Být milována - proč? | Prameny zdraví

Být milována - proč?

Pozorování přírody i pozorování lidského srdce nemohou lhát. V lásce jsou role jasně vymezeny - muž má milovat, protože žena má být milována. Muž má dávat, protože žena má přijímat.

Být milována - proč?

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Být milována, proč? Přijímat, z jakého důvodu? Skloňme se nad vajíčkem, lidskou zárodečnou buňkou. Vajíčko, které není schopné se samo od sebe pohybovat, čeká na setkání se spermatozoidem, který se naopak pohybuje nejčileji, aby s ním splynulo. Poté, co spermatozoid zůstane asi půl hodiny přilepený k povrchu membrány vajíčka, vítězně pronikne dovnitř - nechal za sebou všechny své rivaly - a hned se dá do práce. Nafoukne se a zcela vajíčko opanuje, přičemž je kompletně změní. Stěží třicet hodin po prvním kontaktu se vajíčko probouzí k životu. V důsledku přijetí spermatozoidu se vajíčko dělí, přestavuje, putuje do dělohy a pokud jeho postup nic nezastaví, umožní vytvoření nové lidské bytosti.

Vajíčko, které se nechalo proniknout spermatozoidem, je tedy přeměněno. Rychle se z něj stává embryo, plod, dítě. Vajíčko tak hraje dvě role - roli samičího, ženského přijetí, která zcela rozvrátí jeho identitu, a roli mateřskou, neboli výživnou, která bude pokračovat v čase a stane se permanentní.

Podívejte se pořádně na lidské vajíčko. Můžete v něm rozpoznat skutečnou tvář ženy, která je spolupracovnicí muže na cestě při zachování života. A pochopíte, proč ona touha, která je ve středu srdce každé ženy, vypovídá tak silně o její nesmírné a naprosté potřebě být milována...

Žena má tak velkou potřebu být milována z toho důvodu, že i ona má milovat. A jestli má takovou potřebu přijímat, je to proto, že má tolik, co by chtěla dát... Jak milovat, když člověk není milován? Jak dávat, když jsme nedostali? Počít dítě, nosit dítě, porodit dítě, kojit dítě, chránit dítě, vychovávat dítě, to je nebezpečná mise, čistě ženské privilegium, které však žena nedokáže bez problémů zvládnout, pokud není plně milována. O tom mluví posvátné křesťanské texty, které přikazují muži, aby miloval svou ženu a choval se k ní ohleduplně - přičemž prohlašují, že toto přikázání bude muž schopen zachovávat do té míry, do jaké si uvědomí, že žena je křehkou vázou, kterou má naplnit láskou, protože nosí jejich děti. Muž nemůže opravdu milovat ženu, pokud v ní nevidí kromě společnice i matku svých dětí.

Muž oplodňuje, ale žena rodí... a život má být dítětem lásky, protože tam, kde nepanuje láska, život, i přes veškerou dobrou vůli, chřadne, dítě se šklebí a žena je brzy opanována nepřející nenávistí vůči muži. Hrozí se té tíhy, kterou má sama nést. Dítě se stává břemenem, které je pro její prázdné srdce příliš těžké. Cítí, že je špatnou matkou, protože není schopna dávat lásku, kterou nepřijímá. Tyto pocity ji vedou k tomu, že muže vytěsní ze svého života - když nemůže získat to, o co stojí, rozhodne se, že už to nechce -, začne oponovat jeho autoritě a opovrhovat jeho postavením hlavy rodiny. Až příliš často však žena za toto odmítnutí, pohrdání, za tento odpor sama nejvíce zaplatí - ztrátou radosti ze života, nejen svou, ale i svých dětí.

Mateřská láska neztrácí na autentičnosti pouze, je-li soustavně sycena partnerskou láskou. Prostřednictvím lásky k dítěti sytí žena svoji ženskou touhu. Když - a protože - je milována mužem, pak může žena milovat upřímně i své dítě, a ne pouze malé dítě, ale také dítě, které roste, které se vzdaluje, které se stává dospělým člověkem a odvrací se od ní k dalšímu člověku, kterého může vroucně milovat. Čím více je žena milována a čím více se cítí být milována, tím je její láska k dítěti hlubší, stálejší a bez nároků, až do naprostého vzdání se touhy po tom, mít je cele pro sebe.
Žena, která volá po tom, aby ji její muž miloval, volá současně po tom, aby mohla milovat své děti. A je to zcela oprávněné! Završení její potřeby být milována je zárukou toho, že bude ukojena i potřeba jejího dítěte po lásce.

