Vedle sebe, spolu, jeden za druhého | Prameny zdraví

Vedle sebe, spolu, jeden za druhého

V paneláku, kde bydlím, žije mnoho lidí jaksi vedle sebe – aniž bychom se blíže znali.

Vedle sebe, spolu, jeden za druhého

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Ale abychom mohli opravit střechu, bylo nutné dát se do díla společně a v péči o zdravotně postižené dítě bylo možné pozorovat, jak vzájemná pomoc lidi stmeluje. Často až vnější okolnosti nás přivedou k budování vztahů, přičemž je zřejmé, že přinášejí užitek oběma stranám.

Sociální podpora a zdraví

Epidemiologické studie ukazují, že lidé, kteří jsou zapojeni do stabilní sociální sítě, jsou spokojenější, zdravější a žijí déle než sociálně izolovaní jedinci. Tedy ti, kteří mají jak v rodině a příbuzných, tak v kruhu přátel a známých dost pravidelných kontaktů, jsou duševně i tělesně zdravější než ti, kteří mají společenských kontaktů jen málo. To platí zejména v zátěžových situacích, kdy se tyto vztahy stávají oporou, a to pro zdravé i nemocné.

Existuje silná spojitost mezi duševním zdravím a vědomou podporou, ať už vydávanou, nebo přijímanou. Lidé, kteří v těžké situaci citovou podporu i praktickou pomoc dostanou, jeví méně depresivních symptomů. Tělesné zdraví koreluje i s podporou využitelnou v běžném denním životě. Kvalitativně dobrý vztah je charakterizován harmonií, je v něm lepší vzájemné pochopení, méně střetů a více spolehlivé péče.

Výzkumy ukazují, že sociální spojení (manželství, kontakt s rodinou, přáteli, členství v církevním společenství) dokonce snižují riziko smrti. A naopak, osoby s malými a často kvalitativně špatnými vztahy mají riziko smrti větší. Sociální izolace je jedním z hlavních faktorů ve vztahu k mortalitě; riziko poškození zdraví je srovnatelné s rizikem kouření.

Sociální podpora mírní negativní stresovou reakci a je ověřeno, že pozitivní, podpůrné postoje při porovnání s postojem neutrálním snižují krevní tlak a tepovou frekvenci.

Efektivita podpory je větší, když je poskytnuta spontánně, aniž by o ni bylo předem žádáno. Silněji působí také tehdy, když mají lidé pocit, že obdrženou pomoc mohou později kompenzovat. U žen byl pozorován zdravotní efekt podpory od svého partnera, pokud ovšem byla vyjádřena činy – pouze slovní podpora neměla při výzkumech žádný měřitelný vliv.

Pozitivní působení společného rodinného stolování

Dříve se v rodinách jedlo společně – nyní „v letu“ jí každý sám. Je možné tento trend zvrátit? Ukázalo se, že tam, kde se členové rodiny pravidelně setkávají při společném jídle – a tak je příležitost k rozhovorům s interakcí – získávají rodinné vztahy na hloubce a kvalitě.

Rodinná jídla a společné stolování snižují riziko, že dítě bude obézní, lépe ovlivňují výběr konzumované stravy a nápojů. Mladiství, kteří téměř neměli společné rodinné stolování, měli častěji nadváhu, jedli méně ovoce, málokdy snídali a častěji trpěli depresí. Četnost pravidelného rodinného stolování měla vliv i na lepší studijní výsledky a byla silnějším faktorem než okolnost, zda má dítě jen jednoho nebo oba rodiče. Jiné studie ukazují, že pravidelná rodinná setkání při jídle snižují rizikové chování dospívajících v oblasti sexu i užívání drog, alkoholu a kouření.

