Zvládání konfliktů | Prameny zdraví

Zvládání konfliktů

Manželství bez konfliktů je utopie. Proč? Protože tato forma soužití s sebou přirozeně přináší mnoho napjatých situací.

Zvládání konfliktů

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Dva lidé, kteří byli dosud nezávislí a žili samostatným životem, dospějí k rozhodnutí, že zbytek života stráví společně. A tak místo toho, aby se dále rozhodovali sami za sebe, co a kdy budou dělat, jak stráví svůj čas nebo jak utratí peníze, se v mnoha věcech budou muset mezi sebou dohodnout. Samotný proces, při němž dochází k dohodě, však obvykle provází napětí a neporozumění. Rozhodli jste se pro soužití, pro MY, ale k tomu je potřeba vzdát se nezávislosti a mnohého z JÁ.

Pracujeme s „doneseným materiálem“

Tuto větu (kromě toho, že ji používají krejčí) bychom mohli napsat i na bránu manželství. Do manželství totiž nikdo nepřichází jako čistý, nepopsaný list. Každý si s sebou nese svoji osobnost, zvyky, zkušenosti, vkus a životní hodnoty. Otázkou zůstává, jak se navzájem všechen ten „přinesený materiál“ pospojuje. David Mace, jeden z často citovaných odborníků na manželské poradenství, rozděluje „suroviny“, které partneři do vztahu přinášejí, do tří skupin:

1. Stejné „suroviny“. – Jedná se o takové zvyky a činnosti, které jsou u obou partnerů stejně oblíbené. Oba dva například milují Mozarta, rádi hrají tenis a jejich oblíbeným jídlem jsou špagety. Tyto oblasti proto konfliktní nebudou a do běžných dní manželského soužití přinesou páru radost.

2. Navzájem se doplňující „suroviny“. – Tady je již sladění trochu těžší. Do této skupiny patří vlastnosti, které se od sebe liší, ale v určitém bodě se spojují nebo doplňují. Jeden z partnerů například rád řídí auto, druhý s oblibou naviguje; jeden rád žehlí a druhého baví mýt nádobí.

Budete sice potřebovat čas, než zjistíte, které vaše vlastnosti se doplňují, a než je vzájemně vyladíte, pak se však stanou cenným zdrojem síly pro váš vztah.

3. Navzájem si odporující „suroviny“. – Tyto zvyky a vlastnosti přinášejí do soužití nejvíce konfliktů, protože si odporují. Jeden například vstává časně ráno, zatímco druhý by spal až do oběda; jeden si oblíbil komedie, ale druhý má raději thrillery; jeden má omezenou potřebu tělesných něžností – a druhý téměř neuspokojitelný sexuální apetit. Některé rozdíly se časem setřou, ale s jinými se budete muset naučit žít. Psycholog Dan Wile na rovinu říká: „Když si člověk vybírá dlouhodobého partnera […], nevědomky si volí i řadu neřešitelných problémů, se kterými bude žít následujících deset, dvacet nebo padesát let.“

Klíčové je – a proto je toto téma tak důležité – jak budete umět v manželství zacházet s rozdílnostmi. Šťastné a nešťastné páry totiž od sebe neodlišuje to, zda partneři jsou či nejsou rozdílní, ale to, jak se svými rozdílnostmi umějí zacházet. A právě tato dovednost je podle mnoha respektovaných odborníků ve vztahu tím nejdůležitějším. Bryan Craig došel k následujícímu závěru: „Výzkumy jasně ukazují, že největší překážkou k dosažení intimity a manželského uspokojení je skutečnost, že pár nedokáže úspěšně zacházet s konflikty a rozdílnými názory. V prvé řadě není důležité to, jak moc se mají rádi, jak výborný je jejich sexuální život a ani to, jak dobře umějí zacházet s penězi nebo jak vychovávají děti. Kvalita jejich vztahu se ukazuje na tom, do jaké míry jsou schopni zvládat vzájemné rozdílnosti.“

Řečeno slovy Virginie Satirové, jedné z průkopnic rodinné terapie: „Dvě osoby nemohou vstoupit do skutečně naplňujícího vztahu, dokud se nepostaví čelem k vlastním rozdílnostem a nenaučí se je dobře zvládat.“ A ještě výrok Johna M. Gottmana: „Jsem přesvědčen o tom, že v našich vztazích rosteme díky tomu, že se smíříme se vzájemnými rozdílnostmi.“

Hádáte se opravdu kvůli tomu, co je podle vás příčinou hádky?

