Vzájemná podpora
Potřebujeme mít blízkého člověka, potřebujeme sdílet své myšlenky i city, potřebujeme se vidět, potřebujeme psychickou podporu i fyzickou blízkost.
Ne vždy ale ti druzí potřebují co, co já. Někdy – i při dobrém úmyslu – můžeme postupovat necitlivě. Umíme se přizpůsobit a respektovat potřeby toho druhého, vyhovět mu i za cenu potlačení svých osobních dílů a přání?
Fyzická a psychická blízkost
Každý člověk má kolem sebe svůj osobní prostor, hranice, které bez jeho souhlasu nelze narušovat. Potřebuje ale také přátelsky obejmout, vzít kolem ramen, stisknout ruku, vidět pohled plný porozumění a slyšet laskavý hlas. Potřebujeme se setkávat s jinými lidmi – v rodině, na pracovišti nebo s přáteli.
Potřeba minimalizovat kontakty během pandemie sice řešila přenos nákazy, ale narušení komfortní zóny vztahů vyvolalo i mnoho otázek a rozdělení – společnost se polarizovala. Náhradním způsobem bývá přilnutí k nějaké skupině lidí, kteří mají stejný názor. Člověk se však může stát militantním, je schopen napadat ty, kteří jeho pohled na věc nesdílejí.
Ve vztazích je důležité, aby byl člověk viděn a slyšen. Ve vzájemném kontaktu si sdělujeme: „Jsi pro mne důležitý a máš právo na svůj vlastní názor.“ Zároveň máme vlastní zodpovědnost. Nepřebíráme názory odněkud a od kohosi, ale snažíme se jednat uváženě a oprávněně. Nesnažíme se druhého přesvědčit, ale v otevřeném rozhovoru usilujeme o to, abychom si společně rozšířili obzor.
Nejsme tu od toho, abychom přesvědčovali jiné o svých názorech. Respekt a ocenění by neměly být spojeny se shodou názoru, protože člověk je vždy více než jen názor, který na určité téma vyjadřuje. Navíc představa, že jiné přesvědčím mnoha slovy nebo argumenty, je naivní. Změnit svůj postoj vyžaduje osobní svobodu, která vzniká pouze tam, kde člověk cítí přijetí a respekt – bez ohledu na to, co si myslí.
Také zapomínáme na to, že ani my sami nevlastníme veškerou pravdu. Zadržet vlastní chytrost, aniž bychom se stali lhostejnými, umožňuje blízkost navzdory názorové vzdálenosti a bez znevážení vlastního myšlení. Mír není výlučně nepřítomnost sporů, ale postoj, který se při existenci rozdílů místo hádky ptá a místo mluvení naslouchá.
Tak jako při fyzické vzdálenosti vstupuje do děje tvořivé hledání cesty, je potřeba i v oblasti psychické hledat a budovat mosty, které naše vztahy mohou zachránit.
Přátelství, synonymum opravdové sociální podpory
Můžeme mít mnoho známých, přátelské vztahy na pracovišti či v oblasti nějaké zájmové aktivity, potřebu dobrých vztahů může uspokojovat rodina. A přece je přátelství něco kvalitativně jiného a může se stát, že „přítel je vlastnější než bratr“ (Přísloví 18,24).
Dle sociologického slovníku je přátelství definováno jako mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Je to vztah reciproční (oboustranný), spojující dvě nebo více osob na základě vzájemných sympatií, které nemají sexuální charakter (odhlédněme od posunu významu slova přítel/přítelkyně jako náhrady za výraz partner/partnerka, milenec).
Základní pilíře přátelství
Náklonnost. – Prostě si rozumíme, jsme si blízcí a zůstáváme si nablízku, i když přicházejí různé potíže a těžkosti. Máme k sobě sympatie.
Vztahová stálost. – Jako o každý vztah je nutné o přátelství pečovat; dlouhodobé přátelství vzniká, když spolu trávíme čas. A to je i velká výzva, neboť žijeme ve 24/7 společnosti – téměř všichni mají pocit nedostatku času. Čas je velmi cenný, každý má své povinnosti a úkoly. Pro vztah je potřebí najít chvíle, které nás uvolní, kdy se můžeme sdílet a setkávat s úlevou od stresu, optimálně 1x týdně (pro přátelství s Bohem je to celý jeden den sobota).
Propojenost. – V základu přátelství je nejen náklonnost a sympatie, ale i společné prožitky a zájmy.
Vzájemná upřímnost, důvěra. – Pro přátelství jsou velmi podstatné. Pokud spolu trávíme čas, automaticky se lépe poznáváme a během let se způsob jednání toho druhého stane tak blízkým, že si rozumíme i beze slov. Poznáváme se ale také v některých našich temnějších stránkách; můžeme o tom upřímně mluvit, společně ten problém probrat a ptát se jeden druhého na radu. A to s vědomím, že tyto důvěrné skutečnosti zůstávají jen mezi námi.
Empatie. – Přátelé se svým protějškům mohou svěřit se svými pocity a názory beze strachu, že by byli za ně odsuzováni. V přátelství je běžná nezištná pomoc.
Jednota. – Je pro vztah přátelství důležitá. Dokonce i odlišné postoje a názory tolerujeme u přátel více a lépe než u jiných lidí. Každý přemýšlí trochu jinak a nemusíme vždy spolu souhlasit, ale vedeme opravdovou diskusi a jeden za druhým stojíme.
Sounáležitost. – Projevuje se především v těžkých časech. V krizi i v osobní těžké situaci přináší přátelství pomoc a podporu – a to naše vztahy prohlubuje.
Závěr
Vzájemná sociální podpora posiluje zdraví, a pokud je teorie v souladu s praxí, je nezanedbatelným prvkem plného a šťastného života za všech okolností. „Jedni druhých břemena neste, a tak naplníte zákon Kristův“ (Galatským 6,2).