Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Znát sami sebe

Z časopisu The Health Reformer uvádíme úryvky z článku, který v něm vyšel 1. srpna 1866. Ač se nám některé formulace mohou zdát poněkud přísné, domníváme se, že problematika zůstává aktuální i dnes a článek stojí za zveřejnění. Dejme tedy slovo známé křesťanské autorce, která k nám promlouvá i po bezmála sto šedesáti letech se stejnou naléhavostí.
|
Typ článku: Články

Mnozí lidé mi kladou otázku: „Jak si mám uchovat své zdraví?“ Odpovídám jim: „Přestaňte překračovat zákony bytí – jezte jednoduchá jídla, prostě se oblékejte a poctivě pracujte – a nemoci se vám vyhnou.“

Je hříchem být nemocný, neboť veškerá nemoc je výsledkem přestoupení. Mnozí lidé trpí v důsledku provinění svých rodičů. Ač nemohou být za hříchy svých rodičů odsuzováni, je jejich povinností zjistit, v čem rodiče zákony bytí porušili. A podle toho změnit způsob svého života – a osvojením si správných návyků zlepšit své zdraví.

Lidé by se měli o své zdravotní filozofii navzájem informovat. Mysli jinak racionálních lidských bytostí se, co se týká jejich vlastní tělesné schránky a způsobu, jakým ji udržet v dobrém stavu, zdají být zahaleny temnotou. Současná generace svěřuje svá těla lékařům. Jsme-li nemocni, jdeme k lékaři. Uvěříme čemukoliv, co nám řekne, a polkneme cokoliv, co nám předepíše. Cožpak mu neplatíme velkorysou odměnu a cožpak to není jeho práce rozumět našim potížím a předepsat to, co nám udělá dobře – bez toho, že bychom se my sami museli svým tělesným stavem zabývat?

Děti posíláme do škol, kde se v různých oborech vzdělávají, v žádné škole se však neučí, jak správně žít. Na to, co má tu nejvyšší životní důležitost, totiž na skutečnou znalost sebe sama, bez které jsou všechny ostatní vědní obory jenom k malému prospěchu, není jejich pozornost směrována. V této důležité otázce tolerujeme krutou nevědomost.

Zdraví a štěstí je v tak těsném vztahu, že druhé nemůže bez prvního existovat. Praktická znalost nauky o lidském žití je nutná k tomu, abychom mohli v našem těle oslavovat Tvůrce. Málokdo z nás trochu rozumí stavbě a funkcím těla a přírodním zákonům, jimiž se řídí. Nezajímá nás, jak udržovat svá těla ve zdravém stavu a předcházet nemocem. Necháváme se unášet v nevědomosti – jako loď bez kompasu či bez kotvy.

Poddávání se smyslovým tužbám zneuctívá a zotročuje. Porušování zásad přijímání zdravé potravy otupuje vnímání. Přikládání správné váhy věcem věčným je pak nemožné. Je nanejvýš důležité, aby si lidstvo uvědomilo důsledky, jaké s sebou nese nestřídmost. Ke zlepšení vlastního zdravotního a morálního stavu i k očištění rozkládající se společnosti je nutné odříkání. Pro rozvoj dobrého křesťanského charakteru i pro lidské zdraví je dodržování míry, a to ve všech ohledech, věcí potřebnou.

Ti, kteří porušují Boží zákony ve svém těle, nezaostávají ani v překračování Božích zákonů hlásaných ze Sinaje – Desatera. Ti, kteří nedodržují zásady správného jídla a pití a nechávají se ovládat svými tužbami, nedokáží pevně setrvat ani u jiných principů. A naopak, reforma v jídle a pití rozvíjí charakter a neomylně přináší světlo i lidem, jejichž jediným bohem byl dříve jejich žaludek.

Na rodičích spočívá ohromná zodpovědnost. Měli by být praktickými fyziology, měli by znát, jaké jsou a jaké nejsou správné tělesné návyky, aby o nich mohli poučit své děti. Velké zástupy lidí dnes ve své nevědomosti nevěnují tělesné a morální výchově svých dětí žádnou pozornost. A přesto si troufáme brát na sebe rodičovskou zodpovědnost. Každá matka by se měla seznámit se zákony tělesných funkcí, každá matka by měla učit své děti, že uspokojování smyslových tužeb zeslabuje morální citlivost a působí na systém lidského těla zhoubně. Rodiče by měli hledat světlo a pravdu. Je jim svěřeno posvátné břímě utváření charakteru svých dětí. Měli by být svým dětem učiteli i lékaři. Měli by rozumět potřebám a zákonům přírody. Respektování zákonů, které Bůh vložil do našich bytostí, je cestou ke zdraví, porušování těchto zákonů vede na scestí.

Zdá se, že si mnozí lidé myslí, že mají právo nacházet se svým tělem, jak se jim zlíbí. Zapomínají, že naše těla nám nepatří. Ten, který nás stvořil, má na nás požadavky, které nemůžeme odmítnout.

Ellen Gould Whiteová během osmdesáti sedmi let svého dlouhého a plodného života, který strávila převážně psaním, přednášením, cestováním a prací ve vedení hnutí Církve adventistů sedmého dne, vytvořila – mimo jiné – působivé literární dílo. Z jejího pera pochází více než sto tisíc stran rukopisu, napsala více než šedesát knih. Mnohé z nich byly přeloženy do řady světových jazyků. Čteme-li knihy jako „Ministry of Healing“ nebo „Counsels on Diet and Foods“ hluboce na nás – zejména ve světle nejposlednějších poznatků moderní vědy o výživě – zapůsobí správnost jejího učení, které jasnozřivě formulovala již hluboko v minulém století.

Počet přečtení: 227
Datum: 9. 6. 2025