Důležitým prvkem tohoto vlivu není jídlo samo, ale rozhovor, ke kterému během jídla dochází, a tedy i čas, který takto svému dítěti věnujeme. Je to také příležitost k ujasnění postojů a předávání hodnotového systému. Doporučuje se při jídle odstranit rušivé prvky (TV, noviny atd.), dát prostor k vyprávění zážitků a rozpravu vést pozitivně, bez tlachání, pomluv a negativních komentářů.

Dobročinnost prodlužuje zdraví

Utrpení a nouze vyvolává náš soucit a stimuluje k prosociálnímu postoji. Tyto postoje mají pozitivní vedlejší účinky, zlepšují naše tělesné i psychické zdraví. Pomoc a dobré činy zmenšují pocity viny, smutku nebo stísněnosti, které můžeme mít tváří v tvář utrpení a problémům jiných lidí.

Dobročinnost nám umožňuje přijímat vlastní štěstí opravdově a s vděčností. Je to také vítané odklonění od vlastních problémů a sebestřednosti k zájmu o druhé. Ochota pomoci mění i vlastní sebehodnocení, dodává zkušenost empatie a rysy altruistické osobnosti, odůvodněný pocit užitečnosti. Angažovat se v zájmu dobra rovněž otvírá cestu k novým zdrojům a znalostem, vyvolává v nás schopnosti, o kterých jsme dříve neměli ani tušení. Pokud je pomoc myšlena opravdově, vyvolává sociální rezonanci, tj. působí tak, že si vás jiní lidé váží a chtějí s vámi spolupracovat. To uspokojuje lidskou touhu po začlenění do skupiny a život je tak obohacen, je šťastnější a spokojenější.

Výzkumy ukazují, že úmrtnost starých lidí, kteří se angažovali pro jiné, byla při stejném zdravotním stavu o 60 % nižší nežli těch seniorů, kteří to tak nedělali. Důsledky dobročinné aktivity znamenají pro zdraví a dlouhověkost jednu z nejlepších garancí, významově možná větší než dobře vyladěný krevní tlak a nízká hladina cholesterolu. Když se člověk chová kooperativně a altruisticky, dochází v jeho těle k většímu uvolňování hormonů, jako je oxytocin, vasopresin a dopamin. Tyto pak utlumují vylučování stresového hormonu kortizonu a snižují tak nejen výskyt kardiovaskulárních onemocnění, ale i nádorových onemocnění, deprese a demence.

Při ochotě pomáhat nepotřebujeme dělat velké činy a daleké cesty; stačí, když se citlivě rozhlédneme kolem sebe, doma, na pracovišti, ve městě. Nepotřebujeme talent ani peníze, dobrý čin nemusí být velký ani komplikovaný. A pokud to bude činnost, ve které se dostáváme do přímého kontaktu s lidmi (návštěva nemocných nebo obyvatelů domova důchodců, doučování dítěte apod.), najdeme největší uspokojení a vděčnost.

Rub mince – rizika pro pomáhající

Sociální angažovanost se ukazuje jako posilující zejména tenkrát, když má pomáhající dojem, že jeho snaha je oceněna – ať už jakýmkoliv způsobem. Při péči o dementní bližní se to děje zřídka – pečovatelé těchto pacientů trpí depresí třikrát více než běžná populace. Každý způsob pomoci, který s sebou nese zátěž, může být vyčerpávající, a pokud negativně ovlivňuje naše jednání, je správné vyhledat včasnou pomoc a oporu. Přesto však dobré činy obohacují náš život a vyplatí se. Viktor E. Frankl říká, že člověk najde smysl jen tehdy, když se vztahuje k tomu, co není opět jen on sám. Pokusme se činit dobro, o kterém nikomu nevykládáme a u kterého nečekáme žádnou odměnu – pak se naše sebevědomí i pocity smysluplnosti života budou zvyšovat.

Když chceme svůj život obohatit, musíme myslet na vztahy a do vztahů investovat. To je tajemství osobního i vzájemného růstu.

Jana Krynská, Advent

Počet přečtení: 189 Datum: 1. 7. 2021