Stopy vztahů | Prameny zdraví

Stopy vztahů

Jaké stopy ve vás zanechaly vaše vztahy? Když se ohlédnete do minulosti, jací lidé se objevují nejčastěji ve vašich vzpomínkách?

Stopy vztahů

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Ať už si to uvědomujeme či nikoliv, propletené klubíčko našich vztahů je základním činitelem, který utváří náš život. Od kolébky až do pozdního stáří nám vztahy, do nichž vstupujeme, ukazují různé „barvy" našeho světa a často v nás probouzejí rozporuplné pocity. Jednou nás naplňují radostí a důvěrou, jindy jsme pohlceni bolestí a zklamáním. Některé z nich nás ovlivňují pozitivně, jiné mohou být rafinovanými zloději našich skutečných možností. Jak vás ovlivnily vztahy, jež vstoupily do vašeho života?

V jednom filmu režisér humorným způsobem vyjádřil předivo nesourodých vlivů, které na nás působí, aniž si toho jsme plně vědomi. Na manželské posteli probíhal dialog mezi mužem a ženou. Věty proudily jako vodopád, ale ani jeden z partnerů si neuvědomoval, že po stranách postele je ukryta celá řada zakuklených postav, které se předhánějí v prapodivné nápovědě. Manželův otec a matka, rodiče ženy včetně zesnulé prababičky, mužův terapeut, ženin předchozí partner... všichni jeden za druhým vkládali dvojici do úst „naprosto originální" slova, názory a přesvědčení. Vynořovali se jako přízraky, aby zase zapadli zpět a čekali na novou příležitost...

Celá desetiletí se můžeme podobným způsobem setkávat se stopami, jež v nás naše minulé i přetrvávající vztahy zanechaly. Žádné skvělé nápady a rafinované „plánovací techniky" nám příliš nepomohou, pokud se nám nepodaří vyrovnat se s předivem vlivů, kterým uplynulé vztahy poznamenaly náš život. Ať už byly jakékoliv - pozitivní nebo negativní, každý vztah potřebuje najít své vlastní místo v pestré mozaice života.
Potřebujeme si s vděčností podržet to, čím nás v minulosti naše vztahy obohatily, anebo - na druhé straně - s odpuštěním a porozuměním opustit bolestivé okolností a prožitky, jež nám ublížily.

Potřebujeme získat patřičný nadhled i pro naši přítomnost, abychom se dokázali vyrovnat se vztahy, které nám neustále vyčerpávají energii a rozloučit s jednotlivci, kteří nás svým negativním přístupem strhávají tam, kde již dávno nechceme být.

A stejně tak se potřebujeme naučit, jak do svého budoucího života „vpouštět ty správné lidi" - takové, kteří se nám stanou oporou na naší životní cestě. Potřebujeme se obklopit skvělými lidmi, s nimiž můžeme sdílet své sny a kteří nám poskytnou naději v obtížných dobách.

Nikdy není příliš pozdě vydat se tímto směrem. Je to vzrušující cesta, která vede k rostoucí svobodě i novým horizontům lásky a přátelství.

Udělejte si vztahovou inventuru

Ohlédněte se zpět do svého života a zamyslete se nad tím, jaké kvality byly vztahy, které na Vás měly či dosud mají svůj vliv. Zkuste si je rozdělit na dvě velké skupiny: vtahy, které vás inspirovaly nebo inspirují, a na druhou stranu postavte vztahy, o nichž byste řekli, že vás vyčerpávaly či dosud vyčerpávají. Můžete také vytvořit ještě třetí skupinu, v níž budou vztahy, které mají trochu schizofrenní charakteristiky - někdy vás obohacují a jindy vás ničí.

V prvním kladném seznamu budou pravděpodobně lidé, kteří se ve vztahu k vám projevovali jako:

Chápající, podporující, pozorní, vděční, stateční, zodpovědní, dávající i přijímající, milující, otevřeně vyjadřující své názory a pocity.

Druhý seznam budou tvořit lidé, kteří ve vás vzbuzovali převážně různé negativní pocity:

Vyvolávali pocity viny, podceňovali vás nebo uráželi, ignorovali vás, nedokázali vás ocenit, neustále si stěžující, nespolehliví, využívali vás, necítili jste jejich lásku, nikdy jste nevěděli, jak na tom s nimi jste.

Než budete pokračovat dál, podívejte se ještě jednou na svůj vlastní seznam:

Které vztahy v něm uvedené přetrvávají do současnosti? Vyvíjejí se nebo stagnují? Který vztah vás v současnosti nejvíc vyčerpává? A jaký vztah vám dodává největší množství energie?

