Za prachy si štěstí nekoupíš | Prameny zdraví

Za prachy si štěstí nekoupíš

Navzdory rozšířenému přesvědčení, peníze štěstí nekoupí.

Za prachy si štěstí nekoupíš

Rubrika: Různé | Typ článku: Články

Výzkumy ukazují, že pokud příjem rodiny přesáhne jakýsi základní „práh komfortu“, tj. přibližně 50 000 dolarů ročně, a jsou zajištěny základní potřeby bydlení, jídla a oblečení, jakýkoli příjem nadto již nezvyšuje pocit štěstí.

To je v protikladu s životním snem mnoha lidí, kteří tvrdí: „Kdybych vyhrál v loterii, měl bych absolutně po starostech.“ Výzkumy, které se týkaly šťastlivců, kteří shrábli první cenu v loterii, ukázaly, že po letech příliš spokojeni nebyli. 

Jiné sociologické průzkumy přinesly poznatky o tom, že v chudých zemích, jako je Mexiko či Nigérie, se nachází vyšší procento šťastných lidí než v bohatých Spojených státech. Někteří ekonomové navrhují, aby se země srovnávaly vedle hrubého domácího produktu (HDP) také pomocí hrubého národního štěstí (HNŠ). Je ironické, že země, která má tak vysoké HDP a jejíž občané spotřebují obrovské množství zboží, si zároveň stojí tak špatně v úrovni pociťovaného štěstí.

Smyslem těchto nepříjemných statistik je upozornit každého, kdo touží po dalších penězích, že tudy cesta ke štěstí nevede. Skutečnost, že většina lidí se navzdory statistickým datům stále domnívá, že peníze je učiní šťastnějšími, je důkazem, že kognitivní omyl zvaný věštění budoucnosti, je v moderní kultuře hluboce zakořeněn.

„Ta nejlepší věc na budoucnosti je, že jí dostáváme najednou vždycky jenom jeden den.“ (Abraham Lincoln)

Jak se vyhnout honbě za vzdušnými zámky

V knize Stumbling on Happiness (Zakopnout o štěstí) prezentuje Daniel Gilbert, profesor z Harvardské univerzity, vědecké důkazy o tom, že lidské bytosti nedokáží vyhodnotit, co jim přinese štěstí. Gilbert pracuje s daty a teoriemi, které pocházejí z psychologie, kognitivní neurovědy, filozofie i behaviorální ekonomie. Ukazuje, jak se opakovaně a systematicky mýlíme, když se pokoušíme představit si svou vlastní budoucnost. Při pohledu do budoucnosti nás podvádí naše vlastní představivost. Do budoucna nevidíme dál, než kam dohlédneme vlastním zrakem. Gilbert případným způsobem demonstruje, že většina z nás směřuje svůj život k nejlepšímu možné budoucnosti – jenže zítřek je málokdy takový, jak si představujeme.

Je možné utéct z bludného kruhu neustálého usilování o splnění nerealistických snů, které nám mají přinést štěstí. Cesta vede skrze ohodnocení vlastních činů a svého úsilí pomocí ověřených metod a na základě uznávaných principů.

Pokud je aplikujete i na své intimní romantické vztahy, možnost šťastného manželství již nebude tak nereálná. Pokud metodologicky zhodnotíte své obchodní nápady, zvýší se pravděpodobnost ziskovosti projektu.

Nezapomínejte, že v každé situaci budou přítomny faktory zcela mimo vaši kontrolu. Vezměte i tyto věci v potaz, když budete přemýšlet o možném výsledku. Pokud do hry vstoupí nějaký nečekaný element, ušetříte si tak zbytečné zklamání.

Z knihy Neila Nedleyho The Lost Art of Thinking. K vydání připravuje Advent-Orion.

Počet přečtení: 2 815 Datum: 10. 7. 2016