Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Úzkostné poruchy

Podle Evropské studie o epidemiologii duševních poruch jsou ze všech duševních chorob úzkostné poruchy nejčastější – během jednoho roku postihnou 8,4 % Evropanů. Zahrnují generalizované úzkostné poruchy, fobické poruchy, sociální úzkostné poruchy, obsedantně kompulzivní poruchy a posttraumatické poruchy.
Rubrika: COVID-19
|
Typ článku: Články

Podobně jako u depresí či sebevražd je i prevalence úzkostných poruch vzhledem k omezujícím opatřeními a jejich sociálně-ekonomickým důsledkům negativně ovlivněna probíhající pandemií COVID-19.

Průzkum se 60 tisíci účastníky provedený v USA ukázal, že podíl respondentů vykazujících známky úzkostných poruch se od začátku pandemie více než zčtyřnásobil. Míra výskytu těchto poruch se od června 2019 do prosince 2020 zvýšila z 8,2 % na 36,9 %.

Délka vystavení pandemickým a sociálním opatřením je spojena i se zvýšením výskytu úzkostných stavů v Evropě, a to zejména u jedinců s již existující úzkostnou poruchou, u osob infikovaných COVID-19 anebo lidí trpících nějakou chronickou tělesnou chorobou.

Mezi hlavní ochranné faktory proti rozvoji symptomů úzkostných poruch patří život s členy rodiny a spokojenost s vlastním životem.

Diskriminace jako rizikový faktor

Od začátku pandemie COVID-19 došlo k výraznému nárůstu výskytu diskriminace mezi lidmi.

Strach z infekce vzbuzuje sociální a rasovou diskriminaci. Nejprve se objevila xenofobie vůči Asiatům, poté následoval ostrakismus vůči lékařům v první linii, zaměstnancům supermarketů anebo komukoli, kdo byl vnímán jako potenciální hrozba, včetně cizinců, sousedů, kolegů z práce nebo dokonce i členů vlastní rodiny.

Obecně řečeno, diskriminace je akt činění rozdílů mezi lidskými bytostmi, a to na základě skupin nebo kategorií, do nichž jsou tito lidé zařazeni. S lidmi v těchto skupinách se potom zachází nespravedlivě – a často bývají vyloučeni z kontaktů a privilegií, jež jsou k dispozici členům jiných skupin.

Diskriminace, opakované mikroagrese či předsudky jsou škodlivé pro lidské zdraví a pohodu. To soustavně ukazují výsledky studií upozorňujících na těsnou souvislost mezi zkušeností s diskriminací a řadou indikátorů duševního zdraví a psychické pohody.

Lidé, kteří jsou pravidelně vystaveni diskriminaci nebo mikroagresím, často zažívají pocity neustálé bdělosti, kdy vlastně očekávají, že se každou chvíli mohou stát znovu terčem. Někteří se dokonce začnou vyhýbat těm situacím, ve kterých mohou předpokládat, že s nimi nebude dobře zacházeno. Tato zvýšená ostražitost je důležitým faktorem chronického stresu.

V poslední době byly popsány i dopady, které diskriminace přináší do oblasti tělesného zdraví. Potvrdil se vztah se zvýšenou úmrtností, zvýšeným výskytem hypertenze či astmatu. Diskriminace je tak významným rizikovým faktorem, jenž hraje roli při vzniku jak duševních, tak tělesných obtíží.

Když tedy procházíme současnou pandemií, měli bychom si dát velký pozor na to, aby se naše vlastní dobře míněná snaha o prevenci a ochranu před onemocněním nestala synonymem pro diskriminaci, vyloučení nebo odmítnutí druhého člověka.

Valérie Dufour, Inter-European Adventist Health Ministries

Počet přečtení: 11
Datum: 6. 10. 2021