Věštění budoucnosti | Prameny zdraví

Věštění budoucnosti

Golden Gate Bridge v San Franciscu je populární atrakcí pro turisty, a to díky svým vysokým věžím, kabelovému zavěšení a délce, kterou se klene přes mořský záliv.

Věštění budoucnosti

Rubrika: Náš mozek | Typ článku: Články

Naneštěstí se stal vyhledávanou destinací i pro ty, kdo se zde pokoušejí ukončit svůj život. Během let spáchalo skokem z výšky pětadvaceti pater sebevraždu množství lidí. Je překvapivé, že určité procento z nich skok přežilo.

Dr. David Rosen, profesor psychiatrie na Texas A&M University, vedl rozhovor se šesti z nich a výsledky publikoval v odborném časopise Western Journal of Medicine. Přeživší prožívali utrpení v důsledku svého činu. Měli bez výjimky polámané kosti, v mnoha případech se jednalo o kompresní zlomeniny atd. Všichni se shodli na tom, že jakmile se odrazili ke skoku, svého rozhodnutí začali litovat – toužili je vzít zpět. Chtěli žít. Před skokem dospěl jejich mozek k mylnému závěru, že svět bude lepší bez nich. Studie doktora Rosena ilustruje, jak impulzivní a krátkozraké jsou sebevražedné pokusy.

Sebevražda je nehorší projev kognitivního omylu zvaného věštění budoucnosti. Pod velkým psychickým tlakem dojde jedinec k závěru, že lepší by bylo, kdyby nežil, a že svět bude bez něj lepším místem. Lidé, kteří se obírají sebevražednými myšlenkami, často nechtějí zemřít. Mívají jednoduše dojem, že bolest, již zažívají, se nedá dále snášet.

Když se nám začnou hlavou honit myšlenky jako: „To se nedá vydržet“ nebo „Ta bolest je nesnesitelná,“, tíhneme k právě takovému myšlení.

Protilék vůči katastrofickému myšlení

Pokud se přistihnete při věštění budoucnosti nebo katastrofickém myšlení, je důležité pokusit se na věc podívat z odstupu a položit si otázku: „Co nejhoršího by se mohlo stát?“ Pokud se neodbytně zabýváte nejhoršími možnými scénáři v situaci, která není objektivně nikterak vážná, může vám pomoci, když ji přirovnáte ji ke škále fyzických poranění. Ve srovnání s důsledky zranění nacházejícími se na prvních příčkách žebříčku – smrt, ochrnutí, ztráta končetiny – jsou zlomený nos, modřina nebo tržná rána vlastně prkotiny. Klíčem je vnímat vše ve správné perspektivě.

Jedinec je náchylný vůči katastrofickému myšlení zejména v obdobích, kdy se nachází pod tlakem. Každý z nás má jinou toleranci vůči stresu a úzkosti. Pokud dojde k významnému vychýlení chemické rovnováhy mozku, důsledkem může být ztráta smyslu pro perspektivu. Člověk by se měl vyhnout katastrofickému myšlení zvláště za náročných podmínek, protože se tak snižuje jeho schopnost situaci zvládnout.

Nejen, že musí člověk čelit obtížným vnějším okolnostem, ale navíc jim čelí mozkem, který je zaplaven chemickými sloučeninami, vzniklými v důsledku negativního myšlení. Obtíže života lze mnohem lépe zvládnout, pokud se naučíme čelit iracionálním myšlenkám čistou logikou, která udusí jakoukoli tendenci předpovídat katastrofický výsledek.

Nezapomeňte, že jsou jen dva možné způsoby, jak se věci mohou odehrát. Varianta, které se bojíte, se nerealizuje, což znamená, že jste se trápili úplně zbytečně. Anebo se nejhorší varianta opravdu stane. I v takovém případě je ale zbytečné trápit se ještě předtím mnohokrát ve své mysli.