Není proto možné, aby žena zažívala převrácení rolí ve vztahu k muži bez toho, že by to mělo strašlivý vliv na její děti, protože pokaždé, když má milovat muže, který to vyžaduje, nedokáže zabránit touze po tom, aby byla milována svými dětmi, které má milovat.

To je ale také proti přírodě. Jak může dítě - závislé, zranitelné, neschopné vzdát se svých vlastních potřeb - dávat lásku té, která je porodila? Převrácení rolí mezi matkou a dítětem, které přímým důsledkem převrácení rolí mezi mužem a ženou, je pro lidskou osobnost strašlivě zničující. Nese s sebou nevyhnutelně hněv a deprese u toho, který se stal jeho obětí, a brání účinně dosažení zralosti a nezávislosti v citovém životě.

Dítě má být milováno. Má se mu dostávat lásky, protože má růst, získávat nezávislost a předávat lásku, které se mu dostalo, na jinou osobu, než je jeho matka. Cílem života dítěte není žít se svojí matkou, ale oddělit se od ní, aby se mohlo připojit k jiné osobě. Jak by mohl život jinak pokračovat?
V lásce, stejně jako vajíčko a stejně jako je tomu u jejího pohlavního ústrojí, nemá žena jenom jednu roli, ale dvě. První rolí je být milována svým manželem, aby se, když od něj byla zpočátku oddělena, s ním stala jedním. Druhou rolí je milovat každé ze svých dětí, aby, když s ní byli na počátku jedno, se nakonec mohly všechny od ní oddělit...

Každá z těchto rolí je zcela ženskou rolí, závisí však na dobré vůli muže, aby se mohla naplnit, a ženě, která ji bere vážně, přináší pocit maximální hodnoty.

Teď můžeme již vidět, že při tom, když bylo naší společnosti vnuceno naprosté vymazání tradičních rolí muže a ženy, byly použity dvě zbraně: pohrdání mateřskou rolí ženy - čím více se dnes mluví o rovnosti (muže a ženy), tím více je zneuznávána mateřská role ženy, která se mlčky přechází, až se žena sama za ni skoro stydí a bývá přinucena ji prožívat pokoutně anebo se jí vzdává, a pohrdání výlučnou rolí muže vzbuzovat lásku a být za ni zodpovědný až do konce.

Dnes se ženám tvrdí, že mohou být šťastné bez dětí. Avšak pouze podle toho, do jaké míry je žena hrdá na svou mateřskou roli, kterou žárlivě střeží, je pozorná, moudrá a náročná v lásce! Žena, která touží po dětech, které by mohla opravdu milovat, chce pro ně také otce, který by byl opravdovým mužem, odpovědným člověkem, který ji bude chránit, když ji její mateřská funkce učiní zranitelnou a závislou na jeho dobrotě, štědrosti a nadšení...

Jak může žena, která není milována - chráněna, hýčkána, ceněna - mužem, milovat dítě, které jí dal... a jak může dítě, které není milováno - chráněno, hýčkáno, ceněno - svoji matkou, mít rádo život?

Muž a žena dneška byli vrženi do obrácení rolí, které stojí v naprostém protikladu k samotnému životu. Identita rolí v lásce je lží. V úzkém partnerském kruhu má každý nést s noblesou svoji roli - nebo se bude pokoušet podle hrát roli druhého. Převrácení rolí, ke kterému nevyhnutelně dochází, když žena udusí svoji ženskou touhu, je pomocníkem smrti.

Zbavuje muže povinnosti milovat a zbavuje dítě práva být milováno. A uprostřed tohoto náhle zlověstného řetězce se nachází žena, rozbitý článek, který je okraden o přednost být milován a milovat.

A proto dnes, na veřejných místech světa tvarovaného záští, za cenu neslýchaného násilí, křičí nejenom ženy, ale i děti po lásce svých rodičů.

Z knihy Daniele Starenkyj „Le désir féminine". Vydalo nakladatelství Orion.

Počet přečtení: 4 671 Datum: 31. 3. 2012