšší hladinou HDL cholesterolu v krvi jsou lépe chráněni proti srdečním infarktům než lidé s nižší hladinou HDL cholesterolu v krvi.

Dr. Gurewich, profesor medicíny na Tufts University v USA a vedoucí laboratoře pro cévní onemocnění na St. Elisabeth’s Hospital v Bostonu, byl deprimován tím, že většina jeho pacientů po srdečním infarktu měla extrémně nízkou hladinu HDL cholesterolu, kterou se mu nedařilo žádnými léky zvýšit.

„Tu mi v mé laboratoři řekl jeden chemik původem z Polska, kde má léčba přírodními prostředky staletou tradici: Zkusme to s cibulí!“ vzpomíná dr. Gurewich, který i v literatuře narazil na zmínky, z nichž vyplývalo, že by tento pokus nemusel být marný. „Cibule byla doporučována mimo jiné i v jednom starém egyptském papyru; řekl jsem si tedy, že když ta moudrost přežila více než dva tisíce let, může na ní docela dobře něco být. A tak jsme našim pacientům začali předepisovat cibuli.“

Předepisovat kardiakům cibuli stěží patří k obvykle praxi předního kardiologa země. Dr. Gurewich si však říkal, že za pokus to stojí – a i kdyby cibule neúčinkovala, aspoň neuškodí, protože u ní odpadá nebezpečí nežádoucích vedlejších účinků. Jeho pacienti začali dostávat jednu středně velkou syrovou cibuli denně. Někteří dali později přednost užívání cibulové šťávy v kapslích.

Uplynul měsíc, pak další. Někteří pacienti začínali klesat na mysli. Pak přišly z laboratoře první výsledky ukazující zřetelný vzestup hodnot HDL. Takovéto nálezy se začaly hromadit. „Výsledky byly doslova ohromující,“ komentuje dr. Gurewich.

Ve skupině dvaceti pacientů, kteří byli pro cibulovou terapii vybráni, měli původně všichni nízké hodnoty HDL, méně než 20 % (normálních je minimálně 25 %). Cibulovou terapií se zvýšily hodnoty HDL v průměru na 30 %. Cibule snížila i celkové množství cholesterolu v krvi a přivodila změnu v poměru „dobrého“ (HDL) cholesterolu ke „špatnému“ (LDL) cholesterolu.

Jeden muž, třicátník, v jehož rodině byly srdeční infarkty běžné, měl extrémně nízké hodnoty HDL, kolem 15 %. Cibulovou terapií se hladina HDL cholesterolu v jeho krvi zvýšila na 30 % a po celý rok se držela na této úrovni. Zmíněný muž poté odjel na tříměsíční služební cestu do Mexika a pojídání cibule zanechal. Po návratu bylo zjištěno, že hodnoty HDL cholesterolu v jeho krvi opět poklesly na 15 %. S obnovením cibulové terapie se však znovu zvýšily a na žádoucí úrovni setrvaly.

Dr. Gurewich spatřuje ve svém experimentu s cibulí obrovský úspěch. I když u některých pacientů nebylo zaznamenáno žádné zlepšení, u naprosté většiny došlo ke zvýšení HDL cholesterolu, a to mnohdy i neobyčejně výraznému. Pro pacienty dr. Gurewiche se srdečním onemocněním se stalo požívání cibule každodenní terapií; 70-75 % z nich se dočká toho, že se jejich hodnoty HDL cholesterolu zvýší.

Dr. Gurewich zjistil, že půlka středně velké syrové cibule (asi 50 g) denně je zrovna tak účinná jako celá cibule. Zvýšení HDL je nejvyšší, jestliže se používají syrové cibule, a zmenšuje se, když se cibule vaří. Cibule, která byla vařena tak dlouho, až je měkká, nemá již pravděpodobně na hladinu HDL žádný vliv. Nejlepších výsledků se dosahuje s bílými a žlutými druhy cibule, mírně červená cibule není zdaleka tak účinná. Čím ostřejší má cibule chuť, tím silněji působí.

To však ještě není konec cibulové historie dr. Gurewiche. Dr. Gurewich při dalším výzkumu zjistil, že cibule má takovou skladbu chemických látek, která má na srdeční a cévní systém mnohostranný terapeutický účinek. Cibule obsahuje mimo jiné látku, o níž je známo, že snižuje krevní tlak. Cibule dále obsahuje (podobně jako čínský smrž) i adenosin a jiné chemické látky zamezující shlukování krevních destiček, vedle nich i určité substance, které aktivně pracují proti již vzniklým krevním sraženinám a na které horko nepůsobí (účinná je tedy v tomto případě i vařená cibule).

Pravidelná konzumace syrové cibule zvyšuje hodnoty HDL cholesterolu v krvi a přispívá tak k prevenci i léčbě srdečních onemocnění.

Další léčebné účinky cibule

Známý je i močopudný účinek cibule při vyměšování látek ledvinami. Třídenní cibulová kúra dokáže vyloučit přebytečnou vodu, která se hromadí v břiše, nohou, játrech, pohrudnici a osrdečníku.

Cibule má tlumící účinky při duševní a nervovém vzrušení a vyčerpání (zejména spolu se šťávou z celeru a s oříšky). Používá se při bolení hlavy, zamezuje chorobám zubů.

Velmi účinně působí proti střevním parazitům.

Významná je i krvetvorná úloha cibule. Cibule napomáhá v zažívacím ústrojí k lepšímu využití krvetvorných látek z potravy, ovlivňuje krvetvornou schopnost kostní dřeně a pomáhá k lepšímu okysličení krve v plicích.

Vysoký obsah fluóru v cibuli pomáhá při zbytnělé štítné žláze.

Je zajímavé, že na rostoucích kořenech cibule bylo zjištěno elektromagnetické záření, které usměrňuje dělení buněk. Bylo proto nazváno mitogenetickým zářením s vlivem na nádorová bujení.

Cibulová šťáva rozpouští a vylučuje hleny při kašli, chrapotu, nachlazení, zahlenění, krčních, nosních a plicních chorobách, žaludečních a střevních katarech.

Cibule je svým obsahem inulinu výborným lékem pro diabetiky.

Pravidelná konzumace cibule zvyšuje obranyschopnost organismu.

Zevní použití

Při nosním kataru zředíme šťávu z jedné cibule vodou a srkáme jednou nosní dírkou, vypustíme druhou a naopak. Opakujeme třikrát denně. Do 36 hodin katar odezní.

Při bolestech uší a výtoku z uší vložíme do nich směs cibulové šťávy s olivovým olejem na kousku vaty.

Karel a Drahomíra Červení: Léčba výživou