Tajemství výrobců | Prameny zdraví

Tajemství výrobců

Na základě těžkých poškození zdraví, jež byla v minulosti prokázána v zahraničí a která vyplynula ponejvíce z nedeklarovaných alergenů v průmyslově vyráběných potravinách, jsou dnes výrobci zákonnými opatřeními (např. Zákon 110/1997 Sb.) nuceni uvádět soupis všech užitých surovin, jež daný produkt obsahuje.

Tajemství výrobců

Rubrika: Životní styl | Typ článku: Články

Toto platí alespoň pro balené výrobky s plochou obalu větší než je 10 cm2. Neplatí to ale pro nebalené potraviny, mezi ně patří vše, co se v obchodech, občerstveních a restauracích prodává k přímé spotřebě. U neoznačených produktů leží proto značné riziko konzumace nevhodných látek!

Z hlediska výjimek, vyplývajících z malé velikosti obalu výrobku, je třeba věnovat zvýšenou pozornost nákupu téměř všech drobných laskominek, jež jsou obzvláště na nejmenší zákazníky nastraženy přímo u pokladen. Nejznámější jsou lízátka a jiné cucavé "dobrůtky", u nichž se většinou nedozvíme nic o jejich složení. A přitom je vzhledem k jejich nízké ceně téměř jisté, že budou obsahovat alespoň některou z rizikových přídatných látek, kupříkladu umělá barviva.

Já to snad zabalím…
K nebaleným potravinám patří v prvé řadě výrobky prodávané v pekařstvích a v cukrárnách. U pekárenských výrobků by si měli citlivější jedinci dát pozor obzvláště na tzv. "celozrnné" a jiné "speciální" druhy pečiva a chleba, neboť ty jsou často vyráběny ze směsí, jež obsahují velmi mnoho různorodých složek. Bezpečnější jsou (z tohoto pohledu) naopak mnohé tradiční druhy chleba, vyráběné klasickou technologií, kupř. "Šumava", žitný chléb atd. Cukrárně je lepší se raději vyhnout, neboť pokud by se člověk, jenž se snaží o zdravý životní styl, dozvěděl, co vše je v prodávaných polevách, krémech a zmrzlinách, tak by zřejmě zapomněl, že měl před tím na něco takového chuť. Není nad to si něco dobrého upéci doma!

Je libo páreček?
Ještě kritičtější je prodejna uzenin. Je známo, že k výrobě uzenin se běžně užívá neprodané maso z obchodů, dále rozličné vnitřnosti a jiné části těla zvířat, jako jsou lymfatické uzliny, jícen a další zbytky, jež je výrobcům líto vyhodit. Jelikož bílkoviny masa jsou však dražší než jejich ostatní zdroje, tak se stále hledají možnosti, jak zlevnit výrobu přídavkem jiných bílkovin, např. z mléka či dalších. V širokém výběru rostlinných zdrojů lze často nalézt mnohé suroviny, pro něž se právě hledá uplatnění. Vždyť chuť lze doplnit voňavými aromaty! Aby to více připomínalo maso, tak se užívají zesilovače chuti (např. glutamáty). Samozřejmě zde naleznou široké uplatnění i fosfáty, neboť ty dobře váží vodu (jež patří k nejlevnějším surovinám) a tímto významně zvyšuje výtěžnost (tzn. i zisk).

Trhaviny pro oslabení protivníka
Kromě výše uvedených "tajemství" se do uzenin přidávají ještě i mnohem nebezpečnější látky. Obzvláště je třeba jmenovat dusitany, jež se užívají hlavně z toho důvodu, aby byly uzeniny dostatečně lákavě zbarvené. V minulosti se maso ke zvýšení trvanlivosti nakládalo pouze do obyčejné kuchyňské soli. Z toho vyrobené uzeniny nebyly sice tak červené, jak je běžné dnes, ale tato úprava splňovala svůj účel, tzn. udržet jejich trvanlivost během dlouhého zimního období. Když se začaly nitráty (tj. dusitany) průmyslově vyrábět a užívat v trhavinách, skladovala prý armáda během první světové války své zásoby na jatkách. Tam již dlouho hledali nějakou náhražku soli a proto vyzkoušeli i jedovatý dusitan. Současně s oslabováním protivníka trhavinami, jež obsahovaly dusitany, ztenčovali prý své vlastní řady masnými výrobky s jejich přídavkem! Nitrátová sůl je totiž vzhledově velmi podobná kuchyňské soli. Vykazuje však vysokou toxicitu, neboť jako smrtelná dávka je pro člověka udávána dávka 0,25-5 g.

Přestože se dokonce ještě i z poválečné doby zachovalo více písemných údajů o hromadných otravách vlivem vyššího přídavku dusitanové soli do uzenin, tak bylo její užívání v roce 1930 legalizováno. Aby se zmírnilo riziko těžších otrav, bylo povoleno užívat pouze dusitanovou nakládací sůl, jež je směsí dusitanu a kuchyňské soli. Tehdy se totiž při předávkování nedá konečný výrobek jíst, neboť je přespříliš slaný! Takže pokud vás někdy zaujme "lákavě" červená barva uzenin, vězte, že kromě možného přídavku potravinářských barviv budou téměř s jistotou "obohaceny" některým z běžně užívaných dusitanů (E249, E250). Konzumaci uzenin by si proto měl každý, komu je život milý, velmi dobře rozmyslet! Pokud máte na něco takového skutečně chuť, tak je prospěšnější koupit si kousek čerstvého masa a to si vhodně upravit, neboť do nezpracovaných surovin se tyto látky přidávat nesmějí.

Vraťme se však ještě k dalším rizikovým oblastem, na něž je třeba dávat pozor. Nakoupíme-li se někde v běžném občerstvení, či stravujeme-li se v menze, restauraci a podobných zařízeních, tak se ani z jídelního lístku nedovíme nic o tom, co vše společně s jídlem sníme. Nejrizikovější jsou provozovny, kde vaří z předpřipravených polotovarů či ze zmrazených hotových pokrmů. V tomto ohledu jsou "nejnebezpečnější" takzvané "fast food" restaurace. Největší pozor je třeba dávat na takové, jež dovážejí suroviny z průmyslově nejvyspělejších států, obzvláště ze zámoří. To jsou již lepší tradiční české provozovny, kde si jídla většinou vaří sami, a to převážně z běžných surovin.

Z knihy Víta Syrového "Tajemství výrobců potravin".

Počet přečtení: 2 089 Datum: 26. 8. 2006