Ubavit se k smrti! | Prameny zdraví

Ubavit se k smrti!

Psychiatr Richard Winter ve své knize Still Bored in a Culture of Entertainment poukazuje na to, že v minulosti se lidé bavili tak, že se scházeli, jedli popcorn a vyprávěli si, co prožili oni a druzí. Díky tomu byly důležité životní události stále živé. Technika toto vše změnila.

Ubavit se k smrti!

Rubrika: Životní styl | Typ článku: Články

Filosof Roger Scruton varuje: „Televize přilepila každého mladého člověka již od dětství před bednu plnou fascinujících banalit. Bez toho, že by mluvil, hrál nebo se nějak jinak snažil být pro druhé zajímavým, přesto se mu dostává plné náruče rozptýlení."

A rozptýlení se nám opravdu dostává - až do té míry, že jsme jim zavaleni. Je důležité nezapomínat, že cílem vzrušujícího pořadu je divácká sledovanost, ta láká inzerenty a inzerenti přinášejí zisk. Jde o inzerci, nikoliv o informace; zábava je jednoduše prostředkem vedoucím k nejdůležitějšímu cíli - vydělat.

Harvardská ekonomka Juliet Schor představila výsledky svého průzkumu, který ukazuje, že čím více se člověk dívá na televize, tím více utrácí. Zjistila, že každá další hodina dívání se na televizi týdně vede k dalším 208 dolarům utraceným za rok. Účastníci studie se dívali na televizi v průměru 11,5 hodiny týdně - což stačilo k tomu, aby utratili ročně více než 2 300 dolarů neplánovanými a zbytečnými nákupy. To je důvod, proč velké firmy neváhají utratit až 1,7 milionů dolarů za třicetivteřinový reklamní šot.

Do dvaceti let věku mohl již mnohý mladý člověk shlédnout více než milion televizních reklam. Co se děti z těchto reklam naučí? „Děti se naučí, že jsou těmi nejdůležitějšími lidmi na světě, že není třeba odolávat náhlým podnětům, že bolest se neslučuje s normálním životem a že lékem na jakoukoliv bolest je nějaký produkt. Jsou vychovávány v podivné směsi neuspokojení a nároků. Reklamními šoty učíme děti zaměřenosti na sebe, impulsivnosti a závislosti."

Televizní reklamy mohou na rozvoj osobnosti působit výraznějším vlivem než běžný televizní program, a to tím, že namísto spokojenosti s tím, co člověk má, propagují požitkářství, namísto postupně dosahovaného potěšení okamžité uspokojení a namísto šetrnosti konzumní přístup k životu. Proč? Autor Henry Lebalme říká, že by to mohlo být v důsledku „nerealistického vybičování tužeb a pokrouceného vnímání významu problémů o relativně nižší důležitosti". Má moje koupelna opravdu vypadat jako obchod se zajímavostmi? Přijdu skutečně o přátele, když mi budou řídnout vlasy? Předávkování podněty, informacemi, reklamou a zábavou přineslo neočekávaný výsledek - nudu.

Dr. Winter to vysvětluje: „Když se na nás podněty hrnou ze všech směrů, dosáhneme bodu, kdy nejsme schopni pořádně reagovat vůbec na nic. Jako objekty bombardování tolika vzrušujícími a naši pozornost si vynucujícími věcmi přestáváme být schopni rozlišovat a vybírat si z řady možností. Výsledkem je, že přestáváme cokoliv vnímat."

Os Guiness to popisuje takto: „Druhou stranou konzumu je samolibost. Lidé, kteří nejvíce propadli nakupování a přepínání kanálů, se nejenom přestávají cítit dobře, přestávají cítit cokoliv."

To je stav, který vytváří nadměrné vystavení zábavě, reklamě a neustálým podnětům. Tělo, mysl i mozek se však naštěstí mohou znovu vrátit k využívání méně stresujících podnětů a lepší rovnováze mezi čekáním a dostáváním. Alternativy k nadměrně stimulující zábavě a předávkování smyslů naleznete v kapitole Aktivity pro bohatý život.

Z knihy Vicki Griffin & spol. „Být volný". Vydala organizace Lifestyle Matters.

Počet přečtení: 2 186 Datum: 8. 7. 2013