Občas se stane, že se lidé při terapii začnou hádat kvůli naprosté malichernosti, a já mám u toho pocit, že ve skutečnosti vůbec nejde o to, co říkají. Jako by probíhající konflikt ovlivňovalo pod povrchem zcela jiné téma. Během následného rozhovoru se snažíme společně přijít na to, co bylo tou opravdovou příčinou hádky. Níže uvedu skryté faktory, které hrají v manželských konfliktech důležitou roli, ale zřídkakdy se o nich mluví:

Otázka moci. – Otázka moci je často hybnou silou hádky. Předmětem takové hádky není, jak daný problém vyřešit, ale to, čí návrh bude přijat, kdo bude mít poslední slovo, kdo dokáže lépe prosadit svou vůli.

Otázka lásky. – Manželé si potřebují být jisti v tom, že je ten druhý má rád, že jsou pro sebe vzájemně důležití, že berou vážně své vzájemné potřeby. Pokud to nepociťují, jejich hlad po lásce může přejít do obviňování a mrzutosti.

Otázka uznání a přijetí. – Jestliže si manželé navzájem poskytují pochvalu a uznání, pak se ve vztahu cítí oceněni. To pomáhá předcházet vztahovému vyhoření a umožňuje efektivněji zacházet s problémy. Na druhé straně odmítnutí či strach ze ztráty úcty toho druhého vnáší do vztahu zbytečné stíny.

Otázka závazku. – Pocit jistoty má v manželství zásadní význam. Pokud jedna strana cítí, že se ten druhý může v kteroukoli chvíli sbalit a ze vztahu odejít, vyvolává to úzkosti a citové bariéry, které znemožňují řešení konfliktů i hlubokou intimitu.

Otázka integrity. – Integrita znamená, že naše slova a činy jsou v souladu s našimi vnitřními hodnotami a smýšlením. Jen málo věcí dokáže tak silně podkopat účinné řešení konfliktů jako stav, kdy oba pochybují o vzájemné upřímnosti a posuzují partnerovy pohnutky.

Tyto faktory odhalují skryté příčiny konfliktů. Najednou vidíme, že pravou příčinou mnohých hádek není to, kdo má vynést smetí nebo kdo poseká trávník. Tyto problémy jsou jen špičkou ledovce. Pod povrchem se totiž skrývá to podstatné, co vyvolá často malicherný spor.

Styly řešení konfliktů

Mnozí manželští poradci si ze světa obchodu vypůjčují schéma, podle něhož rozlišují pět stylů řešení nejrůznějších konfliktů. Tyto styly jsou formulovány v souvislosti se dvěma důležitými faktory: soustředěním se na vlastní potřeby a soustředěním se na potřeby partnera. Kvůli zjednodušení je zvykem k těmto stylům přiřazovat zvířata, jež daný projev symbolizují.

Soutěživí lidé – žraloci. – Soutěživí lidé věnují mnoho pozornosti vlastním potřebám, ale nezajímají se o partnerovy zájmy a přání. Takoví jedinci většinou přesvědčivě argumentují, jejich opatření jsou účinná, zahájení rozhovoru na určité téma je snadné a srozumitelné. Zároveň však dosahují svých cílů tak, že toho druhého jednoduše převálcují. Pak se ovšem mohou cítit osamělí a trápí je výčitky svědomí. Tyto projevy můžeme pozorovat jak ve vztazích pracovních, tak i osobních.

Přizpůsobiví lidé – medvědi. – Medvědi jsou protikladem žraloků. Mnoho pozornosti věnují tomu druhému, ale málo sami sobě. Jejich nejčastější odpovědí je: „Miláčku, ať je to tak, jak chceš ty.“ Takoví lidé jsou ochotni přinášet oběti, jsou schopni donekonečna sloužit, dávat. Vzhledem k tomu se však často cítí jako mučedníci. Udělají všechno, jen aby lásku svého partnera neztratili.

Spolupracující lidé – sovy. – Tento typ lidí věnuje velkou pozornost svým potřebám, ale rovněž potřebám partnera. Vztah a klid jsou pro ně důležité, a proto častokrát nejdou od stolu, dokud nenajdou co možná nejlepší, pro každého přijatelné řešení. Na druhé straně může být únavné ono citové vypětí, které vynaloží při každém řešení neshod. Mají sklon k přehnanému idealizování a někdy se jejich vytrvalost může zdát až násilná.

Vyhýbající se lidé – želvy. – Zástupci této skupiny neprojevují žádný mimořádný zájem ani o své vlastní potřeby, ani o potřeby partnerovy, ba dokonce ani o vztah samotný. V případě konfliktu se podobně jako želvy stáhnou do svého krunýře, občas ale mohou vystrčit hlavu a kousnout. Většinou nejsou podráždění, protože během doby, kdy jsou stažení do sebe, mají čas všechny události zpracovat, zároveň je však obtížné s nimi komunikovat, protože všechno řeší ve svém nitru.

