Důvěra a zdraví
S ní souvisí i důvěryhodnost (čestnost, spolehlivost, poctivost, věrnost, pomoc), a jak se ukázalo při pandemii covid-19, při jejím nedostatku trpí nejen jedinec, ale i celá společnost. Důvěra se vztahuje k budoucnosti, je spojena s určitými riziky, a pokud dojde ke zklamání, obnovuje se velmi těžko.
Důvěra znamená ochotu jedné osoby spoléhat se na jinou osobu nebo subjekt, nad jehož chováním nemá úplnou kontrolu nebo jehož činnost není úplně transparentní. To spoléhání je odvozeno od vnímání jejích schopností a její důvěryhodnosti je to pocitový vztah. Dle sociologického slovníku je důvěra „typ postoje a zároveň mezilidského vztahu, který vyvolává pocit jistoty plynoucí z přesvědčení, že partner komunikace (osoba, instituce) splní určitá očekávání“. I když si to neuvědomujeme, je důvěra základem, který umožňuje fungování celé společnosti. Jako cestující důvěřuji, že mne řidič zaveze, kam potřebuji; jako strávník důvěřuji kuchaři a nepřemýšlím o tom, zda někdo nenasypal do jídla utrejch…
Sebedůvěra
Dítě důvěřuje svým rodičům bezpodmínečně. Když udělá zkušenost, že jeho potřeby jsou naplněny, vnímá i své okolí jako důvěryhodné a spolehlivé a život stojí za to žít. Vývojová psychologie již od poloviny minulého století ví, že budování této základní důvěry je základem pro rozvoj celé osobnosti. Pevná citová vazba působí aktivizaci vrozeného systému v mozku, jenž organizuje motivační, emoční i paměťové procesy ve vztahu k významným pečujícím osobám, vytváří zdravé sebevědomí, umožňuje všestranný rozvoj.
Přesto někdy není snadné důvěřovat – když má člověk v životě hodně zlých zkušeností, ve kterých byla důvěra zneužita, a opakovaně byl někým zklamán, je důvěřovat stále obtížnější. Člověk se stává ustrašeným, nedůvěřivým, snaží se všechno prověřovat, kontrolovat, špatně spí a je na cestě k onemocnění.
Důvěra a rozvoj mozku
Důvěra a zdraví
Pokud se dětem nedostane tělesné blízkosti, jistoty, bezpečného přijetí a naplnění potřeb, vyvine se u nich pocit ohrožení a strachu. Místo základní jistoty a schopnosti důvěry vzniká základní nedůvěra, která může zatížit celý život pocitem prázdnoty a opuštění a být důvodem k tělesným i duševním nemocem. Je životně důležité rozsáhlou potřebu přijetí naplnit.
Pokud člověku nebylo umožněno naučit se důvěře, přicházejí potíže. Nemůže jednoduše nechat věci běžet, ale musí vše sledovat, všechno mít pod svojí kontrolou. Mohou vznikat deprese, úzkosti i tělesné nemoci až k pocitu „nic nemá smysl“. Mohou se objevovat „stará strašidla“ – stresové, nezpracované zkušenosti zranění, bolavé zážitky, které se vracejí z dávného dětství a vkrádají se do mysli ve chvíli, kdy se v pozdějším životě objeví podobná situace; zjitří se staré rány.
Může se člověk naučit důvěře později?
V přirozeném stavu je mezi lidmi nedůvěra a strach, moderní život s elektronickou komunikací je neosobní, přičemž člověk má silnou potřebu nacházet druhé, kterým by mohl důvěřovat jako dítě své matce nebo otci. Důvěra se buduje procesem vzájemného otevírání se, stává se projektem, na kterém by zúčastněné strany měly pracovat prostřednictvím otevřenosti, laskavosti a vřelosti.
Protože to vše má i duchovní aspekt, může ještě více na uzdravení vztahu k sobě i k jiným působit vztah k Pánu Bohu.
Důvěra k Bohu
V Bibli můžeme číst: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu… (2K 3,18). Vyjádřeno jinak: když jsme s Bohem, v jeho přítomnosti, zabýváme se jeho Slovem a jeho stvořením (přírodou), poznáváme jej stále více a budeme se měnit k dobrému. Postupně zažijeme hojení, kousek po kousku, neboť i zde hrají roli zrcadlové neurony. V pohledu na Pána Ježíše se v nás postupně odráží jeho pohled, jeho víra, takže mu můžeme důvěřovat stále více. On je ten, který je schopen zahojit i naše staré bolesti a napravit i naše porušené vztahy.
„Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce“ (J 10,11). – „Kolikrát jsem chtěl shromáždit své děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla (Mt 23,37). – „Pod křídly Nejvyššího máš útočiště (Žalm 91). – „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží“ (1Pt 5,7). – „On je tak věrný a spravedlivý, že nám odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“ (1J 1,9).
Mocí Ducha Páně vědomě budujme důvěru i svou důvěryhodnost.