Uzavřete neukončené události

Již jsme hovořili o tom, že každá neukončená záležitost neustále spotřebovává značné množství naší energie. Ve vztazích to platí dvojnásob. Existuje ve Vašem životě někdo, s kým nemáte dořešený konflikt, nebo komu jste dosud neodpustili? Jakým způsobem se snažíte svůj problém řešit? Život je někdy složitý a narovnání našich vztahů může být dlouhý a obtížný proces. Musíme si ale být vědomi i toho, že bolestivé události, které jsme sami v sobě určitým způsobem nezavršili, se budou stále znovu objevovat a narušovat náš vnitřní klid. Pokud se nám naopak podaří alespoň z naší strany dotáhnout citlivou záležitost do jakéhosi symbolického konce, můžeme získat značný emoční prostor pro nové výzvy a nové životní úkoly.

Alice se přišla poradit s bolestivým problémem. Když se dozvěděla o významu ukončování nevyřešených záležitosti, musela myslet na svého otce. Většina vzpomínek na něj nebyla příliš příjemná. Ve svém vztahu se neustále míjeli, jeho zesměšňování a nevybíravý humor zanechaly trvalé šrámy na jejím srdci. Ani když dospěla, nedokázali k sobě najít cestu. Mnohokrát si s ním chtěla promluvit o tom, co cítí a jak moc ji mrzí, že jsou si navzájem tak cizí. I nyní - po létech - stále zůstávají nezhojená bolavá místa. Alice však již dozrála k rozhodnutí, že chce nějak ukončit ten věčný spor, uzavřít, odpustit, přestat rozdírat staré rány. Ale otec je již mrtvý a setkání tváří v tvář není možné.

Požádal jsem Alici, aby svému otci napsala dopis. V něm měla vylíčit všechny své zraněné city, všechen vzdor, všechny ty za mnoho let nasbírané střepy vzájemného vztahu. Měla popsat i to, jak moc ve skutečnosti toužila po důvěrném přátelství se svým tátou, po vztahu, který už nikdy nebude moci prožít. Ale potom měla vyjádřit své rozhodnutí, že už se nechce dál hněvat. Naopak chce opustit svůj zármutek a nechat jej minulosti - tam, kam patří. Ona sama musí jít dál. Na závěr dopisu se měla se svým otcem rozloučit, psaní vložit do obálky a doručit na místo, kde odpočíval - a kde už navždy zůstane pouze ve vzpomínce...

O několik dní později Alice za svitu svíčky pohřbila svůj dopis vedle svého otce. Polohlasem zopakovala svá slova odpuštění, se slzami v očích se rozloučila a pomalými kroky odcházela z místního hřbitova domů.

Když jsme se o několik týdnů později setkali, bylo již z dálky patrné, že se chce podělit o něco radostného. „Bylo to zvláštní," vyprávěla. Její pocity jakoby se ještě několik dní usazovaly, ale nakonec přišel ve vztahu k otci dosud nepoznaný klid. „Můj hněv je pryč", pokračovala, „jen jakýsi klidný smutný závoj, který zůstal ležet někde na dně".

Naučte se zacházet se svými pocity

Chceme-li do svých vztahů vetkat více pozitivní energie a současně se vyhnout mnoha problémům, které nás zbytečně okrádají o čas, potřebujeme ještě více porozumět svým pocitům. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak vlastně naše pocity vznikají?

Obvykle říkáme: „No tys mě teda naštval!" nebo „Urazila jsi mě," čímž automaticky předpokládáme, jako by někdo druhý měl moc naše pocity ovládat. Ale vzpomeňte si na to, co kdysi prohlásila Eleonor Roosveltová: „Nikdo mě nemůže urazit, jedině, že bych mu to dovolila."

Naše pocity v kontaktu s druhými lidmi jsou mnohem častěji způsobeny našim vlastním vnímáním a našim subjektivním hodnocením situace než situací samotnou. Každou událost určitým způsobem interpretujeme a jako následek toho, jak si ji vyložíme, přicházejí naše pocity. Z toho je zřejmé, že pocity, které někdy tak intenzivně vibrují v našem nitru, vypovídají častěji spíše něco o nás než o těch druhých. Vypovídají o tom, jak se právě cítíme, jaká je naše sebedůvěra, jaké byly naše předchozí zkušenosti, jak jsme vnitřně jistí nebo naopak nejistí... Každé setkání s druhými lidmi nám proto může sdělit něco významného o nás samotných.

Z knihy Mojmíra Voráče „Kreativní time management (nejen pro ženskou duši)". Vydala Pyramida System.

Počet přečtení: 3 019 Datum: 29. 9. 2012