Lidé hledající kompromis – lišky. – Uprostřed schématu zůstal jeden typ, který umí udržet rovnováhu mezi svými a partnerovými potřebami. Je představován liškou. Takoví lidé jsou většinou dobří posluchači, hledají klid a až příkladně si váží svého partnera. Většinu konfliktů úspěšně zvládají tak, aby se obě strany mohly cítit jako vítězové. Vytvářejí kolem sebe zdravé, vyvážené vztahy. Zároveň se však někdy cítí v zajetí své role, protože ustoupí i tehdy, když by nechtěli.

Z charakteristiky vyjmenovaných stylů vyplývá, že každý typ má jak přednosti, tak nedostatky. Když se však na seminářích zeptám účastníků, se kterým typem by chtěli měnit, lidé hledající kompromis (lišky) ve většině případů nechtějí měnit s nikým a zástupci ostatních typů by rádi měnili právě s liškami.

Jak zvládat konflikty

Různí autoři přicházejí s rozmanitými metodami na zvládání konfliktů. Následující principy jsou však dobře použitelné v rámci každé metody a pomáhají vytvářet takovou formu chování, která přispívá k vyřešení většiny hádek. Pokud se budete řídit uvedenými kroky, všechny výměny názorů dokážete vykomunikovat tak, že to nezatřese vaší vzájemnou láskou ani úctou.

Soustřeďte se na chování, ne na osobu. – Každý se automaticky brání, když se cítí být napadený. Obrana však ustoupí, pokud je stížnost adresována proti nepříjemnému chování, ne proti osobě. Oddělte tedy od sebe člověka jako takového, a to, jak se chová. Nemusíte vždy souhlasit se vším, co ten druhý dělá, ale přesto ho můžete mít stejně rádi.

Vyjadřujte se s úctou. – Úcta sehrává při zvládání konfliktů klíčovou roli. Zachování úcty nám zabraňuje překročit hranice, za nimiž dochází k nevratným následkům. Jakmile se z myšlení i slov vytratí úcta, snadno propadáme nekontrolovatelnému hněvu. Pokud chce při hádce jedna strana použít slova jako zbraň a svého partnera si neváží, pak obvykle vysloví něco nečekaného, co druhému ublíží (například mu vynadá). Při další hádce se však tento atak stane startovní čárou: pokud dotyčný bude chtít znovu prosadit svůj názor, musí přitvrdit a říct něco silnějšího, urážlivějšího. Asi už tušíte, jak tento proces skončí. Je jen otázkou času, než dojde na první facku… S úctou dokážete tomuto všemu předejít!

Formulujte přesně. – Během hádky se partneři nechávají unést a vyčítají si všeobecné věci. Dávejte si proto pozor, abyste přesně formulovali to, co vám na chování druhého člověka vadí. Nepoužívejte slova „vždy“ a „nikdy“! Během hádky se za všech okolností soustřeďte jen na přítomnost a nesnažte se pomstít za křivdy z minulosti!

Dbejte na pozitivní komunikaci. – Vzpomeňte si na to, co víte o komunikaci jako o umění naslouchat. Dávejte si pozor na poměr 5 : 1 (pozitivní vs. negativní komunikace) a snažte se o sebevědomé vyjádření přání, myšlenek a pocitů (na rozdíl od vyjádření agresivního či nejistého).

Jako prostředek komunikace využívejte humor. – Humor výborně odstraňuje negativní pocity. Buďme ale opatrní, aby objektem našeho vtipkování nebyl ten druhý, protože to má pak na vztah opačný efekt.

Berte se navzájem vážně. – Při každé hádce se navzájem ujišťujte o tom, že považujete vzájemné potřeby za důležité a že vidíte i zájmy toho druhého. Je mnohem snazší udělat kompromis s osobou, o níž víme, že je na naší straně i tehdy, když s námi nesouhlasí. I když se vám nepodaří dohodnout, projevte si vzájemnou úctu respektováním vašich pocitů a názorů!

Hádky se týkají pouze vás. – Odolejte nutkání hovořit o partnerských konfliktech s přáteli nebo rodiči! Možná jste si mezi sebou už dávno váš problém vyřešili, ale ostatní, které jste do konfliktu zbytečně vtáhli, vůči vašemu partnerovi stále pociťují hněv nebo zklamání.

Z knihy Gábora Mihalece Než si řeknete ano. Vydala CASD.

Počet přečtení: 104 Datum: 25. 11. 2019