Důvěra a zdraví
S ní souvisí i důvěryhodnost (čestnost, spolehlivost, poctivost, věrnost, pomoc), a jak se ukázalo při pandemii covid-19, při jejím nedostatku trpí nejen jedinec, ale i celá společnost. Důvěra se vztahuje k budoucnosti, je spojena s určitými riziky, a pokud dojde ke zklamání, obnovuje se velmi těžko.
Důvěra znamená ochotu jedné osoby spoléhat se na jinou osobu nebo subjekt, nad jehož chováním nemá úplnou kontrolu nebo jehož činnost není úplně transparentní. To spoléhání je odvozeno od vnímání jejích schopností a její důvěryhodnosti je to pocitový vztah. Dle sociologického slovníku je důvěra „typ postoje a zároveň mezilidského vztahu, který vyvolává pocit jistoty plynoucí z přesvědčení, že partner komunikace (osoba, instituce) splní určitá očekávání“. I když si to neuvědomujeme, je důvěra základem, který umožňuje fungování celé společnosti. Jako cestující důvěřuji, že mne řidič zaveze, kam potřebuji; jako strávník důvěřuji kuchaři a nepřemýšlím o tom, zda někdo nenasypal do jídla utrejch…
Sebedůvěra
Schopnost důvěřovat úzce souvisí se sebehodnocením a způsobem výchovy v raném dětství (cca do 3 let). Základní důvěra vzniká již při početí, ještě u nenarozeného života, kterému rodiče dávají na cestu poselství „jsi chtěný“. Tak začíná vztah plný důvěry, ke kterému může otec přispět svým postojem k matce – podporuji tě, jsem s tebou, můžeš mi důvěřovat. Úzkým kontaktem s matkou je novorozenci dovoleno spoléhat se na pomoc a podporu; laskavou a dobrou péčí mu vytváříme pocit bezpečí, jistoty, naplnění potřeb, utišení. Dítě cítí: mohu se na své rodiče spolehnout, myslí to se mnou dobře, poskytují mi vše, co potřebuji k růstu a rozvoji. Vytváří si zdravé sebepojetí. Současně také v matce a v otci vzniká silný vztah a pocit štěstí, ovlivněný uvolňováním hormonu oxytocinu, který působí nejen uklidnění, ale i jako silný tvůrce důvěry a vztahů (a to i u otce).
Dítě důvěřuje svým rodičům bezpodmínečně. Když udělá zkušenost, že jeho potřeby jsou naplněny, vnímá i své okolí jako důvěryhodné a spolehlivé a život stojí za to žít. Vývojová psychologie již od poloviny minulého století ví, že budování této základní důvěry je základem pro rozvoj celé osobnosti. Pevná citová vazba působí aktivizaci vrozeného systému v mozku, jenž organizuje motivační, emoční i paměťové procesy ve vztahu k významným pečujícím osobám, vytváří zdravé sebevědomí, umožňuje všestranný rozvoj.
Přesto někdy není snadné důvěřovat – když má člověk v životě hodně zlých zkušeností, ve kterých byla důvěra zneužita, a opakovaně byl někým zklamán, je důvěřovat stále obtížnější. Člověk se stává ustrašeným, nedůvěřivým, snaží se všechno prověřovat, kontrolovat, špatně spí a je na cestě k onemocnění.
Důvěra a rozvoj mozku
Dítě se odráží v dobrotivých/láskyplných očích svých rodičů: jsi milován, jsi v pořádku, jsi zázračný – a zrovna tak se cítí: jsem milován. Rozvoj mozku je ovlivňován interakcí mezi matkou, otcem, dítětem a zkušeností s učením především skrze to, co přitom cítí. Ve vývoji mozku se objevují zrcadlové neurony napodobování nebo empatie. Když se dítě směje, aktivizují se u matky stejné nervové buňky, jako by se smála sama – a obráceně. Čím častěji se tyto nervové dráhy používají, tím jsou silnější. Když se rodiče častěji dítěti pozitivně věnují, směřují i nervové spoje více pozitivně.
Důvěra a zdraví
Lidé s vysokou úrovní důvěry jsou podstatně méně nemocní, a to jak tělesně, tak duševně. Zdravé vztahy a zdravá sebedůvěra jsou důležité základy zdravého života.
Pokud se dětem nedostane tělesné blízkosti, jistoty, bezpečného přijetí a naplnění potřeb, vyvine se u nich pocit ohrožení a strachu. Místo základní jistoty a schopnosti důvěry vzniká základní nedůvěra, která může zatížit celý život pocitem prázdnoty a opuštění a být důvodem k tělesným i duševním nemocem. Je životně důležité rozsáhlou potřebu přijetí naplnit.
Pokud člověku nebylo umožněno naučit se důvěře, přicházejí potíže. Nemůže jednoduše nechat věci běžet, ale musí vše sledovat, všechno mít pod svojí kontrolou. Mohou vznikat deprese, úzkosti i tělesné nemoci až k pocitu „nic nemá smysl“. Mohou se objevovat „stará strašidla“ – stresové, nezpracované zkušenosti zranění, bolavé zážitky, které se vracejí z dávného dětství a vkrádají se do mysli ve chvíli, kdy se v pozdějším životě objeví podobná situace; zjitří se staré rány.
Může se člověk naučit důvěře později?
Je to obtížné, ale ne nemožné. V dospělém věku se může stát nutností ještě jednou se vrátit k sobě jako k opuštěnému, nedostatečně emocionálně opatřenému dítěti, vytvořit potřebu vcítit se a vyvinout empatii a soucit. Jde o to, převzít odpovědnost za sebe a naučit se samostatně naplnit základní citové potřeby. Tímto způsobem se mohou pomalu zhojit i staré rány a křivdy. Často je k tomu potřebná psychoterapie, neboť mnohé z těch raných zážitků je skryto v podvědomí.
V přirozeném stavu je mezi lidmi nedůvěra a strach, moderní život s elektronickou komunikací je neosobní, přičemž člověk má silnou potřebu nacházet druhé, kterým by mohl důvěřovat jako dítě své matce nebo otci. Důvěra se buduje procesem vzájemného otevírání se, stává se projektem, na kterém by zúčastněné strany měly pracovat prostřednictvím otevřenosti, laskavosti a vřelosti.
Protože to vše má i duchovní aspekt, může ještě více na uzdravení vztahu k sobě i k jiným působit vztah k Pánu Bohu.
Důvěra k Bohu
Bůh je důvěryhodný, neboť je stálý a může obnovit porušený svět nebo vytvořit to, co nikdy nevzniklo. Vždyť nás miloval a vyvolil dříve než my jeho.
V Bibli můžeme číst: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu… (2K 3,18). Vyjádřeno jinak: když jsme s Bohem, v jeho přítomnosti, zabýváme se jeho Slovem a jeho stvořením (přírodou), poznáváme jej stále více a budeme se měnit k dobrému. Postupně zažijeme hojení, kousek po kousku, neboť i zde hrají roli zrcadlové neurony. V pohledu na Pána Ježíše se v nás postupně odráží jeho pohled, jeho víra, takže mu můžeme důvěřovat stále více. On je ten, který je schopen zahojit i naše staré bolesti a napravit i naše porušené vztahy.
„Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce“ (J 10,11). – „Kolikrát jsem chtěl shromáždit své děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla (Mt 23,37). – „Pod křídly Nejvyššího máš útočiště (Žalm 91). – „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží“ (1Pt 5,7). – „On je tak věrný a spravedlivý, že nám odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“ (1J 1,9).
Mocí Ducha Páně vědomě budujme důvěru i svou důvěryhodnost.