Opít se rohlíkem

Mnozí lidé očekávají, že budoucnost jim přinese to nejhorší. Nejedná se ovšem o jediný způsob mylného věštění budoucnosti. Jiní lidé mají naopak nerealisticky optimistická očekávání – ta jsou obdobně vadná, pouze s opačným znaménkem.

Elliot Spitzer, bývalý starosta New Yorku, který se v kampani prezentoval jako „pan Bezúhonný“ a tvrdil, že bude rázně bojovat proti korupci, bláhově doufal, že nevyjde najevo jeho vlastní nemorální chování.  Byl přistižen, když si objednával prostitutky. Dopad této aféry byl tak velký, že se z vrcholného politika stala během pouhých několika dní politická troska.

Dalšímu druhu věštění budoucnosti podléhají alkoholici a lidé jinak závislí, kteří snadno uvěří, že věci dopadnou dobře, navzdory tomu, že jejich chování vede dříve či později neúprosně ke katastrofě. Gambleři mají podobně nerealistická očekávání – čekají, že vyhrají, byť matematická pravděpodobnost říká něco jiného. Realita je totiž taková, že pokud hrajete dostatečně dlouho, vždy přijdete o více peněz, než dokážete vyhrát. Jak to kdosi moudrý vyjádřil: „Kasino a automaty zdaňují lidi, kteří neumějí příliš dobře počítat.“

Bez ohledu na to, zda předvídáte, že situace dopadne katastrofálně nebo naopak vidíte budoucnost v růžových barvách, omyl spočívá v tom, že se domníváte, že můžete znát budoucnost.

Aplikujeme-li toto přesvědčení do důležitých oblastí našich životů, jako jsou třeba vztahy nebo finance, může se jednat o značně nebezpečnou záležitost. Většina lidí se domnívá, že přesně vědí, kudy vede jejich cesta ke štěstí – chovají se, jakoby o vysněném výsledku jejich romantických nebo obchodních vztahů bylo rozhodnuto věčným osudem.

A žili spolu šťastně až do smrti?

V dnešní době je mimořádně rozšířen jeden z nejhorších druhů věštění budoucnosti. Tím je očekávání, že novomanželé spolu budou šťastně žít až do smrti. Stačí letmý pohled do rozvodových statistik, aby člověk zjistil, že většině párů se manželské štěstí jaksi vyhýbá. Mladí lidé přesto nepřestávají snít o kouzelné svatbě, krásném princi (nebo princezně) a bezstarostném životě, který bude následovat.

Některé hormony (např. feromony) vedou člověka k tomu, aby v intimních vztazích věřil v happyend. Přesto je osvědčenější metodou analyzovat vztah na základě principů úspěchu. Důvodem, proč některá manželství končí, bývá str. 21nerealistický pohled do budoucnosti. Pokud by páry vycházely z realistických a objektivních očekávání, k mnohé svatbě by ani nedošlo. A tím by se předešlo i nešťastnému rozvodu.

Druhá vážná chyba, které se často dopouštějí lidé v manželství, je přesvědčení, že rozvod je učiní šťastnějšími. Psychologové z University of Chicago zkoumali 5 232 nešťastných manželských párů. Zjistili, že ti, kteří se rozvedli, nebyli o nic šťastnější než ti, kdo v manželství zůstali. Studie navíc ukázala, že v těch manželstvích, která krizi překonala, plné dvě třetiny manželů po pěti letech uváděli, že jsou znovu šťastní. A nejšťastnější byli překvapivě ti, kdo se předtím nacházeli v nejhlubší krizi.

Jednoduše řečeno, psychologové dospěli k závěru, že lidé, kteří považují rozvod za cestu k osobnímu štěstí, se velmi pravděpodobně mýlí.

Z knihy Morrise Vendena Více si povídat, více milovat. Vydal Advent-Orion.

Počet přečtení: 2 353 Datum: 26. 5. 2016